Právě si prohlížíte (Ne)čtenářský deník #7: Spalovač mrtvol

V předposledním deníku před prázdninami se ještě ohlédneme k jednomu z nejzajímavějších děl, které si u maturity může člověk vytáhnout nebo jen tak přečíst. Fuksovo černé dílo mistrně představuju autorovu poetiku, která se nikterak nebrání popisování hrůz, kterých je člověk schopen dopustit a kterých je na člověku dopouštěno.

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks (1923–1994)

Ladislav Fuks byl český spisovatel spadající do takzvané druhé fáze poválečné literatury (například vedle Arnošta Lustiga). Jeho knihy jsou prosyceny motivy strachu, úzkosti a katastrofy, ale i bizarnosti a grotesknosti. Dalším motivem jeho knih je období holokaustu, přestože sám Židem nebyl. Tento fakt je mnohdy dáván do kontextu s autorovou homosexualitou – obměna jedné menšiny za druhou. Hlavní postavy jeho knih jsou takzvaní antihrdinové – malí nevýznamní lidé, jejichž osudem je prohrát svůj marný boj s nešťastnými okolnostmi. Protagonistův konec je mnohdy až absurdní, například v knize Pan Theodor Mundstock (1963) se hrdina usilovně připravuje na transport do koncentračního tábora, kvůli podivné náhodě – těsně před transportem jej přejede sanitka – se jej ovšem nedožije. Mezi další díla můžeme zařadit povídkovou sbírku o židovských spolužácích Mí černovlasí bratři (1964), nebo román s autobiografickými prvky Variace pro temnou strunu (1966). Po revoluci Fuks sklouznul k budovatelským tématům, například kniha Křišťálový pantoflíček (1978) o Juliu Fučíkovi. V roce 1980 se vrátil ke svým obvyklým námětům – Obraz Martina Blaskowitze (1980).

Spalovač mrtvol (1967)

Spalovač mrtvol je kniha autora Ladislava Fukse z roku 1967. Je v pořadí čtvrtým Fuksovým prozaickým dílem. Během čtení můžeme sledovat rozklad osobnosti a úpadek hodnot úplně obyčejného muže, Karla Kopfrkingla, zapříčiněný rostoucím vlivem nacistické ideologie. Podle knihy byl v režii Juraje Herze natočen stejnojmenný film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

Sumarizace děje:

Hlavní postavou knihy je Karel Kopfrkingl – na první pohled kultivovaný muž, přísný abstinent, nekuřák a také starostlivý otec svých dvou dětí, Milivoje a Ziny, a obětavý manžel Marie. Jen Karlovo povolání je trochu zvláštní. Pan Kopfrkingl pracuje v krematoriu jako spalovač mrtvol. O své práci vypráví kudy chodí. Zbožňuje ji. Možná až moc.

Je rok 1937 a ve vzduchu už visí hrozba druhé světové války. Karla navštěvuje dávný přítel Willi Reinke, sympatizant nastupujícího vůdce. O správnosti jeho ideologie se snaží přesvědčit také Karla. Zpočátku neúspěšně, ale postupně se mu dostává víc a víc pod kůži. Karel se začne měnit v ještě většího podivína – v přestrojení za žebráka pozoruje Židy v Maiselově ulici, navštěvuje německé casino, mluví německy a fantazíruje o vůdci a říši. Vše zajde tak daleko, že Willi přesvědčuje Karla, aby se kvůli židovskému původu zbavil své milované ženy. Karel svou „Lakmé“ tedy oběsí. „Zženštilého“ syna Miliho nechá spálit v krematoriu, kde už zastává pozici ředitele. Jen dcera Zina vyvázne živá.

Na konci knihy Karel přemítá o svém novém poslání. Navštěvuje jej tibetský mnich a sděluje mu, že je novým dalajlámou. Vzápětí je odvezen „třemi anděly“ do psychiatrické léčebny. Po konci války pozoruje, jak se přeživší vracejí z koncentračních táborů a stále věří, že je spasil.

Literární druh a žánr: Literární druh je epika, žánr na pomezí psychologického románu a novely.

Časoprostor: Nacházíme se v Praze ještě v období před druhou světovou válkou – v roce 1937.

Téma a motivy: Demonstrace abstinence, nekuřáctví a vřelý vztah k hudbě. Fascinace smrtí. Většina momentů si zachovává dvojakou podobu. Groteskní rozměr se hrou s fakty, které by čtenář měl znát. Autor propojuje reálný svět s iluzemi, halucinacemi a sny. Vliv ideologie a moci na charakter člověka. Tibet, Buddha – hlavní hrdina si myslí, že jedná v souladu s touto filozofií, že zachraňuje svět tím, co páchá – halucinace na konci vyprávění. Potřeba očistit svou krev – členové jeho rodiny nejsou „čistokrevní“ Němci.

Kompoziční výstavba: Děj je vyprávěn v chronologické posloupnosti. Rozdělen do 15 kapitol. Během vyprávění se neustále navracejí motivy, postavy i slovní obraty.

Vypravěč: Er-forma.Spisovaná čeština, kompoziční a tvarová rafinovanost, složitá metaforizace. Karlův jazyk působí místy až směšně (groteskní rozměr) – blízké předměty a osoby nazývá exotickými jmény – manželce říká místo Marie Lakmé, referuje k ní jako k čarokrásné, nebeské, nadoblačné atd.  Sobě místo Karel říká Roman a krematorium je Chrám smrti. Jazyk je zde nástrojem – pod krásná slova urývá krutou skutečnost – „Co abych tě, drahá, oběsil?“

Postavy:

Jak již bylo řečeno, mnohé postavy se neustále navracejí – hádající se pár, dívka v černých šatech Jde o takzvané návratné motivy. Monografie Vítěz i poražený (autor Erik Gilk, 2013) obsahuje tabulky autora, do nichž si zaznamenával kdy přesně se jednotlivé postavy vrací. Tento propracovaný kompoziční prvek má spolu s opakujícími se replikami postav ve čtenáři vzbuzovat dojem divadelního představení.

Časté jsou zvířecí jména postav – Lišková, Zajíc, Fenek, Beran – rovnocenné chápání zvířat a lidí.

Pan Kopfrkingl – Na začátku příběhu laskavý podivín. Postupně se pod vlivem nacistické ideologie mění. Myslí si, že koná dobro. Jeho práce je mu vším.

Willi Reinke – Nacista, manipuluje hlavní postavou.

Zina – Dcera pana Kopfrkingla.

Milivoj – Syn pana Kopfrkingla. Podle Williho je příliš zženštilí.

Marie – Žena pana Kopfrkingla. Oslovuje ji Lakmé (to i značí její smrt, jelikož je pojmenována podle stejnojmenné postavy slavné opery). Je Židovka.

Zdroj: Fuks, Ladislav. Spalovač mrtvol. Praha: Odeon, 2013.

V posledním (ne)čtenářském deníku vám dáme pár tipů, co si přečíst, abyste zahnali chmury z maturity, ale zároveň přes léto nevypadli z rytmu. Máte se tedy na co těšit!

Dnešní (Ne)čtenářský deník připravila E. Válková.

Skupina redaktorů

Skupina redaktorů nebo redaktorek Studentských listů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..