Jak Studentské listy popsaly už v dubnovém velkém textu, křesťanští demokraté jsou sice díky úspěšné sázce na koalici Spolu aktuálně silnější než kdy dříve – mají třiadvacet sněmovních poslanců a tři ministerské pošty včetně klíčového a viditelného resortu práce – jejich reálná podpora se však dlouhodobě pohybuje pod pětiprocentní hranicí.
Lidovci navíc svou podporu dnes staví převážně na starších voličských skupinách, mezi nejmladšími voliči do třiceti let naměřil lidovcům květnový průzkum agentury Kantar pro Českou televizi pouhých 2,5 procenta. Velkou roli v tom přitom podle odborníků hraje nepříznivě vystavená image lidovců. „KDU-ČSL je dlouhodobě vnímána jako strana katolická, v podstatě konfesní, což je pro velkou část české veřejnosti, mladou generaci nevyjímaje, bariéra proti navazování jakéhokoli kontaktu,“ popsal pro Studentské listy v dubnu sociolog Jan Herzmann.
Dává tak smysl, že se lidovci tento narativ o „straně starších věřících mužů z venkova” snaží nabourat – a ačkoliv strana většinově například v otázkách práv sexuálních menšin zůstává hluboce konzervativní, objevují se první náznaky jistého světonázorového obratu. Politici, a především političky KDU-ČSL si v posledních měsících a letech přisvojují témata týkající se rovnosti pohlaví a zdůrazňují ženské političky ve svých řadách.
KDU-ČSL před šesti lety spustila tzv. Volební akademii žen, tréninkový program, který si klade za cíl zvyšovat počet úspěšných kandidátek do volených funkcí na všech úrovních české politiky.
Předsedkyně lidoveckého senátorského klubu Šárka Jelínková či poslankyně Marie Jílková se dlouhodobě věnují problematice redefinice znásilnění. Současný zákon klasifikuje jako znásilnění až moment, kdy pachatel použije vůči oběti násilí či zneužije její bezbrannosti – lidovecké političky spolu s politiky dalších stran chtějí takovou definici, která bude založená na souhlasu všech zúčastněných se sexem.
Poslanecká novela na takové bázi je již připravená, i za podpory Jílkové, která si téma vzala za své – a nedávno k tématu redefinice znásilnění vystoupila na letní akci Mladých lidovců spolu se zakladatelkou organizace Konsent Johanou Nejedlovou. Pozornost lidovecká politička z Jihomoravského kraje vzbudila také tím, že v nedávné anketě magazínu Refresher jako jediná lidovecká poslankyně a jako jedna z mála poslankyň vůbec uvedla, že se považuje za feministku.
„Nedávno jsem poměrně jasně deklarovala svůj postoj, že jsem feministka a překvapilo mě, jakou odezvu to vzbudilo a že není vůbec samozřejmé se takto označovat. Mezi svými kolegy a kolegyněmi v KDU-ČSL vidím řadu feministů a feministek, jen se tak sami neoznačují. Zřejmě je ten pojem poněkud třaskavý a zatížený negativními konotacemi,“ říká na to Jílková.
Ostatní lidovečtí politici se však pro magazín Refresher nevyjádřili zdaleka tak otevřeně. Kontroverze vzbudil zejména bývalý předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, který na otázku, zda se cítí být feministou, pouze odpověděl, že „pro ženy má slabost”. Necítí se Jílková se svými postoji v KDU-ČSL osamocená? „Osamocená se cítím možná v tom, že jsem jedna z mála, kdo se v KDU-ČSL k feminismu otevřeně hlásí, ale rozhodně tu nejsem sama, kdo pozitivně vnímá hodnotu rovnoprávnosti a hlásí se k ní,“ tvrdí poslankyně.
„Z mojí zkušenosti je KDU-ČSL stranou, která je v porovnání s ostatními vnímavější a citlivější k odlišným potřebám a zkušenostem mužů a žen, např. na pracovním trhu nebo v rodičovství. Věřím, že se nám tuhle otevřenost podaří dál kultivovat a rozvíjet,“ dodává.
Že by lidovci byli skutečně „konzervativní katolickou stranou” odmítá i předseda a ministr práce Marian Jurečka. „Jsme strana postavená na křesťansko-židovských hodnotách a ty jsou obsaženy i v našem programu. Myslím si, že v mnohém jsme naopak velmi moderní stranou, například v oblasti důrazu na ochranu životního prostředí, zodpovědnosti za naši planetu i v oblasti mezilidských vztahů, kde se snažíme reagovat na problematiku domácího násilí a násilí páchaného na ženách,” říká.
Lidovci se ve své komunikaci také snaží v poslední době zdůrazňovat, že mají výrazné ženské političky. Například v souvislosti s podzimními senátními volbami tiskové oddělení strany v materiálech pravidelně zasílaných médiím upozornilo, že polovinu lidoveckých kandidátů do Senátu tvoří ženy – nepočítáme-li kandidáty ODS a TOP 09, které lidovci podpořili v rámci koalice Spolu.
Za KDU-ČSL své mandáty obhajují například místopředsedkyně strany a dnešní předsedkyně senátorského klubu Šárka Jelínková, pardubická senátorka Miluše Horská či senátorka za Blansko Jaromíra Vítková. Kromě nich lidovci do senátního klání vysílají například starostu města Žlutice na Karlovarsku Václava Slavíka, či starostku Dolních Bojanovic nedaleko Hodonína Evu Rajchmanovou.
I dnes mají lidovci v dvanáctičlenném senátorském klubu zastoupení přesně na půl, jako jediný senátní klub mají předsedkyni, a také jedinou místopředsedkyni Senátu Jitku Seitlovou. Při komplexnějším pohledu na zastoupení žen mezi lidovci v různých patrech politiky však KDU-ČSL, mimo popsanou senátní výchylku, nevybočuje z obecně platného trendu napříč politickými stranami.
Například v poslaneckém klubu najdeme ženy pouze čtyři – vedle devatenácti mužů. V poměru zastoupení žen mezi poslanci tak jsou ve sněmovně na chvostu: hůře je na tom už pouze ODS s pěti ženami v čtyřiatřicetičlenném klubu. V celostátním lidoveckém výboru, tedy širším vedení, také zasedají pouze čtyři ženy.
Podle předsedy Mariana Jurečky tvoří ženy většinu lidovecké členské základny: strana má 10 299 členek a 9 962 členů. „V Senátu je ženské zastoupení také velmi patrné a máme zde navíc místopředsedkyni Senátu Jitku Seitlovou, která byla donedávna nejvyšší ústavní činitelkou jakožto žena. V minulých prezidentských volbách jsme měli také kandidátku na prezidentku Zuzanu Roithovou a ve vládě máme nyní z celkem tří ministrů jednu ženu. Snažíme se, aby ženy byly podporovány i v rámci naší struktury, v senátním klubu je to vidět, v poslanecké sněmovně se ta situace od minulých voleb zlepšila,“ říká Jurečka.
Předseda křesťanských demokratů má pravdu v tom, že soudě čistě percentuálně se skutečně situace mezi lidoveckými poslanci od minulého volebního období zlepšila. Až do říjnových voleb měli mezi deseti poslanci pouze jedinou poslankyni, Pavlu Golasowskou. „Předsedkyní naší základny Mladých lidovců je nyní navíc také žena – Helena Martinková,” vypočítává dál Jurečka. „Vážíme si žen za to, co všechno pro naši společnost dělají, a jsme rádi, že se do politiky aktivně zapojují. Systémově na tom pracujeme,“ dodává.
KDU-ČSL před šesti lety spustila tzv. Volební akademii žen, tréninkový program, který si klade za cíl zvyšovat počet úspěšných kandidátek do volených funkcí na všech úrovních české politiky. Vzdělávací program stojí na kombinaci teoretických školení a praktických tréninků v oblasti „politických soft skills”, jako jsou vedení a řízení nebo komunikace. Škola političek je inspirována podobnými programy v zahraničí a organizátoři deklarují, že účastnice připraví na celostátní i lokální kandidaturu i politické poradenství.
Akademii šéfuje lidovecká senátorka Miluše Horská, otevřená je jak členkám KDU-ČSL a spřízněné mládežnické organizace, tak nestraničkám. Je přitom zajímavé, že právě u Akademie žen se vykresluje opatrný přístup, který je znát i v komunikaci lidoveckých politiků u témat týkající se rovného zastoupení.
„Nemyslíme si, že je něco lepší, nebo horší, protože je tam více žen nebo mužů. Nejme genderisti, nechceme kvóty. Řešíme manažerský problém – potenciál poloviny členské základy skoro nevyužíváme,” ubezpečují na webových stránkách organizátoři Akademie, že nedostatečné zastoupení žen vnímají jako řešení praktického problému, nikoliv jako hodnotové téma.
Jako v současnosti jediná parlamentní strana mají lidovci po vzoru západních zemí také stranickou ženskou platformu (fungující na podobném principu jako mládežnická organizace) – v českém kontextu mají podobnou a funkční pouze sociální demokraté či komunisté. Právě ustanovení ženských frakcí a mentoringové programy doporučuje jako v zahraničí osvědčená opatření i dva roky starý vládní manuál, který radí politickým stranám, jak zvýšit zastoupení žen ve svých řadách.
„Lidovci, v zájmu svého přežití, nutně potřebují elektorát omladit a oslovovat i lidi z větších měst, proto se pouštějí i do nových témat. Jsem ale dost skeptický k tomu, zda se jim to může podařit,” říká politolog Lukáš Jelínek.
Politolog Michal Malý specializující se na témata spojená s genderem podotýká, že v českém prostředí je snaha o řešení většího zastoupení žen v politice dlouhodobě neúspěšná. I z toho důvodu je podle něj Česká republika jednou z mála evropských zemí, která nikdy neměla ženu na postu premiérky nebo prezidentky. „Lidovci jsou proto, vzhledem ke svému konzervativnímu katolickému smýšlení, ve velmi obtížné pozici vůči novým stranám a hnutím, které nemají pevné ideologické základy,” popisuje Malý.
Podle politologa Lukáše Jelínka, to, že si lidovci našli nové téma v rovnosti pohlaví, souvisí s faktem, že Marian Jurečka patří k mladší generaci politiků. „Nikdy příliš nepodléhal konzervativním dogmatům, takže se pokouší tam, kde to jde, profilovat KDU-ČSL coby stranu humanistickou a sociální,“ míní Jelínek s tím, že témata spojená s genderovou rovností mohou lidovcům pomoci vyvažovat tradičně a očekávaně striktní postoje k tématům jako je manželství pro všechny nebo legalizace eutanazie.
„Lidovci, v zájmu svého přežití, nutně potřebují elektorát omladit a oslovovat i lidi z větších měst, proto se pouštějí i do nových témat. Jsem ale dost skeptický k tomu, zda se jim to může podařit. Konkurence je velká, na pravici dominuje ODS a v kurzu jsou navíc nová hnutí. Sázkou na jistotu dál jsou pro lidovce hlavně rodiny, v nichž se křesťanský pohled na svět dědí z generace na generaci,” vysvětluje Jelínek.
„V minulosti KDU-ČSL dokázala zalovit i v jiných vodách, když postavila do voleb, zejména senátních, silné nestranické osobnosti. Bez toho, aby liberálnější témata měla své věrohodné nositele, se asi lidovci neobejdou,“ uzavírá politolog.
