V dnešní době máme přehršel téměř všeho. Džusů v obchodě, pracovních pozic, typů bot a dokonce i mezinárodních dní. Byly vymyšleny z jednoho prostého důvodu – abychom si alespoň na jeden den v roce připomenuli určité téma, které se nás ani tak moc týkat nemusí.
Existují opravdu dny s různým zaměřením. Ať už ty, které byly zavedeny spíše pro pobavení jako například Mezinárodní den porodních asistentek, anebo ty, kterým bychom měli věnovat více pozornosti kvůli jejich vážnosti. A do této pomyslné druhé skupiny se řadí i den dnešní – 12. června. Pojďme si společně shrnout dětskou práci ve světě.
Ačkoli se vám tohle může zdát sebevíc šílené, stále i ve vyspělém 21. století existuje dětská práce. A že ji není málo. Tato problematika se týká zhruba 220 miliónů dětí, z čehož o něco větší část zaujímají chlapci.
Týká se dětská práce i nás?
Nejrozšířenější je toto téma v kontinentech jako je Afrika a Asie. Můžete si říct „Uf, mě ani mých dětí se tohle nikdy týkat nebude“, ale myslím, že se práce dětí týká tak nějak nás všech. Vzpomeňte si na své dětství. Jak bezstarosné a radostné bylo. A teď si představte že byste ho neměli. Jací byste asi teď byli?
Od raného věku byste otročili denně několik dlouhých hodin. A taky si vzpomeňte na svou první brigádu. Kolik vám bylo, patnáct? Jak vyklepaní jste byli? A teď si představte že byste do své první práce nastoupili třeba o deset let dříve. Dříve než jste uměli číst a psát. V době kdy váš největší problém byl, zda si hrát s plyšovým medvídkem nebo pejskem. Hrůza, co?
Jak doopravdy funguje?
Pro děti neexistuje žádná speciální práce, která by přihlížela k jejich věku a schopnostem. Je s nimi zcela běžně zacházeno jako s dospělými otroky. Pracují všude. V armádě, na poli, v textilním odvětví, na skládce či v lomech. Jejich největším snem je stát se gramotnými, chodit do školy a získat tak poté práci na úrovni. Bohužel je tento sen ve většině případů nereálný.
Dívky často vykonávají stejně náročnou práci jako chlapci a co je o to horší, že jsou nuceny už v útlém věku k prostituci nebo pornografii. Jsou mnohem zranitelnější a „využitelnější“, což je pro tento byznys velikou výhodou. Myslím si, že tohle jsou ty nejhorší formy práce, jaké mohou existovat.
Jednou z nejčastejších prací je výroba oblečení a bot. Mezi nejvíce postižené země patří Bangladéš, Indie a další země jižní Asie. Samozřejmě firmy požadují co nejmenší náklady takže děti mnohdy za celodenní otročinu dostanou pouhý dolar, což je v přepočtu zhruba dvacet tři korun.
Pracovní podmínky jsou otřesné. Mnohdy ohrožují jejich život nebo minimálně jejich zdravotní stav. Chemikálie, kterými se oblečení barví, jsou vysoce toxické a (jak už jsem zmínila) z důvodu nízkých nákladů děti pracují bez jakýchkoli ochranných prostředků. Takže pokud máte doma padesát triček a z toho nosíte jen deset, možná byste si mohli uvědomit, z jakého prostředí pocházejí a příště nakupovat trošku s rozumem.
Jak můžu pomoci já?
Existuje spousta nadací, které posílají peníze na děti v Africe a podobně. Problém je v tom, že nikdy nevíte, zda vámi poslané peníze dorazí na místo, na které mají, a zda opravdu pomohou dětem anebo si je jen majitel nadace shrábne do kapsy. Mezi ověřené nadace patří rozhodně všem známy UNICEF nebo Amnesty International. Finanční příspěvek můžete poslat na potraviny, zlepšení školského systému nebo systému zdravotního.
Na podporu problematiky dětské práce se pořádají i nejrůznější charitativní koncerty, módní přehlídky, výstavy fotrografií a podobně.
Prosím vás, nebuďme lhostejní a alespoň ukažme kousek empatie, co v nás zbyla.