Letos v létě jsem překonala své obavy a podnikla výlet do země, která mi doteď byla relativně cizí. O Albánii jsem věděla jen málo a od cesty tedy nic zvláštního neočekávala. Nakonec jsem po celý pobyt nevycházela z úžasu.
Ve skutečnosti tato výprava nebyla mým prvním výletem do Albánie, již jsem jí v minulosti jednou krátce navštívila. Jednalo se o jednodenní výlet do státu, který ve mně zanechal dojem nesnesitelného horka, nepořádku a špíny.
Matně si vybavuji jen pár momentů, mimo jiné koně pasoucí se v řekách z odpadků, toulavé psy nebo obchodníky s rozbalenými zubními kartáčky, ležícími na zemi v prachu. Proto jsem od Albánie nečekala nic zajímavého a cesty se spíše trochu obávala.
Netradiční pravidla na silnici a láska k EU
První věc, která zcela zbořila mou dosavadní představu, byl fakt, že Albánie je extrémně bezpečnou zemí. Řidiči sice nedodržují snad ani jeden silniční zákon, ale jezdí tak, aby se vzájemně neohrožovali (na druhou stranu je okolo silnic neuvěřitelné množství pomníku mrtvých, takže ti nebezpeční jsou prostě možná již všichni po smrti). Z tříproudové cestičky se bez mrknutí oka stane silnice s pěti pruhy s auty, koňmi, nebo cyklisty, jedoucími v protisměru.
Za zmínku stojí, že ovce procházející se po silnici jsou zde zcela běžnou záležitostí a není třeba z nich být nervózní. Koneckonců možná jsou to nejzodpovědnější účastnící provozu.
Albánie pro mě také definitivně opustila skupinu „špinavých zemí“, je zde asi úplně stejně čisto jako jinde. Místní se také pečlivě starají o všechny svoje památky (kam se se studentskou kartou dostanete zcela zadarmo!), jejichž opravy zde hojně dotuje Evropská unie. I když Albánie zatím není v EU, modrých vlajek s kruhem ze žlutých hvězd tu najdete asi třikrát více než kdekoliv u nás. Nechybí ani vlajky ostatních zemí, s přehledem vyhrává ta americká.
Obyvatelé této země jsou enormně milí lidé, kterým udělá pouhá vaše přítomnost takovou radost, že by pro vás udělali snad cokoliv. Což není od věci, protože Albánie je země plná úžasných pokrmů, které každý návštěvník rozhodně musí ochutnat.
Pokud se alespoň jednou nepřejíte plody moře nebo pokrmy z mletého masa, skoro jako byste asi nikam nejeli. Téměř ve všech podnicích také naleznete viset česnek, od restaurací po lékárny a obchody s oblečením. Nedopídili jsme se důvodu, proč tomu tak je, zdali ze zvyku či reálného strachu z upírů.
Albánie je země, která mě donutila podívat se na svět okolo sebe jinýma očima. Možná právě proto, že má očekávání byla tak nízká, mě pobyt zde zcela nadchnul. Rozhodně to není naposledy, co jsem sem zavítala a stejné bych doporučila i všem ostatním.
