Tomáš Hamberger se na dvou různých úřadech snaží zmodernizovat český vzdělávací systém. Během pandemie společně s dalšími učiteli informatiky založil platformu Digitální pohotovost 4.0, která pomáhá především základním školám s digitálními nástroji potřebnými pro distanční výuku. A zároveň radí premiéru Babišovi v oblasti školství. O všech tématech mluví v rozhovoru pro Studentské listy.

V novém roce se většina studentů opět vzdělává distančně. Co podle vás patří mezi hlavní rizika výuky na dálku?

Myslím si, že rizika distanční výuky jsou podobná jako obecná rizika ve virtuálním prostoru, například na sociálních sítích, kde se studenti hodně pohybují. Konkrétně to jsou kyberšikana, kybergrooming a zneužití citlivých údajů, jako jsou jméno a fotografie. Nejen studenti, ale i učitelé tomu nevěnují dostatečnou pozornost. Data, která v rámci distanční výuky proudí směrem od žáků k učitelům a opačně, by se měla velice důkladně zabezpečovat.

Proč tomu studenti a učitelé nevěnují dostatečnou pozornost?

Určitě na to má vliv nižší digitální gramotnost v celé společnosti, což se netýká jenom ČR, ale celého světa. Distanční výuka je navíc pro většinu jejích účastníků novým jevem. Virtuální třídy nebo e-learningy byly v minulosti typické hlavně pro vysoké školství a najednou se tak vyučuje na základních a středních školách. Žáci a učitelé mají co dělat, aby zajistili distanční výuku, a už nemají kapacitu hlídat její bezpečnost a chránit se před hrozbami.


Tomáš Hamberger
Pedagog, který od počátku své pedagogické praxe prosazuje moderní trendy ve vzdělávání a hledá inspiraci ve finském vzdělávacím systému. Lektor, který se zabývá kybernetickou kriminalitou, je autorem několika úspěšných projektů pro žáky základních škol zaměřených na boj proti kyberšikaně, kybergroomingu a fakenews. Například projekt Škola bezpečně on-line. Je člen Klubu aktivních ve vzdělávání, což je spolek aktivních učitelů, se kterými připravuje projekty pro žáky, studenty, ale i učitele a rodiče, zaměřené především na moderní digitální technologie a techniku obecně. Například projekt Mladý technik 4.0. Během pandemie covid-19 založil projekt Digitální pohotovost 4.0, který pomáhá školám zvládat distanční výuku a vzdělávání.
(zdroj: Úřad vlády)


Kdo by se o to tedy měl starat?

Přišlo to rychle a chvíli se dá tolerovat, že se tomu nevěnovala pozornost. Na druhou stranu by tu mělo vznikat více iniciativ a projektů, které budou na tuto problematiku upozorňovat. Já jsem na jaře spoluzaložil Digitální pohotovost, v rámci níž jsme upozorňovali na rizika distanční výuky, která je potřeba dopředu znát. Proto se učitelé, kterým jsme pomáhali, téměř vůbec nestali obětí kybernetické kriminality, jako je například trolling. Většina učitelů ale tuhle možnost neměla.

S kolika učiteli se vám podařilo spojit a informovat je o rizicích digitální výuky?

Na jaře jsme během 14 dnů kontaktovali více než 400 učitelů v rámci Královéhradeckého kraje a také zástupce místních akčních skupin či starosty. Ukázali jsme jim možnosti zabezpečení výuky na dálku. S několika učiteli jsme pak šli více do hloubky a věnovali se s nimi kybernetické bezpečnosti.

Přenášejí se vaše poznatky prostřednictvím učitelů i k samotným studentům?

Od učitelů, s nimiž jsme pracovali, mám zpětnou vazbu, že dokázali předat vědomosti i svým žákům. Nejdůležitější je mít zabezpečené to, aby se děti nestávaly oběťmi kybernetických hrozeb. Konkrétní příklad: na hovorech přes Google Meet nebo Microsoft Teams bylo u spousty žáků vidět sociální prostředí, ve kterém žijí. Stávaly se pak terčem posměchu a urážek. Přitom jim stačilo říct, že aplikace má přednastavené pozadí, které je rozmaže, a nebude tak vidět, jak za nimi například prochází tatínek v trenýrkách. Touhle informací jsme vybavili učitele, kteří ji předali žákům.

Kyberšikanu nahlaste rodičům nebo učitelům

Může být kyberšikana horší než klasická šikana? Děti jsou zavřené doma bez podpory učitelů či jiných spolužáků.

Určitě. Kyberšikana je horší, co se týká psychického utrpení, a má mnohonásobně větší dopad než klasická šikana, při níž dochází k fyzickému násilí. Před fyzickou šikanou ve škole se člověk schová doma, před kyberšikanou to však nejde. Jste totiž neustále v dosahu sociálního média, prostřednictvím kterého vás někdo může kyberšikaně vystavovat. Například vám chodí zesměšňující nebo výhrůžné zprávy nebo vidíte po sociálních sítích kolovat svůj dehonestující materiál. Oběť nemá žádnou moc s tím něco dělat.

Pokud se s tím student setká, co by měl dělat?

Měl by to oznámit dospělým lidem, tedy rodičům, učitelům či policii. Často se stává, že si to nechává pro sebe a snaží se s tím bojovat nebo začne oplácet stejnou mincí. To není správná cesta, v žádném případě by neměla oběť kyberšikany dělat to samé.

Co když se ale rodiče o vzdělávání svého dítěte tolik nezajímají? Existuje systémové řešení, které pomůže i dětem s méně podnětnými rodiči?

Pak by měla existovat linka skrze školu, například třídního učitele nebo metodika prevence, který se na škole těmto tématům věnuje.

Jak zabránit útokům na učitele? Dobrým třídním klimatem

Žáci a studenti se vzdělávají před počítačem téměř už rok. Můžeme říct, že si během něj zlepšili svoji digitální gramotnost?

Žádný výzkum jsem k tomu zatím neviděl, tak budu mluvit na základě své zkušenosti z Digitální pohotovosti a výuky se studenty. V porovnání se současnou situací se digitální dovednosti jednoznačně zvýšily. Nejzřetelnější to bylo na podzim, kdy už školy a učitelé věděli, kam šáhnout a jak zabezpečit výuku na dálku. Někteří učitelé a žáci měli také vyšší povědomí o hrozbách, jako je zneužívání osobních údajů či trolling. Na druhou stranu jsem měl možnost pozorovat spoustu škol, kde ten příklad nebyl dobrý. Docházelo k útokům na učitele nebo zneužívání dat žáků. Oproti jaru těch útoků paradoxně přibylo, což přisuzuju tomu, že žáci zjistili, co si mohou dovolit a kde mají učitelé nedostatky, a začali to zneužívat více než na jaře.

Nemá na chování takových žáků vliv i frustrace z toho, že jim chybí sociální kontakty, a tak si energii „vybíjejí” na učitelích?

Nechci je odsuzovat, většinu případů přirovnávám k běžnému vyrušování a zlobení, kdy žáci taky občas úměrným způsobem pošťuchují svého učitele. Spíš mám na mysli případy vulgárního urážení učitele, ale i žáků mezi sebou, nebo sdílení pornografického materiálu. To už není běžné zlobení, ale velký problém.

Co je tedy příčinou vámi popsaných jevů?

Myslím si, že původ je vždycky v třídním klimatu. Šest let učím na základce – když máte dobré vztahy a dobré třídní klima, tak se vám nemůže stát, že vás žák začne vulgárně urážet nebo sdílet při výuce pornografický obsah. Mluvím za sebe – odučil jsem iks desítek hodin on-line a nikdo si nic takového nedovolil. Přisuzuju to dobrým vztahům. Nejlepší prevencí je nejít restrikcemi, ale spíš kvalitní prací a budováním dobrých vztahů.

V tomto ohledu může pomoct i ministerstvo školství, které se digitální gramotností věnuje ve své Strategii vzdělávací politiky do roku 2030+. Jste v kontaktu s ministrem Plagou?

V kontaktu jsme, ale na tvorbě Strategie jsem se nepodílel. Když ale na podzim přibývalo kybernetických útoků, tak jsem vypracoval příručku, metodiku, kde se učitelé dozvědí, jak zabezpečit výukové platformy, aby byly bezpečné (dostupná ve formátu PDF je zde, pozn. red.). Příručku jsme poskytli i ministrovi Plagovi.

Pracoval s ní nějak?

To už úplně nevím. Myslím si, že se na ni podíval, ale nezaregistroval jsem, že by se o ní ministerstvo zmiňovalo prostřednictvím svých platforem.

Je vlastně ve vládní Strategii zmíněná kybernetická bezpečnost?

Je tam, což je dobře, protože vzdělávacího obsahu ve virtuálním prostředí bude v budoucnu přibývat a bude hodně důležité mít bezpečné školní digitální infrastruktury, aby nedocházelo ke zneužívání dat. Dneska když chce někdo provést kybernetický útok, tak si většinou vybírá úřady nebo nemocnice.

A v budoucnu by to mohly být školy?

Ano, díky výuce na dálku vzniká na školách zajímavý digitální obsah a ve virtuálním prostředí se soustředí velké množství dat o žácích. Školy začnou být velice lákavým terčem, ale bohužel tak 90 procent z nich na to není připraveno.

Premiér by si přál moderní vzdělávací systém

Kromě práce poradce na ministerstvu průmyslu a obchodu radíte v oblasti školství i premiérovi Andreji Babišovi. Jak jste se k té práci dostal?

Od roku 2015 učím na základní škole, kde jsem začal prosazovat moderní a inovativní postupy. Jezdil jsem se inspirovat do Finska nebo Izraele. Někdy v roce 2018 si pan premiér všiml, že se naše škola a moje výuka odlišuje od standardu a začal se o moje vzdělávací metody zajímat. Pak jsme se potkali ve Finsku, kam se jel podívat na finské školství. Dali jsme se víc dohromady a nabídl mi práci na inovační strategii Czech Republic The Country For The Future. Na té jsme pracovali s panem Havlíčkem, který ještě tehdy nebyl ministrem. Někdy v roce 2019 jsem nastoupil na ministerstvo průmyslu a obchodu a začal jsem se věnovat technickému vzdělávání, inovacím a digitalizaci. Asi to nejdůležitější přišlo během pandemie, kdy jsme založili Digitální pohotovost. Pan premiér nám otevřel dveře, třeba nám domluvil spolupráci v Karlovarském kraji. Jak jsme začali být více v kontaktu, tak mi nabídl místo svého poradce pro oblast školství.

V čem konkrétně spočívá vaše práce? Jste s panem premiérem v pravidelném kontaktu?

Jsme. Připravuju vzdělávací strategie a zabývám se efektivností a bezpečností výuky na dálku. Ve chvíli, kdy jsme viděli, že se české školy stávají obětmi kybernetických útoků, jsme s panem premiérem sepsali metodickou příručku Bezpečnostní standardy pro výuku na dálku. Také pravidelně monitoruji vzdělávací systémy jiných zemí a novinky, které bychom z nich mohli přenést. Ta práce je velmi pestrá a pandemie to ještě umocnila tím, že témata přináší rychleji.

Na závěr: osobně mám pocit, že se pan premiér ke školství vyjadřuje hlavně k platům učitelů, ale už ne tolik k samotnému obsahu vzdělávání. Je to jen můj mylný dojem?

Určitě. Já musím říct, že když jsem pana premiéra poznal, tak mě velice překvapilo, že se zajímá o progresivní a inovativní metody ve vzdělávání. Je na něm vidět, že by si přál, abychom měli moderní vzdělávací systém. Dokazuje to i například jeho zájem o finské školství. I z mého pohledu je vidět, že přináším hodně progresivní a inovativní metody a pan premiér mě vždycky podpoří. Většinou je pak realizujeme.

Šimon Rogner

Spoluzakladatel a bývalý šéfredaktor Studentských listů, teď píšící hlavně o politice. Redaktor ČT24 píšící o soudních kauzách a student žurnalistiky na Karlově univerzitě.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..