Určitě jste už někdy slyšeli pojem černý trh. Je ale jeho existence skutečně tak škodlivá a neobhajitelná, jak je nám od mala společností vštěpováno? Tuto otázku a mnoho dalších si klade ideologie agorismu.

Jednoduše řečeno, agorismus je politicko-filozofická ideologie, která si za cíl klade vytvoření naprosto svobodné společnosti. Pod termínem „svobodná společnost“ si agoristé představují stav, kdy jsou všichni lidé osvobozeni od veškerého násilí a útlaku iniciovaného kterýmkoliv jiným jednotlivcem, firmou nebo třeba státem. Co ale odlišuje agorismus od jiných anarchistických ideologií je strategie, která slouží k dosažení této ideální společnosti. Pomocí strategie kontraekonomiky vytvářejí agoristé na státu nezávislé instituce a komunity, které jsou natolik silné, že mohou nakonec prohlásit stát za nelegitimní, a žít volně, bez obav před tyranskou vládou politiků.

Kontraekonomika

Za nejlepší způsob boje proti státu považují agoristé boj proti samotné ekonomice státu. Vyřazením státní ekonomiky chtějí agoristé stát připravit o jeho největší příjem, peníze z daní. Strategie kontraekonomiky spočívá v aktivní participaci na černých a šedých trzích, kde stát nemá nad prodávanými produkty kontrolu, a nemůže je tak danit nebo regulovat.

Většina občanů se pohybuje na trhu bílém. Zde se prodávají a nakupují veškeré produkty, které jsou státem považované za legální, a jsou tak běžně podrobovány zdanění. Koupíte si zde třeba jídlo, oblečení nebo třeba auto, zkrátka cokoliv, co můžete volně prodat i koupit.

Účelem šedých trhů je pak nejčastěji vyhnutí se právě extenzivnímu zdanění. Mezi aktivity na šedém trhu můžeme řadit činnosti, které sice nejsou státem potírané, ale většinou se pohybují na hraně zákona. Většinou tak jde praní špinavých peněz, prostituci (v ČR) nebo podpultový prodej.

Na černém trhu se prodávají produkty, které jsou státem vyloženě označené za nelegální. Nejčastěji tak jde o drogy, prostituci (většina USA), a v některých situacích také zbraně. Mylně je často černému trhu připisován obchod s lidmi nebo nájemnými vrahy.

Veškeré obchody spojené s násilím lze totiž označit za součást červeného trhu. Právě zde tedy najdete hrůzy jako obchod s lidmi nebo dětskou pornografií. Tento trh však agoristé nepodporují, a to kvůli jeho jednoznačně násilnému charakteru, který se jasně rozchází s agoristickou myšlenkou svobodného člověka.

K aktivnímu boji proti státu ale podle agoristů nepatří pouze odmítání placení daní. Už pouhé používání měn s nuceným oběhem (např. dolar, libra, koruna) je nevyhnutelnou podporou státu. Agoristé se tak řadí k ideologiím preferujícím používání kryptoměn jako Bitcoin nebo Ethereum. Myšlenka agoristického hnutí měla být silně apolitická, proto se agoristé neúčastní voleb ani nezakládají vlastní strany.

Počátky agorismu

Slovo agorismus je odvozeno z řeckého slova agora, které znamená shromaždiště. Název tak připomíná svobodu běžného tržiště, kde se lidé samovolně schází, aby spolu směnili vše potřebné.

Agorismus byl založen americkým libertariánem Samuelem Edwardem Konkinem III. Základy své ideologie Konkin vytyčil v knize Nový libertariánský manifest, která se rychle stala jednou z nejpopulárnějších knih mezi libertariány a anarchisty po celém světě. Ačkoliv Konkin považoval agorismus za formu levicového anarchismu, nelze opomenout, že agorismus za důležité podmínky kontraekonomiky považuje volný trh a soukromé vlastnictví. Ač se strategie kontraekonomiky mezi anarchisty stala populární, je dnes předvedším vyzdvihována ideologiemi jako anarchokapitalismus nebo mutualismus.

Silk road a Ross Ulbricht

Příkladem agorismu poslední doby je případ kauzy Silk road. Silk road byl dark webový černý trh založený v roce 2011, kde se většina obchodů týkala drog a jiných ilegálních látek. Administrátorem byl Američan Ross Ulbricht, který byl při tvorbě tohoto projektu agorismem z velké části inspirován. Silk road nabyl mimořádné popularity, především díky své bezpečnosti, ale i díky zavedeným vnitřním pravidlům, jako například zákaz distribuce dětské pornografie. Komplikace ale přišly už po dvou letech jeho fungování, 2. října 2013 byl Ross Ulbricht zatčen a o dva roky později odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění. Za Ulbrichtovo propuštění bylo sepsáno velké množství petic, z nichž překvapivé množství pocházelo i z neagoristických kruhů.