Petr Pavel má za sebou více než měsíc ve funkci prezidenta republiky. Absolvoval první zahraniční návštěvy, učinil první velká rozhodnutí a naznačil, jakou cestou se budou ubírat jeho další kroky. O tom, jak se v roli prezidenta armádnímu generálovi ve výslužbě a úspěšnému vyzyvateli Andreje Babiše v prezidentské volbě daří, jsme mluvili s politologem Alešem Michalem.

Pominulo všeobecné nadšení, které panovalo po zvolení Petra Pavla?

Prvotní nadšení, které kulminovalo v době inaugurace, částečně pominulo, protože podobné jevy mají v politice vždycky nějakou setrvačnost. Do jisté míry je to taky dané tím, že Petr Pavel v prezidentské funkci zkrátka nemůže – i když by si to on i spousta jeho voličů určitě přáli – uspokojit úplně všechny. Hodně se to projevilo v debatě o takzvaném prezidentském podcastu, který získal Michal Půr z Infa, což je v zásadě konzervativní novinář. To určitě vzalo iluze spoustě liberálních voličů. Tyhle momenty, kdy nastane deziluze a úpadek nadšení, budou přibývat a budou se zintenzivňovat.

Proč zvolil prezident formu podcastu v názorovém médiu? Nestačila by mu tradiční média?

Úplně ideální by bylo, kdyby se takové věci odehrávaly na platformě veřejnoprávních médií. Na druhou stranu, pokud došlo k dohodě o obsahu a o tom, jaký má plnit účel, tak je asi v pořádku, že si to kancelář prezidenta vybere sama. Je ale celkem specifické, že to má názorovou návaznost. Není to asi nic, co by se od Petra Pavla, který oslovil opravdu široké spektrum voličů, očekávalo. Hodně záleží na střetu nabídky s poptávkou. Nabídka byl Petr Pavel se spoustou liberálních názorů, s aurou generála, člověka, který má sílu věci zařídit, případně měnit. A na druhé straně byla velmi heterogenní poptávka. Byla liberální, konzervativní, byli to voliči hnutí ANO, částečně SPD, voliči stran vládní koalice. To, že Pavel ukročil do konzervativního prostoru, je způsob, kterým jde naproti konzervativcům. Určitě se zase objeví něco, čím půjde naproti liberálům. Ale obecně se v tom bude snažit manévrovat, což nemusí být vždycky jednoduché.

A jde ještě vůbec prezidentovi o konzervativní voliče? Nevznikl jen prostředek k prosazování vlastních názorů?

Rozhodně. Ale tenhle prostředek se snažili využívat všichni prezidenti. Tím spíš, když je prezident zvolený v přímé volbě, tak vzniká ještě mnohem silnější a intenzivnější pocit, že se něco takového musí odehrávat. Spousta lidí by vám připomněla, že Václav Havel měl Hovory z Lán, což byl také prostředek, kterým se snažil dostat informace k co nejširšímu spektru občanů. Miloš Zeman si vybíral spřátelené novináře, kterým dával rozhovory. Petr Pavel v tomhle asi nebude tak moc jiný, jak si asi spousta lidí myslela. Nikdo neočekává, že bude neaktivní prezident, který bude sedět v koutě. Na druhou stranu je naprosto legitimní se bavit o tom, jestli je ta forma správná. Prezidentův tým se snaží jít naproti poptávce mediálního trhu. Usoudili, že podcast je vhodná forma, jak sdělovat informace lidem, a myslím si, že na té formě není nic špatného.

Petr Pavel je jedním z mála lidí, kteří mohou komunikaci otvírat a kteří mají potenciál mediovat debatu mezi znepřátelenými stranami.

Petr Pavel sliboval, že bude prezidentem všech. Neuzavřel se části společnosti hned svým prvním velkým rozhodnutím, když podepsal důchodový zákon?

Z části určitě ano. Na druhou stranu oslovil opravdu bezprecedentní množství voličů. Nepovedlo se to Miloši Zemanovi, jestli měli takovou podporu předchozí prezidenti, se můžeme jenom domnívat, protože neprobíhala přímá volba. Petr Pavel má jednu obrovskou výhodu, a to, že není politik. Není pevně spjatý s politickou stranou, jako byli předešlí prezidenti, není spjatý ani s konkrétním politickým proudem. Můžeme se bavit o tom, do jaké míry jsou jeho myšlenky liberální, ale také do jaké míry komunikuje třeba o tom, co se děje v Polsku, když během návštěvy odmítl kritizovat změny, které se tam odehrávají a které jdou konzervativním směrem. Touto zdrženlivostí má šanci promlouvat k lidem, ke kterým ostatní politici promlouvat nemůžou. Nemůže k nim promlouvat vláda ani opozice, protože společnost je hodně polarizovaná a rozdělená do několika názorových bloků, které spolu odmítají komunikovat. Petr Pavel je jedním z mála lidí, kteří mohou komunikaci otvírat a kteří mají potenciál mediovat debatu mezi znepřátelenými stranami.

Prezident avizoval, že pokud opozice nepošle návrh důchodového zákona k Ústavnímu soudu, udělá to sám. Podařilo se mu tento krok dostatečně vysvětlit?

On si zahrál trochu na chytrou horákyni. Jeho názor je do značné míry definovaný tím, kteří lidé ho volili. Uvědomuje si, že dominantně to byli podporovatelé vládní koalice, a proto je pro něj extrémně náročné jít proti názoru, který u nich převládá. Na druhou stranu role prezidenta není slepě přejímat návrhy vlády a lidí s podobnými názory, ale pokusit se najít kompromis nebo otevřít debatu. Z tohohle pohledu určitě dává smysl debata o přezkumu Ústavním soudem, určitě dává smysl to, že mluvil s opozičními politiky, ale jsem toho názoru, že rozhodnutí nemohlo být jiné. Odehrálo se těsně po volbách a vetování návrhu by byl ostrý vzkaz lidem, kteří ho volili, a nebyl by přijat úplně pozitivně.

A podepsal návrh spíš proto, že s tím souhlasí většina jeho voličů a možná i on sám, nebo proto, že ctí roli prezidenta, který by měl vetovat zákony jenom v omezených případech?

Svoji roli může sehrát obojí. Všechno se odehrálo na začátku výkonu funkce a je těžké posuzovat, jestli takhle bude vypadat celé jeho prezidentství, respektive jestli je Petr Pavel umírněný prezident, který bude vetovat jen výjimečně. Je ale spousta důvodů očekávat, že bude umírněnější než třeba Miloš Zeman, který vetoval hodně návrhů, a svého času se do toho pustil i Václav Klaus a v některých případech i Václav Havel.

Pavel si uvědomuje, že synergie mezi českým a polským režimem je důležitá, protože Polsko je tahounem podpory Ukrajiny ve středoevropském prostoru.

Druhá oficiální zahraniční cesta Petra Pavla vedla do Polska i v návaznosti na kontroverzní výrok Andreje Babiše v předvolební debatě v České televizi o pomoci Polsku v případě napadení Ruskem. Jak jde upřednostnění cesty do Polska před Německem nebo Rakouskem dohromady s prezidentovými názory?

Důvodů pro tohle rozhodnutí je víc. Polsko sehrálo velkou roli v průběhu předvolební kampaně. To je jeden z důležitých důvodů, proč jel Pavel do Polska takhle brzo a proč pokládal za potřebné deklarovat podporu třeba i vládě, ale obecně obranyschopnosti Polska. S tím souvisí hlavní důvod. Polsko je v době války na Ukrajině naprosto klíčový partner pro spoustu politických rozhodnutí. Maďarsko se do značné míry diskvalifikovalo, protože se staví k podpoře Ukrajiny dost váhavě. To Polsko nedělá, mezi Polskem a Maďarskem se objevilo schizma a je spousta politiků, mezi které se postupně zařadí i Petr Pavel, kteří se toho budou snažit využít ve prospěch České republiky. Pavel si uvědomuje, že synergie mezi českým a polským režimem je důležitá, protože Polsko je tahounem podpory Ukrajiny ve středoevropském prostoru. Byl to právě polský premiér, který organizoval první cestu do Kyjeva se slovinským a českým premiérem. Německo je nám sice ekonomicky blíže, ale podpora Ukrajině ukázala, že Polsko je nám politicky blízko až do takové míry, že jsme ochotni odhlédnout od některých problémů, které se tam dějí. Otázka je, jestli to bude po skončení války na Ukrajině postavené tak, že řekneme pojďme řešit i problémy v Polsku, nebo buďme rádi, že to skončilo a už neřešme nic. Myslím si, že Petr Pavel bude muset řešit i problém změny charakteru polského režimu, ale stejně pragmaticky jako spousta evropských politiků si teď uvědomuje, že Polsko je klíčové v podpoře Ukrajiny a bohužel mnohem klíčovější než Německo.

Petr Pavel do svých pohledů a hodnocení války na Ukrajině stále výrazně promítá roli vojáka. Nebylo by na místě, aby se přeorientoval do více politické role?

K přijetí politické role bude muset automaticky dojít. Otázka je, jestli se to Petru Pavlovi podaří v následujících měsících nebo až po několika letech. Konflikt na Ukrajině je dynamický, bude asi trvat dlouho a přijetí politické role bude naprosto zásadní pro další komunikaci. Výhodou je, že má Petr Pavel podobné názory jako vláda, není zde zásadní rozpor v podpoře Ukrajině a boji proti Rusku. Bude si ale muset uvědomit rozdíl mezi odborně vojenskou debatou a politickou debatou. Tíhu výroků typu, že není možné očekávat v nejbližší době vítězství Ukrajiny, které se ukrajinským představitelům nelíbí, bude muset přenést na systém odborníků, který vytvoří v prezidentské kanceláři a který bude mluvit v souladu s názory prezidenta, aniž by to bylo řečeno jeho ústy. Jeho ústy budou muset být řečeny výsostně politické deklarace. Bude hodně záležet na tom, jak rychle a kvalitně se sestaví tým, který bude moci komunikovat i o nepříjemných otázkách.

Petr Pavel chce být podle svých slov aktivní, ale ne aktivistický. Plní to zatím?

Tím, že tohle říká, se podvědomě vymezuje vůči Miloši Zemanovi. Tímhle výrokem říká Miloš Zeman byl aktivistický, já jsem aktivní. Zatím asi nedal žádným krokem přímo najevo, že by byl aktivistický v tom slova smyslu, že by sděloval nějaké osobní názory na hodně detailní věci, někoho by urážel nebo se zapojoval do politické debaty víc, než je jeho role. Na druhou stranu udělal ze začátku spoustu kroků, které ho jako aktivního budou definovat, a je otázka, jak moc tenká hranice je mezi opravdu hodně silnou aktivitou a aktivismem. Myslím si, že aktivita prezidenta a to, jakou roli bude v systému mít, už nám zůstane. Už nebudeme mít prezidenta, o jehož názorech nebudeme mnoho vědět, nebudeme mít prezidenta, kterého by některé otázky nezajímaly a kterého se nebudou novináři na spoustu věcí ptát.

Je pozitivní vidět, že i prezident dokáže ve své roli uznat, že nerozumí některým tématům do podrobna a že si potřebuje nechat poradit.

Proces výběru budoucích ústavních soudců je poměrně transparentní. Může to vést k lepším kandidátům?

Myslím, že určitě, protože výběr bude ležet na expertním posouzení, což je vždycky důležité. Je pozitivní vidět, že i prezident dokáže ve své roli uznat, že nerozumí některým tématům do podrobna a že si potřebuje nechat poradit. Obávám se ale toho, že může dojít k situaci, kdy o ústavní soudce bude konflikt – a Petr Pavel bude v synergii se Senátem jmenovat hodně ústavních soudců – a nejhorší, co může nastat, je, že to bude působit trochu jako alibismus. To znamená podívejte se, celá tíha výběru neleží tak úplně na mně, ale i na expertech, kteří mi to poradili a případně na Senátu. Musíme doufat, že se nic takového nestane a bude to sloužit jen pozitivním účelům, ale vzhledem k tomu, jak klíčová bývá debata o Ústavním soudu a jak hodně politických aktérů se do ní zapojuje, je potřeba být ostražitý i při hodnocení těchto aktivit.

I v návaznosti na skloňované jméno Marka Bendy, je vhodné, aby na Ústavní soud mířili bývalí nebo i aktivní politici? Příkladem může být i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Myslím, že politici tam svoje místo mají, ale musí transparentně splnit všechny podmínky. Mluví se o desetileté praxi a já práci legislativce – poslance – za naplnění téhle praxe nepovažuji. To trochu limituje nominování politiků. Co je potřeba brát v potaz, je, do jaké míry chceme Ústavní soud politizovat. Myslím, že z něj nechceme mít americký nejvyšší soud, kde se u nominovaných lidí posuzuje, jestli jsou prodemokratičtí a progresivní, nebo konzervativní republikáni. Nechceme na Ústavní soud zatahovat kulturní války nebo debaty o zástupných problémech, ale chceme, aby to byl skutečně garant ústavnosti v úplně nejzákladnějších otázkách. V tomhle ohledu je potřeba, aby dominantní část pořád tvořili odborníci, právníci, soudci, lidé, kteří právo berou jako nejdůležitější součást svého života, a ne politici. Pokud tam budou hrát nějakou menšinovou roli, tak tam v zásadě mají roli jednoho z mnoha a nevidím v tom problém.

Rozhovor připravili Šimon Rogner a Filip Svoboda.