Do Poslanecké sněmovny ve druhém čtení brzy zamíří zákon, který by v případě schválení umožnil sňatek osobám stejného pohlaví. Na stole je i návrh na změnu Ústavy, jenž by uzákonil manželství pouze jako svazek muže a ženy. Od červnového schválení se oba zákony veřejně neprojednávaly. Spolu s blížícím se termínem druhého čtení se však téma opět dostává výrazněji do popředí.
Přes šest desítek podnikajících v České republice (mezi nimi například, IKEA, Amazon nebo Vodafone) v srpnu vyzvalo otevřeným dopisem vládu Petra Fialy, aby přijala manželství pro všechny. V září se s podobnou výzvou přidali i zástupci českých kin. Stejně jako reprezentanti firem a kin podporuje manželství stejnopohlavních párů (včetně adopcí) více než polovina obyvatel České republiky.
Přestože má návrh zákona o manželství pro stejnopohlavní páry většinovou podporu společnosti a dalo by se tak očekávat, že bude hladce přijat, tak je jeho schválení ve druhém čtení přinejmenším nejisté. Samotnému hlasování pak bude předcházet dlouhá, značně neuctivá a homofobní diskuze, čehož jsme byli svědky při (jakémkoliv) dřívějším projednávání zákona.
„Prostě u nás na jihu Čech je hovězí hovězí a kuřecí kuřecí. Všechno má prostě svůj název. Manželství je svazek muže a ženy,“ řekl během projednávání zákona v prvním čtení poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL). Podobně homofobní projevy zaznívaly od poslanců, kteří manželství pro všechny odmítají, po celou dobu schůze.
„Chtěla bych poprosit všechny lidi s menšinovou sexuální orientací, aby v zájmu zachování vlastního duševního zdraví raději nesledovali probíhající jednání sněmovny o manželství pro všechny. Výroky, které zde zaznívají, jsou ostudné a zraňující. Do slušné debaty skutečně nepatří,“ sdílela online během jednání vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Nutnost vyzvat skupinu lidí, aby s ohledem na vlastní psychické zdraví zvážila sledování jednání svých volených zástupců, ukazuje, jak daleko jsme nechali celou diskuzi zajít. Nejde a nemá jít o abstraktní pojem „kulturních válek“ a ideologický problém, jak se může zdát. Zákon se týká skutečných lidí.
LGBTQ lidé nechtějí nic navíc. Chtějí uzavřít manželství s osobou, kterou milují, s vědomím, že jsou v očích státu rovnocenným párem jako páry různého pohlaví a že se jim v případě potřeby dostane stejných právních jistot a záruk. Toto právo, ve společnosti založené na demokratických principech, nemá být předmětem sporů a tahanic, natož být někomu upíráno.
Kompromis? Raději ne
Podle článku serveru Seznam Zprávy se v Poslanecké sněmovně schyluje k dohodě. Podle ní by stejnopohlavní páry získaly stejná práva, ale ta by byla ošetřena v úplně jiném zákoně, který by svazek nenazýval manželstvím.
Onen kompromis by LGBTQ párům stále říkal, že „vaše svazky jsou něco méně“, protože, lidově řečeno, hovězí je hovězí, kuřecí je kuřecí a manželství má být manželstvím, bez ohledu na to, kdo má koho rád. Kromě toho jsou tu ale i zcela praktická rizika.
Prvně, kdo zaručí, že se stejnopohlavní páry dočkají skutečně všech práv, která mají páry různého pohlaví? Tvorba nového zákona otevře stejnou diskuzi jako při projednávání manželství pro všechny. Nikdo nemůže zaručit, že se zákon povede schválit se skutečně všemi právy a že se při hledání konsensu nevynechají některé body, proti kterým se dlouhodobě staví část poslanců.
Ostatně, podle serveru Novinky.cz, s návrhem přišel již v červnu lidovecký poslanec Jiří Navrátil (KDU–ČSL), který v něm razantně odmítá nejen stejný název – manželství, ale i možnost společné adopce. Dá se tedy očekávat, že někteří poslanci budou prosazovat přiznání jen některých práv. Oním kompromisem se jim k tomu naskytne prostor. S rovnými právy se ale obchodovat nemá.
Za druhé, přijetím kompromisního návrhu se celá debata na spoustu let zakonzervuje v nynější nerovný stav, s čímž v současnosti pracují někteří odpůrci zákona. „Před dvaceti lety říkali někteří o registrovaném partnerství, že jim to bude stačit,“ argumentovala při červnovém projednávání Nina Nováková (KDU-ČSL).
„…ale snad nemyslela, že jistá sexuální menšina u nás je nějak občansky diskriminována nebo že nemá rovná práva. Kdyby toto měla na mysli, tak bych ji potom poprosil, aby to odvolala, protože to není pravda,“ řekl Petr Pleva (ODS) na adresu poslankyně Taťany Fischerové, která stejnopohlavní páry podpořila. Nepřijdou vám jejich jména povědomá? Jde o výňatek z rozpravy o registrovaném partnerství v roce 2005, které bylo schváleno o rok později.
Je tedy pochopitelné, že po schválení registrovaných partnerství zástupci LGBTQ organizací v emocích neskrývali nadšení. To ale neznamená, že tehdy a hlavně dnes všichni považovali a považují zákon za dostatečný. Zákon o registrovaných partnerstvích navazoval na tehdejší společenské postavení LGBTQ osob. Byl tak vnímá jako maximum, kterého bylo možné dosáhnout, přestože nenarovnal zdaleka všechna práva. Za osmnáct let už jsme (doufám) dál.
Někomu tím prospějete
Podle průzkumu realizovaného Queer Geography si 98 procent LGBTQ lidí přeje manželství pro všechny páry. 43 procent LGBTQ lidí se v české společnosti cítilo diskriminováno nebo obtěžováno. I podle organizace In Iustitia míra předsudečného násilí na LGBTQ lidech narůstá, navíc jej 92 procent LGBTQ lidí ani nenahlašuje.
Průzkumy ze Skandinávie ukazují, že počet sebevražd LGBTQ lidí klesl po přijetí manželství pro všechny téměř o polovinu. Každý si přeje být rovnocenným členem společnosti, ve které žije, a jsou to právě volení zástupci a veřejně činné osoby, kdo obraz společnosti vytváří. Po schválení zákona násilí zázračně nevymizí, bude však těžší nenávidět někoho, komu společnost říká: „jsi naší rovnocennou součástí“. Za pár let si už většina lidí ani nevzpomene na vyhrocenou, zraňující a zbytečnou debatu, jestli mají mít všichni lidé stejná práva.
