Sejdou se punkový zpěvák, podnikatel s obuví a čtyři pravicově populističtí politici. To není začátek vtipu, ale obsazení televizních debat před rakouskými prezidentskými volbami. Úřadující prezident Alexander Van der Bellen se předvolebních debat dle rakouské tradice neúčastní, do volebního klání ale vstupuje jako hlavní favorit. O čem jsou rakouské prezidentské volby, když je vítěz předem jasný?

Alexander Van der Bellen je v Rakousku oblíbený prezident, většina předvolebních průzkumů mu přisuzuje pravděpodobné vítězství již v prvním kole. S vědomím jeho popularity nenasadila většina parlamentních stran vlastního kandidáta, a podpořila v předvolební kampani stávajícího prezidenta. Výjimkou je strana Svobodných, kterou v boji o prezidentské křeslo reprezentuje dlouholetý poslanec, právník a současný ombudsman Walter Rosenkranz. Dle průzkumů však není silným vyzyvatelem Van der Bellena, jeho předvolební preference se pohybují pouze mezi deseti a patnácti procenty. A to i přesto, že strana Svobodných je v Rakousku momentálně na vzestupu.

Nižší podpora v průzkumech je dána i skutečností, že se do předvolební kampaně zapojili další tři kandidáti z pravicově populistického tábora, kteří vyjadřují takřka totožné názory jako Rosenkranz a Svobodní. Kritizují covidové restrikce, Evropskou unii a protiruské sankce a zejména současnou vládu lidovců a zelených, která podle nich nezvládá rostoucí inflaci a nastupující energetickou krizi. Všichni čtyři tito kandidáti více či méně otevřeně hovoří o možnosti odvolání vlády, což je kompetence, kterou rakouský prezidentský úřad formálně disponuje, ale v konsensuální politické tradici nevyužívá. Při absenci Van der Bellena v předvolebních debatách tak dostává protivládní a nacionální rétorika velký prostor.

Vyvažuje ji pouze mladý, pětatřicetiletý lékař a hudebník Dominik Wlazny, kandidující za recesistickou Pivní stranu (podmínkou kandidatury je v Rakousku věk alespoň 35 let a šest tisíc podpůrných podpisů). Jeho volebním programem je zejména společenská solidarita, podpora rovných příležitostí a obnovitelné energie. Vůči současnému prezidentovi se profiluje jako levicovější kandidát, který klade důraz na aktivnější vykonávání prezidentského úřadu – nikoli ve smyslu ovlivňování politiky, ale jako morálního hlasu ve veřejné debatě. I přes kritiku Van der Bellenovy malé aktivity je Wlazny kandidátem, který je úřadujícímu prezidentovi názorově nejbližší, a má tak největší potenciál ubrat mu v prvním kole volby a poslat jej případně do druhého kola, které by se konalo 6. listopadu.

V něm by Alexander Van der Bellen velmi pravděpodobně zvítězil, sečtený výsledek pravicových kandidátů ale může být argumentem pro tento směr politiky a pro protestní hlasy. Více než samotný výsledek je tak důležitější, jak Van der Bellen zvládne i v následujících letech vyvažovat rozbouřené vody rakouské vnitřní politiky a spojovat společnost.