Dlouhodobě zastávám názor, a ten hlásám, kudy chodím, že problém nezájmu mladých Čechů a Češek o dění kolem nich souvisí s tím, že zájem není oboustranný. A tedy ze strany zbytku společnosti, v praxi politiky, která je v demokracii odrazem společenského rozložení názorů, a médií jako společenských zrcadel, směrem k mladým lidem.
Jedním dechem obyčejně dodávám, že zdravá, pluralitní mediální scéna demokratické společnosti potřebuje – stejně jako média pravicová, levicová, bulvární či seriózní, internetová a tištěná, regionální – také silná média studentská. Jako levicová média přinášejí autentické reportáže, v nichž upozorňují na nedodržování práv zaměstnanců, porušování lidských práv či ničení životního prostředí, bulvární média dávají všem, kdo jsou z nějakého důvodu na okraji, pocit, že se za ně někdo pere a že mají „Sílu na své straně“ a regionální média upozorňují na regionální kauzy a problémy, které by v celostátních médiích zapadly, tak i studentská média hrají nezastupitelnou roli – staví se za zájmy mladých lidí a píší o problémech nejmladší generace z pozice bližší, než to dokáže jakékoliv standardní komerční médium.
V českém kontextu přerušované demokratické tradice a chybějícímu ukotvení silných mediálních značek (ty už se po Sametové revoluci nestihly etablovat, když je po necelých dvou dekádách zasáhl počátek globálního úpadku tradičních médií), je však i stav studentských médií tristní a stojící na slabých základech.
Nejvýraznějším českým studentským médiem v moderní éře – nepočítáme-li revoluční dobu a léta krátce po ní, a ikonické symboly studentského demokratického hnutí, jako původní Studentské listy, se stalo internetové médium The Student Times, kam v minulé dekádě psali studenti různých vysokých škol. TST sice nevydávaly články denně, zato tu vycházely kvalitní texty, procházející pečlivým editoriálním procesem se silnými editorskými vstupy po vzoru špičkových domácích – a západních – médií.
Z TST vzešla řada skvělých novinářů, namátkou dnešní zástupkyně šéfredaktora týdeníku Respekt Andrea Procházková, editor Deníku N Filip Zajíček, editor Českého rozhlasu Plus a rovněž bývalý redaktor Nka Kirill Sčeblykin nebo nynější vedoucí názorové sekce Deníku Referendum Jan Kuliš. Největší slávu TST zažilo, když se jeho tehdejším redaktorům Zajíčkovi a Ščeblykinovi podařilo v roce 2016 za jejich rozhovor s tehdejším ministrem financí a pozdějším premiérem Andrejem Babišem získat Novinářskou cenu. Porota ocenila, že dvěma začínajícím studentským novinářům se skrze vedený rozhovor podařilo sejmout pečlivě budovanou PR masku a odhalit aroganci mocného politika, interview mělo mimořádnou čtenost a ohlasy i ve velkých médiích.
Přes všechnu tuto slávu, to, že i v dobrovolnických studentských online novinách, kde byla honorovaná pouze pozice šéfredaktora, mohly vznikat špičkové a široce rezonující texty a mohly tu vyrůstat novinářské talenty, si The Student Times nikdy nevybudovaly nezávislou a etablovanou pozici na mediální scéně. Jejich fungování zastřešoval zpravodajský web E15, a nálepka přidružené studentské sekce středně čteného zpravodajského webu činnost média symbolicky i prakticky limitovala. TST skončily neslavně, před dvěma lety, po sporech mezi vedením projektu a majitelem ohledně jejich dalšího směřování.
Ve stínu dnes již neexistujích TST se jen složitě stihly etablovat alternativy v podobě jiných, podobně zaměřených studentských médií. V roce 2019 vznikly Studentské listy, jichž je autor tohoto textu dnešním šéfredaktorem, které na rozdíl od TST spadajících pod web z Křetínského mediálního impéria, působili nezávisle na samostatné webové doméně pod heslem „Od studentů pro studenty“. Po skončení působení The Student Times tak v Česku stále existuje silné celostátní studentské médium – svoji pozici si v mediálním prostředí však buduje složitě a funguje s velmi omezenými prostředky.
Samozřejmě, že i vedle studentských médií v českém kontextu fungují velká klasická média, která se minimálně částečně o to, akcentovat pohledy mladé generace, snaží: především bych tu vypíchl týdeník Respekt, Deník N a web Refresher.
Roli studentských médií však nemohou nikdy plně zastoupit. Už proto, že studentská média tvoří v oligarchizované české mediální krajině spolu s dalšími médii záruky nezávislé a kritické žurnalistiky.
Především ale studentská média do zdejší veřejné debaty přinášejí západní perspektivy, témata a pojetí novinařiny. A nabourávají tak zdejší konzervativní narativ v pohledu na demokracii a společnost a otisk klausismu, který je v české společnosti nadále – i potom, co se Klaus stal spíše jakousi groteskní postavičkou a vděčným bizár-hostem některých médií a pokus o návrat klausismu do politiky v podobě hnutí Trikolóra ztroskotal – přítomný. Projevuje se tu v české apolitičnosti a pasivitě ve vztahu k politickému dění jindy než u volebních uren, tu v odporu se jakkoliv angažovat, shromažďovat a bouřit se v nespokojenosti, tu pejorativním označením „aktivista“ pro kohokoliv, kdo vybočuje ze škatulek formální demokracie či pojmem „politická neziskovka“ pro organizace občanské společnosti.
Studentská média tvoří v oligarchizované české mediální krajině spolu s dalšími médii záruky nezávislé a kritické žurnalistiky.
Také v českém dosebezahledění a zapšklé nedůvěře ve vztahu k evropské integraci a úzkostlivému vyhýbaní se – údajně neomarxisty, komunisty, ultralevičáky, progresivisty, a vůbec všelijakými aktivisty a Bruselem zideologizovanému – slovu „klima“ a držení se u nezávazné „ochrany životního prostředí“, protože s ní se nutně nepojí uvědomění a vzkaz, že klimatická změna je a pokusy o její řešení budou v dohledné době definovat lidské uspořádání na planetě.
V Česku máme jen málo jiných médií, která se tyto narativy jako relikty vývoje polistopadové politicko-společenské transformace, snaží bořit. Kupříkladu v posledku zmíněnému klimatu, jako naprosto zásadní otázce a úloze této i budoucích generací, se česká média věnují absurdně málo, až se tomu při srovnání se Západem nechce věřit. Zatímco prestižní francouzské noviny Le Monde věnuje klimatu pravidelnou rubriku a mají několikačlennou „klimatickou“ redakci, britský The Guardian spustil vlastní kampaň na klimatické změny upozorňují a německá veřejnoprávní televize ARD tématu věnuje značnou vysílací dobu, v Česku měl samostatnou rubriku Klimatické změny (od roku 2019 také vyhrazeného člena redakce věnujícího se speciálně problematice klimatu) dlouho pouze Deník Referendum, letos se k němu přidal i Alarm.
Podobné je to s Evropskou unií, soustavného pokrývání evropské politiky a informování, jaký mají konkrétní rozhodnutí komise a europarlamentu vliv na Česko, byť se situaci nyní spolu s jejím českým předsednictvím krátkodobě zlepšila. Své stálé zpravodaje do Bruselu kromě veřejnoprávních médií čím dál častěji začínají vysílat i soukromá média, od roku 2019 vydavatelství Economia (Hospodářské noviny, Aktuálně.cz či Respekt) od letoška také TV Nova.
Založení vlastního studentského média je však tou nejobyčejnější, nejčastější a nejintuitivnější věcí, skrze níž může studentská komunita v praxi v prostředí školní instituce projevit svoji aktivitu a svůj hlas.
Co je však možná nejzásadnější rolí nezávislých studentských médií, je vracení lidem jejich vlastní země a společnosti, která jim byla odcizena v důsledku totality a do vyhrocených podob dovedenému individualismu, který převládl v letech krátce po Listopadu. Onu pověstnou Masarykovu Demokracii v nás, která byla takovým trnem v oku Václavu Klausovi, občanskou společnost, aktivitu zdola, mimo formalizované a prázdné procesy parlamentní demokracie.
Regionální, lokální studentská média svázané s konkrétní školou, jejichž vznik však, a to je třeba zdůraznit, neiniciovalo vedení dané školy (to může a mělo by maximálně poskytovat podporu), ale studenti sami. Iniciativa zdola, demokratický akt uvnitř spodních pater systému, kde se ještě demokracie za pouhých třicet nestačila vžít. Takové médium, které informuje o studentských aktivitách, o dění ve škole, pořádá akce a projekty, dává prostor kreativitě a umění studentů, tvoří zázemí studentským aktivitám na škole a zdejší občanské mikrospolečnosti.
Je potom nepodstatné, zda takové médium vychází na internetu, tištěně jednou za měsíc, či je pouze instagramovým nebo facebookovým účtem – důležité je, aby vzniklo zdola, a aby se stalo základnou pro aktivity studentů vůči zkostnatělým a zatvrzelým autoritářským strukturám v nichž funguje většina českých školních institucí.
Taková média jsou v českém i globálním kontextu často svázaná s univerzitami (tak začínalo i ikonické ruské studentské médium Doxa, které poskytovalo právní i finanční pomoc studentům zatčeným na demonstracích a dnes patří k hlavním hlasům ruského protiválečného hnutí), ale vznikají čím dál častěji i na středních školách.
Zmiňme pro příklady velmi kvalitní a aktivní časopis na pražském Akademickém gymnáziu, časopis Gymploviny na Gymnáziu v Ledči nad Sázavou, časopis Štafle na gymnáziu v Hradci Králové nebo noviny Masarykova gymnázia ve Vsetíně, ale po celém Česku najdeme desítky dalších. Čím více škol má svá vlastní studentská média, tím více si můžeme blahopřát k vytvoření občanské společnosti, která se demokratizuje i na své nižší, institucionální, každodenní bázi. Prostředí, v němž se lidé ze své vůle organizují nezávisle na vedoucích strukturách instituce, je bytostně demokratické.
Výchova k demokracii a větší prostor pro rozvoj kritického myšlení a diskusi, to nevybudujeme pouze rozšířením počtu hodin společenských věd, kvalitnějším vzděláváním pedagogů a zaváděním inovativních výukových metod. I když studentům a studentkám budeme vštěpovat hodnoty demokracie, stále jim je budeme vštěpovat, bude to náš řízený zásah shora a oni pouze budou naplňovat naše pokyny – a naplňovali by je úplně stejně, i kdybychom jim vštěpovali pravý opak. Zde se už dostáváme někam jinam, k demokratizaci vztahu mezi učitelem a studentem či liberalizaci školního prostředí, ale o tom až jindy.
Co chci nyní říct, je, taková aktivita musí vzejít zezdola, od samotných studentů, z jejich vlastní vůle, kdy dokáží, že se dovedou spojit a organizovat pro společný cíl nebo hodnotu – to je skutečná a praktická škola demokracie. Forem zapojení se je samozřejmě mnoho. Založení vlastního studentského média je však tou nejobyčejnější, nejčastější a nejintuitivnější věcí, skrze níž může studentská komunita v praxi v prostředí školní instituce projevit svoji aktivitu a svůj hlas.
A takovou praktickou školu demokracie a vznik občanské společnosti i na úrovni prvních institucí, s níž se mladí lidé soustavně setkávají, potřebujeme. Potřebujeme, aby tu vyrostla generace angažovaných občanů, lidí politických, kritických a odvážných. Taková, která překoná dědictví totalitarismu i klausismu.
Tento text vznikl ve spolupráci Studentských listů a Britských listů.
