Právě si prohlížíte „Dvakrát ověřuj, jednou šiř.“ Chránit demokracii můžete i tím, co čtete a sdílíte
Prezidentská kampaň Andreje Babiše (FB Repro)

Prezidentská kampaň připomněla, jakou hrozbou jsou v době rozvinutých informačních technologií a nijak necenzurovaných sociálních sítí lživé a záměrně rozšiřované informace. Při útočné kampani k prezidentským volbám, převážně na jedné straně, jsou často vkládány do úst výroky, které nikdy nezazněly a zaznívají sliby, které nelze splnit. Jak je možné se těmto útokům na pravdivost informací bránit?

Šestnáctiletý student technické střední školy Filip (přál si vystoupit anonymně, říkejme mu tedy třeba tak) byl pod vlivem dezinformací už od malička. Jak říká, jeho matka pravidelně sledovala proruské webové stránky a byla členkou nejrůznějších facebookových skupin, které jsou často semeništěm fake news.

„Když jsem byl menší, moc jsem tomu nerozuměl. Občas jsem tedy do konzervace přihodil něco, co jsem zaslechl doma. Po čase jsem si uvědomil, že podobné názory nejsou mezi vrstevníky moc vítané a radši jsem mlčel,” vysvětluje Filip.

Zlomový okamžik pro šestnáctiletého studenta nastal až nyní, po začátku prezidentské kampaně. „Sledoval jsem debatu v televizi a opravdu jsem nevěřil vlastním očím, čemu moje máma věří a co podporuje. Začal jsem si tedy zjišťovat informace sám a pečlivě si ověřoval, vše co jsem slyšel,” popisuje moment „procitnutí”, kdy začal v nedávné minulosti pravidelněji sledovat tradiční zpravodajská média.

Filipův příběh zdaleka není ojedinělý. Vylhaným informacím, poplašným zprávám a manipulacím, propadá běžně stále více z nás i v důsledku vyhrocené politické kampaně, aktuálně k prezidentským volbám, v níž dezinformace hrají svou podstatnou roli. Potvrdili to i další respondenti, s nimiž byla redakce v kontaktu skrze svépomocnou sondu a internetové dotazování.

Co je to dezinformace?

Dezinformace je definována jako informace nepravdivá, překroucená či vytržená z kontextu. Jsou rozšiřovány za účelem ovlivnění a oklamání (části) společnosti. Zpravidla je součástí propagandy, v aktuální době čteme o dezinformacích jako součásti volební kampaně. Tento styl kampaně a šíření neoprávněných a lživých informací vzbuzuje v lidech obavy, nejistotu nebo strach.

Dezinformační realita

Dopady šíření dezinformací můžeme právě spatřit při vrcholící kampani na prezidenta České republiky. Tým, který stojí za kampaní jednoho z kandidátů, Andreje Babiše, si cestu k nadpoloviční většině voličů hledá skrze odstrašující kampaň útočící ostře na protikandidáta, generála ve výslužbě Petra Pavla. „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják,“ slibuje z billboardů podél silnic.

Demagogická hesla, která vzbuzují v lidech iracionální strach a mobilizují voliče na základě negativních emocí, si z Babišových komunikačních kanálů snadno hledají cestu do řetězových e-mailů, na sociální sítě, i všedních konverzací obyčejných lidí. Systematickou dezinformační kampaň, jíž čelí Petr Pavel, zdokumentovali ve své předvolební analýze kupříkladu Čeští elfové.

Generál ve výslužbě, který krom údajného zatahování země do války čelí také nepodloženým obviněním ohledně jeho údajné spolupráce s komunistickou státní bezpečností či o spřažení s vládní koalicí, však nezažívá nic nového. Hybridní kampaně ovlivňují každé volby už několik let a cyklicky se opakují. Před pěti i deseti lety i díky dezinformačním kampaním dvakrát uspěl i současný prezident Miloš Zeman.

Jak můžeme v posledních pár dnech sledovat, dezinformace se staly největším esem v rukávu propagačního týmu kandidáta Babiše. Opravdu se více vyplatí prolhat si svou cestu na hrad a poctivým kandidátům se z okna vysmát?

Kam na to chodí?

V době sociálních sítí a veškerých informačních technologií je problémem rozpoznat pravé informace od falešných. Šíření dezinformací není nijak zmíněno v trestním rejstříku, tudíž pokud nejde o zprávu poplašného formátu, není možno dezinformátora postihnout. Pro naši generaci už – pravda, vzdálený – Facebook není výjimkou. Ani ostatní sociální sítě si v žebříčku taky nevedou nijak obstojně. Je logické a očekávané, že s dezinformacemi se potkáváme na doslova jakékoliv platformě.

Při zahájení ruské invaze na Ukrajinu vyzvala vláda a Vojenské zpravodajství správce domény CZ.NIC k zablokování několika webů z důvodu šíření proruských dezinformací. Tento převratný krok samozřejmě spustil ostrou diskuzi nejen mezi čtenáři těchto webů. Výkřiky o právu na svobodu slova ale vyzněly do prázdna.

Weby jako Aeronet (mimochodem, pokud nyní zadáte do vyhledávače Aeronet.cz, prohlížeč vás automaticky přesměruje na Wikipedii a článek o ruské invazi na Ukrajinu), Sputnik a Protiproud byly zablokovány na tři měsíce. Šlo však pouze o provizorní řešení. CZ.NIC tak vyzvalo vládu, aby navrhla zákon o omezení šíření lživých informací. To se nestalo, a většina dezinformačních webů se tak vrátila po čtvrt roce zpět do provozu.

Kdo proti dezinformacím bojuje?

O monitoring dezinformačních webů a dezinformací na sociálních sítích se stará nezávislá internetová skupina Čeští elfové. Skupina čítá několik desítek členů, kteří kvůli bezpečnosti tají svoji identitu. Agentura poskytuje pomoc v boji proti dezinformacím anonymně a bezplatně. Na jejich webových stránkách najdete pravidelné přehledy dezinformačních webů, aktuálních mýtech kolujících sociálními sítěmi a také Eldariela – veřejnou databázi řetězových emailů, které jsou zveřejněny ve zkrácené verzi, aby nemohly být dále rozšiřovány.

Platforma Demagog se zaměřuje se na ověřování výroků politiků, a proto nyní s nadcházejícím druhým kolem prezidentských voleb získává zaslouženou pozornost. Skrze jednoduchý vizuál si můžete i vy ověřit, zda daný politik v debatě mluvil pravdu, nebo jen rozhazoval lži a strašil veřejnost.

Jak bychom mohli zabránit šíření dezinformací?

Je důležité začít nejprve u sebe. Ověřte si, zda weby, ze kterých čerpáte informace, nejsou uvedeny na seznamu dezinformačních webů (viz Čeští elfové). Nerozšiřujte dezinformace dál, ani z legrace. Mnohé sítě umožňují konkrétní příspěvek nahlásit, šíří-li nepravdy. Dezinformační příspěvky nelajkujte, čím méně lidí post uvidí, tím méně lidí mu uvěří. Nerozesílejte řetězové emaily a hlavní upomínka: Dvakrát ověřuj, jednou šiř.

Nejvíce postiženou generací tímto tématem je generace nejstarší. Naše babičky a dědečkové mnohdy bývají obětmi řetězových zpráv a hoaxů. Neznalí informačních technologií, rozšiřují je s klidným svědomím. Vysvětlováním, že ne všechno, co poslala kamarádka Jarka e-mailem, musí být pravda, zabráníte šíření dezinformací mezi jejich vrstevníky. Osvěta o problému falešných zpráv prospěje ovšem každé generaci. Každý poučený člověk se počítá. Ostatně, můžete klidně vzít tento článek jako inspiraci a informovat vaše nejbližší o nebezpečí, jaké představují dezinformace.

Prezidentské kampaně vrcholí a napětí je opravdu velké. Z úst kandidáta na nejvyšší státní funkce létají lži, falešná obvinění a zmizela veškerá etická pravidla. Kampaň by měla být čestná a nezakládat se na strachu, lžích a dezinformacím. Proto i ze své bezvýznamné pozice neplnoletého občana na vás apeluji, abyste se dále úspěšně bránili této neotřele zastrašující tiché válce společností a pomozte svým malým činem vysvobodit některé členy ze zajetí dezinformací.

Tereza Kratochvilová

Jsem gymplák z Olomouce, věnuji se psychologii a hlavně hudbě. Ráda se potloukám v přírodě a zkouším nové věci, jako třeba přispívání do Studentských listů.

Tento příspěvek má jeden komentář

  1. Jan Šimůnek

    Je mi líto: ,desinformaci od pravdivé informace dělí několik týdnů‘ (ošklivá, leč realitě blízká definice). Řada informací, které byly označovány za desinformace, byla následně shledána pravdivými.
    Zcela jistě to nezačalo nemocí francouzského expresidenta Mitteranda (rakovina prostaty), kdy byli někteří novináři za tuto informaci pronásledováni policií a soudy, dokud na tuto nemoc opravdu nezemřel (a už se to nedalo ututlat). A zcela jistě to neskončilo tím, jak EK zuřivě popírala, že připravuje legislativu ,proti olovu‘, aby za pár měsíců tato legislativa byla zveřejněna v ještě šílenější podobě, než jaká byla odhadována z uniklých informací. V tom druhém případě se na dehonestaci pravdivých informací podíleli i ,čeští elfové‘ i platforma demagog. Proto informacím od nich absolutně nelze věřit.

    Faktem je,. že za války měli Britové rozdělenou propagandu na bílou, šedou a černou. A ta bílá, což byly oficiální zdroje typu BBC, úzkostlivě dbala na to, aby byla jen a jen pravdivá, a pokud omylem zveřejnila nějakou nepravdu, dementovala ji a uvedla na pravou míru v nejkratším možném termínu. Proto jí také občané (tehdy ještě poddaní Jeho Veličenstva) Velké Británie silně věřili.
    A faktem také je, že ani naše vláda, ani EU nemají ani jediný informační prostředek, který by britské nároky „bílé propagandy“ dlouhodobě splňoval. Bohužel.

    Druhou věcí je, že „antidesinformační“ platformy často označují za ‚desinformace‘ i komentáře, rozbory, stanoviska a podobné zdroje, které z principu desinformací být nemohou.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..