Nejvyšší soud USA zrušil precedent zaručující ženám v celé federaci právo na přístup k potratům. Možnost svobodného a bezpečného rozhodování o vlastním těle a životě tak ztratí desítky milionů amerických žen. Rozhodnutí soudu neznamená zákaz potratů v celé zemi, nicméně dává prostor jednotlivým státům federace rozhodnout o tom, zda toto právo ženám přiznají, či nikoliv, přičemž mnoho států se netají tím, že toto právo ženám co nejdříve upře. Pro myšlenku demokracie založené na respektu k lidským právům je toto rozhodnutí bez nadsázky katastrofa.

Právo na potrat je důležitým lidským právem, který zajišťuje ženám možnost se svobodně rozhodovat o svém životě a těle. S procesem těhotenství se pojí velké množství tělesných i mentálních procesů, které změní tělo a myšlení ženy navždy. Představa některých o tom, že žena přece může dítě odnosit, odevzdat do péče někomu jinému, a pak na celý „incident“ zcela zapomenout, není ničím míň než naprosto donebevolajícím nepochopení procesu vzniku života. Samotný porod je pak i v dnešní době život ohrožující proces, při kterém žena zažívá jenom těžko představitelnou bolest. Je naprosto neuvěřitelné, že v demokratických společnost stále ještě může v roce 2022 převážit názor, že je v pořádku k tomuto ženu nutit.

Děje se tak pod na oko ušlechtilou myšlenkou ochrany života nenarozených dětí. Ponechme stranou diskuze o tom, jak tento argument pokulhává, či lépe řečeno přímo selhává, při provádění potratů v období prvního trimestru z medicínského hlediska, a podívejme se na čistě ideologickou stránku věci. Proč má život embrya v představách některých větší hodnotu než život ženy? Proč zastáncům zákazu potratů na dětech záleží jenom do okamžiku porodu? A proč má vlastně o tělech a životech všech žen na určitém území rozhodovat ideologie úzké skupiny zejména bohatých mužů, co jsou zrovna u moci?

Ochrana života nenarozených dětí je totiž v tomto kontextu jenom idea. Je sice moc hezká, ušlechtilá, a je těžké proti ní něco namítat, ale je to idea, proti které stojí realita vždy konkrétního těhotenství. Může to být sociálně slabá žena, která je zrovna po náročném rozchodu se svým partnerem, sama se sotva uživí, dítě si z finančního hlediska nemůže dovolit, výpadek z pracovního života by pro ni téměř jistě znamenal, že skončí na ulici, nemá jí kdo pomoct a ona dítě v takové situaci ale zoufale nechce. Může to být žena, která zažila znásilnění, které jí způsobilo rozsáhlé psychické problémy, kvůli kterým není schopná se postarat ani sama o sebe, a donošení a porození dítěte násilníka by její stav ještě zhoršilo. Ale taky to může být úspěšná ambiciózní studentka, která chce dokončit studium a pak zasvětit svůj život kariéře, a děti prostě nechce. Ať už postavíte jakoukoliv ženu přející si ukončit svoje těhotenství proti zastánci zákazu potratů, pochopíte, v čem je problém. Zatímco odpůrci potratů žijí ve světě ideologie, ženy potřebující potrat žijí realitu.

Nikdo nikomu samozřejmě neříká, že musí podporovat potraty všemi deseti. Jestli se vám myšlenka umělého ukončení těhotenství příčí, nikdo vám nebrání se jí ve vlastním životě řídit – na potrat nejít, najít si partnera či partnerku s podobnými hodnotami a tak dále. Ale prosím, nenuťte svoje přesvědčení druhým. Můžete se totiž třeba rozkrájet, ale ženy, které potřebují své těhotenství uměle ukončit, nikam nezmizí. Potraty budou využívány dál. Jenom se stanou míň dostupné, zejména pro ženy v horší ekonomické situaci, čímž se prohloubí sociální nerovnosti. Také se stanou méně bezpečné, protože se beze sporu rozšíří různí nelegální poskytovatelé potratů, třeba bez potřebného vzdělání a vybavení. Zákaz potratů neochrání ani děti ani ženy, pouze z celého procesu těhotenství a mateřství udělá noční můru.

První stát, který už nejnovějšího rozsudku využil, a zakázal potraty, včetně případů incestu či znásilnění, je Texas. Pro normálního člověka je paradoxní, že Texas má zároveň velice benevolentní zákony týkající se držení zbraní. Zatímco útočníci držící zbraně, kterými mohou během pár minut vystřílet celou školu dětí, mají v Texasu zastání a ochranu, žena, která si přeje v prvních týdnech ukončit své těhotenství, zde bude už za měsíc oficiálně vražedkyní. A tohle je vlastně asi nejlepší důkaz toho, že hlavní myšlenka zastánců zákazů potratů není ochrana životů dětí. Tou hlavní myšlenkou je kontrola žen, jejich těl a životů. Ani v roce 2022 se americká společnost nezbavila jakéhosi podvědomého pocitu, že ženy musí dělat, co se jim řekne, že jejich hlavní přínos společnosti může být jedině rození dětí, a že jejich životy by se měly řídit ideologiemi a představami ostatních. A protože se to už nemůže říkat nahlas, tak se alespoň opět zakazují potraty.