Říkají vám něco jména Carl Bernstein a Bob Woodward? Jsou to dva z nejslavnějších novinářů světa, psali pro Washington Post a prosluli odhalením aféry Watergate.
Připravila jsem pro vás informativní článek, ve kterém snad zodpovím všechny vaše dotazy. Myslím si, že aféra Watergate je jedna z těch událostí, o kterých by měl vzdělaný člověk alespoň něco vědět. Připomíná nám, jak jsou důležitá nezávislá média, které zajímá především pravda. Ukazuje nám, že má investigativní žurnalistika smysl. A hlavně nám říká, že pravda – když o ni budou lidé usilovat, nakonec vyjde najevo.
Co je to Watergate?
Centrála Demokratické strany Spojených států amerických – místo, kde probíhají schůze strany, skladují se zde dokumenty, politické strategie a informace o členech strany.
Jak aféra začala?
Z protější části komplexu Watergate přichází anonymní telefonát. V druhé části nesvítí světlo, jen několik baterek. Hlídač, právě procházející druhou částí, nalézá páskami přelepené dveře. Strhne je. Když se vrací zpět, pásky na dveřích opět jsou. Hlídač volá policii. Bylo zadrženo a předvoláno před soud pět údajných zlodějů.
Byli to jen zloději?
Během vyšetřování se zjistilo, že několik obžalovaných mělo v držení velkou peněžní hotovost. Když šli novináři víc do hloubky, zjistili, že hotovost přišla od Výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona, který byl členem Republikánské strany. Bernstein a Woodward mluvili i s pokladníkem výboru, který potvrdil, že peníze pocházejí od nich. Bílý dům však účast v aféře dlouhou dobu popíral.
Nejednalo se o zloděje, nýbrž o předem najaté pracovníky, z nichž někteří byli bývalí členové CIA. Měli za úkol v budově Watergate nainstalovat odposlouchávací zařízení a zajistit tak Richardu Nixonovi výhodu v příštích prezidentských volbách.
Zvolili Nixona v dalších volbách?
Přestože bylo dokázáno a odhaleno, že se zdiskreditování Demokratické strany plánovalo, že byl zřízen tajný fond na podporu špionáží a že o tom dokonce věděl šéf výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona, byl prezidentem zvolen i v příštím období.
Byl někdo odsouzen?
Členové Republikánské strany byli odsuzováni za křivá svědectví, ale nejenom to. Nixon vyhodil právního zástupce zaměstnanců v Bílém domě Johna Deana, který proti členům strany svědčil. To on ve svém svědectví prozradil, že jsou v Bílém domě nainstalovány kamery, že rozhovory prezidenta s ostatními byly nahrávány, a dokonce i to, že prezident o aféře Watergate věděl a souhlasil s ní.
Prezident byl donucen Senátem pásky s nahrávkami vydat, a ony dokázaly, že o spiknutí skutečně věděl.
Byla odsouzena tzv. Watergateská sedmička, nejvýše postavení spolupracovníci Nixona, kteří o spiknutí věděli. Sám prezident byl předvolán k soudu v případu „Stát versus Nixon“. kde se hlasovalo o impeachmentu (ústavní žaloba proti funcionáři, který se dopustil vážného přestupku a je donucen vzdát se funkce). Ten ale nebyl deseti členy Kongresu odsouhlasem, a tak k němu nedošlo.
Proč se tedy Nixon stal jediným prezidentem USA, který na svou funkci rezignoval?
Necelý měsíc po hlasování o impeachmentu, přesněji 5. srpna 1974, byla objevena utajená nahrávka, ve které Nixonovi vedoucí štábu Bílého domu H. R. Haldeman vysvětluje, jak bude probíhat vloupání do budovy Watergate a využití agentů CIA. Richard Nixon se vším souhlasil.
Po uveřejnění nahrávky zbývajících deset členů Kongresu souhlasilo s impeachmentem, ale Nixon raději na svou funkci rezignoval ještě předtím, než by jeho reputace byla ještě více poškozená.
Členové Kongresu chtěli v žalobě pokračovat a nechat bývalého prezidenta zavřít, ovšem nástupce Nixona v prezidentské funkci Gerald Ford, mu udělil plnou milost.
Jak se na aféře podíleli Bernstein a Woodward?
Tito dva novináři pomohli z odhalením více než policie. Rozhovory se správnými lidmi a především anonymní informátor, se kterým se novináři scházeli v podzemní garáži, jim pomohli odhalit pravdu a zároveň získat Pulitzerovu cenu.
Jejich práce netrvala dny, týdny, ani měsíce. Na aféře pracovali celé dva roky – ode dne vloupání 17. června 1972 až do rezignace Nixona 8. srpna 1974. Museli si poradit s lidmi, kteří jim v pátrání bránili. Museli přesvědčit šéfredaktora Washington Post, že má vyšetřování opravdu cenu. A především se nebáli ptát i na místech, kde by to mohlo být nebezpečné.
Na závěr vám musím doporučit film Všichni prezidentovi muži, který o práci Bernsteina, Woodwarda a celé aféře pojednává. V roce 1977 byl navržen na osm Oscarů, z nichž si odnesl čtyři. Snímek je pro náročnější diváky, ale zato vás s kauzou seznámí opravdu do maličkých detailů.
