Přesně před 83 lety byla v bavorském Mnichově podepsána dohoda, od které si většina západní Evropy slibovala odvrácení války. Pro Československo ale znamenala bezprecedentní zásah do územní celistvosti i státní politiky a ani Evropě nakonec nezaručila budoucnost v míru na dlouhý čas.
V roce 1938 bylo nacistické Německo sílícím a ambiciózním státem. Poté, co k sobě bez boje připojil Sársko, Porýní i Rakousko, se začal Hitler zajímat i o Československo. Ideální záminkou pro územní nároky Třetí říše se staly Sudety, české pohraničí s majoritní německou populací. Tři miliony Němců tvořily v Československu nejpočetnější národnostní menšinu a většina z nich obývala právě pohraničí.
V průběhu roku 1938 se situace vyhrocuje: Hitler se radí se sudetoněmeckým nacistickým vůdcem Konradem Henleinem a společně tlačí na československou vládu se svými požadavky na značnou autonomii Sudet. Situaci se snaží zklidnit už i Velká Británie a do Československa vysílá pozorovatele lorda Walter Runcimana, jeho následná vyjádření pak ale vedou prakticky až k podpisu Mnichovské dohody.
V září 1938 prezident Edvard Beneš sice souhlasí s německými požadavky, to už ale nestačí. V Sudetech se zvedá vlna povstání a útoků na české četníky i civilisty. Dochází zde proto k vyhlášení stanného práva a do kraje je vyslána armáda, která povstání potlačuje.
Situace v pohraničí znervózňuje i západní svět. Britský premiér Neville Chamberlain proto vyjíždí na jednání s Hitlerem, který jej přesvědčuje o nárocích na Sudety. Ten, ve snaze zachovat mír, Hitlerovy nároky přijímá a přiklání se k němu i oficiální spojenec Československa – Francie.
Situace ze vyostřuje
Poměry v Československu jsou ale nanejvýš vyostřené. 23. září je vyhlášena všeobecná mobilizace vojsk.
29. září se v Mnichově setkávají Hitler, Mussolini, Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier, aby začali jednání o budoucnosti Sudet a potažmo i celého Československa. Na samotné jednání nebyl pozván žádný zástupce Československa, situaci jen z povzdálí sledují diplomaté Masařík a Masný.
Krátce po půlnoci 30. září byla podepsána smlouva, na jejímž základě se mělo Československo do desíti dnů vzdát nejen Sudet, ale taky Podkarpatské Rusi, části jižního a severního Slovenska a polské části Těšínska.
O pět dní později Dohodu podepisuje i prezident Beneš, záhy na to abdikuje a o několik dní později se stahuje do Londýna. Na jeho místo nastupuje Emil Hácha. Podpis dohody končí i mobilizaci a všechno území je, v souladu se smlouvou, vydáno bez boje.
Pro období po podpisu Mnichovské dohody se vžil termín Druhá republika. Tento státní útvar byl územně i politicky oslaben a jeho vyhlídky nebyly nikterak světlé. Jeho existence neměla dlouhého trvání – 167 dní. 15. března 1939 si totiž Hitler bere i zbytek českého území a vzniká tak Protektorát Čechy a Morava, na Slovensku zase dochází ke vzniku fašistického Slovenského štátu.
Ani Evropě neposloužila Mnichovská dohoda jako pojistka míru na dlouho. 1. září 1939 napadá nacistické Německo Polsko a tím se začíná 2. světová válka – největší válečný konflikt, jaký svět kdy zažil. Situaci ilustruje i citát, připisovaný Winstonu Churchillovi: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“
