Ze země v subsaharské Africe v posledních měsících přicházejí zprávy o vraždách civilního obyvatelstva, které značná část mezinárodního společenství označuje za genocidu. Jedná se o výsledek více než dvouleté občanské války, jež Súdán sužuje. Co se v Súdánu děje, jaké je pozadí konfliktu, kdo jsou Jednotky rychlé podpory a další informace o současné situaci. Komentáře poskytl Jan Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Občanská válka
Počátek súdánské občanské války se datuje do dubna 2023. Tehdy vypukly nepokoje mezi vládními jednotkami pod vedením Abdalema Fattáha al-Burhána, který je u moci fakticky již od roku 2019, a Jednotkami rychlé podpory (RSF). Súdán je zemí s dlouhou historií vnitrostátních konfliktů, jejichž počátek bychom mohli hledat v dobách kolonialismu. Pro toto období je významná zejména kolonizace Egyptem, a tedy i Brity. Se svým severním sousedem pojí Súdán historie sahající, až do dob starého Egypta. Již tehdy bylo území z geopolitického hlediska pro Egypt zásadní – protéká jím totiž Bílý a Modrý Nil. Ty se posléze v súdánském hlavním městě Chartúm stékají do Nilu, který je pro Egypt životně důležitý. Vysoká míra etnických konfliktů je pro oblast subsaharské Afriky zcela typická. Ty zažehl nejspíše fakt, že koloniální mocnosti vytvořily hranice, které neodpovídají skutečné etnické situaci v regionu. Jedním z důsledků této politiky, byl pak například vznik Jižního Súdánu.
Současnou občanskou válku můžeme datovat do období Ramadánu roku 2023. Prvotní boje probíhaly většinou v Chartúmu a oblasti Darfúr na západě země. Boje následovaly koordinovanému útoku RSF. Do bojů však zasáhli i jiní aktéři – například ruští Wagnerovci. Válka pokračuje již druhým rokem, a zatím si vyžádala stovky tisíc obětí a několik milionů lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy.
Přelití konfliktu do okolních zemí zatím nejspíše nehorzí, jak také vysvětlil analytik AMO: „Okolní země jsou válkou v Súdánu pochopitelně ekonomicky a politicky zasaženy, nicméně se neobávám přelití samotného konfliktu. Jde o vnitrostátní konflikt mezi znesvářenými súdánskými generály a jejich milicemi. Cílem obou z nich je ovládnutí celé země, avšak nikoliv zemí okolních.“
Kdo jsou Jednotky rychlé podpory (RSF)?
Původně vládou provozované polovojenské jednotky mají svůj základ v milici Džanžavíd, jejíž historie sahá až do 80. let minulého století. Vůdcem RSF je Muhammad Hamdan Dagalo Musa, známý spíše svým mononymem jako Hemedti. Jednotky rychlé podpory čelí obviněním z porušování lidských práv, a to nejen ve vztahu k událostem dnešního Súdánu, ale například i z roku 2019, kdy RSF brutálním způsobem rozehnaly demonstrace v Chartúmu, přičemž zemřelo několik desítek lidí. Jednotky jsou mezinárodního složení, a také jejich financování přichází ze zahraničí. „Jedná se zejména o Spojené arabské emiráty, které jsou hlavním sponzorem a podporovatelem tzv. Jednotek rychlé podpory (Rapid Support Forces – RSF). Prostřednictvím několika tras dodávají emiráty zbraně milici RSF, která je pak využívá k masakrům domorodého obyvatelstva v západním Súdánu – naposledy ve městě al-Fášir,“ uvedl analytik AMO.
Genocida
Brutalita jednotek RSF v posledních měsících vedla odbornou společnost k závěru, že jejich jednání vykazuje znaky genocidy. Největší brutality se dopustily v oblasti Darfúr v říjnu letošního roku. Poté, co jednotky dobyly několika set tisícové město Fašír, rozpoutaly masakr civilního obyvatelstva v neuvěřitelné míře. Jednotky čelí obvinění z řady válečných zločinů, mezi něž patří sexuální násilí, mimosoudní popravy, mučení civilistů a další. Nakupená mrtvá těla obětí byla dokonce vidět ze satelitních snímků, což v zahraničí vyvolalo zděšení. Nejvíce pobuřující byl však případ vraždění ve fáširské porodnici, kdy příslušníci polovojenské organizace vtrhli do zdravotnického zařízení provozovaného saúdskoarabskými dobročinnými organizacemi a povraždili stovky lidí, kteří zde hledali bezpečné útočiště.
Humanitární organizace sledující konflikt však tvrdí, že útoků na civilisty se nedopouštějí pouze RSF, ale také vládní vojska. Ty se teď snaží znovudobýt město Fášír a pokusit se zastavit vraždění.
Mnoho dalších před běsněním uprchlo, avšak jejich situace zůstává stále nejistá, jelikož není, kdo by se o uprchlíky postaral. „V Súdánu už je nyní v důsledku války vysídleno skoro 12 milionů osob, přičemž asi 7 milionů je vysídleno vnitřně, v rámci Súdánu, a dalších cca 5 milionů uprchlo do okolních zemí (Čad, Egypt, Jižní Súdán, a podobně),“ upřesnil Jan Havlíček.
Organizace spojených národů dlouhodobě upozorňuje, že některé části Súdánu trpí hladomorem. Mezinárodní organizace označují situaci za jednu z nejhorším humanitárních krizí dneška.
Jak na situaci reaguje svět
Konflikt v Súdánu byl, zejména mezi západními politiky, dlouhodobě přehlížen, avšak masakry civilistů postoj lehce změnily, avšak politici stále nijak výrazněji nezasáhly. „Světové společenství není ani v 21. století schopno zabránit genocidě, která v Súdánu aktuálně probíhá. Přitom by stačilo vyvinout tlak na země, které nelze považovat za velmoci, a přesto konflikt financují. Jedná se zejména o Spojené arabské emiráty, které jsou hlavním sponzorem a podporovatelem Jednotek rychlé podpory,“ uvádí Jan Havlíček.
Světové mocnosti však mají možnost proti teroru zasáhnout, jak potvrdil analytik AMO: „Pokud by západní mocnosti vyvinuly dostatečný tlak na Dubaj, válka v Súdánu by mohla skončit takřka okamžitě. Pokud by selhalo diplomatické úsilí, bylo by vhodné přestávat emirátům dodávat zbraně, případně je jinak sankcionovat. Šejkové v Dubaji moc dobře vědí, jak si vybudovat zahraniční PR (vlastní např. fotbalový klub Manchester City). Jsou to však právě oni, kteří pro své mocenské a finanční zájmy prodlužují brutální válku v Súdánu a enormní utrpení civilistů.“
Každý konflikt v oblasti Sahelu vyvolá v západní společností debaty o tom, zda-li by z něj nemohla vzejít nová migrační vlna do Evropy. Jan Havlíček k této tezi však zaujímá skeptický postoj: „Pouze minimum, v řádu stovek nebo jednotek tisíců, se dostává do Evropy. Cesta do Evropy je náročná a nákladná. Není fyzicky možné, aby se oněch 12 milionů zubožených lidí zvedlo a dorazilo do Evropy.“¨
Informování o válce
Válce v Súdánu se nedostalo v českém mediálním prostoru mnoho místa, a to až do chvíle, než proběhl masakr v Fášíru. „Běžný obyvatel České republiky má úplně jiné každodenní starosti. Nevyčítal bych mu to. Kde není poptávka, není v médiích ani nabídka. Není prostě běžné sledovat události v Jemenu, Kongu, Súdánu, Somálsku nebo jižní Americe… Je to nicméně škoda, protože i běžný čtenář či posluchač by dle mého názoru měl vědět, že v roce 2025 probíhá nedaleko evropských hranic genocida. Na druhou stranu, je třeba uznat, že tématu se příležitostně věnuje alespoň Česká televize nebo Český rozhlas. V mainstreamových zahraničních médiích je pak téma Súdánu poměrně běžné, ať už jde o BBC, nebo třeba al-Jazeeru,“ domnívá se Jan Havlíček.