Adéla Kundrátová je od letošního května novou předsedkyní České středoškolské unie. Sama je studentkou ostravského gymnázia PORG a kromě předsednictví ČSU také zastává pozici v evropském sdružení školských unií. Před několika týdny měla projev na demonstraci studentů proti vládnímu konsolidačnímu balíčku, který proletěl médii.

Od května jsi novou předsedkyní České středoškolské unie. Kam bude pod tvým vedením směřovat a jaká jsou hlavní témata, která bys v období svého předsednictví chtěla řešit?
Unie se zaměřuje na různá témata, která celkově zaujímají středoškoláky: od vzdělávací politiky přes lidská práva až po regionální rozvoj. Já bych se primárně chtěla zaměřit právě na regionální rozvoj, protože si myslím, že v České republice máme spoustu oblastí, kde středoškoláci i studenti obecně nemají tolik příležitostí jako třeba ve Středočeském kraji nebo Praze, a je třeba to zlepšit. Unie do této chvíle problémy těchto studentů nereflektovala úplně ideálně, a je čas na to, aby i jejich hlas byl vyslyšen, aby dostali více příležitostí a měli větší možnosti zapojit se do rozhodovacích procesů, i přestože nejsou z velkých měst.

Jaká jsou další témata?
Zároveň bych se chtěla zaměřit na větší zapojení mládeže do politiky. I my jako středoškoláci chceme ovlivňovat vzdělávací politiku a celkově to, kam směřuje naše školství. Teď připravujeme konferenci k VOTE 16 (snaha o snížení hranice věku pro volební právo na 16 let, pozn. red.), což si myslím, že je důležitým krokem pro zvýšení participace mládeže.

A samozřejmě chci unii nějakým způsobem dále rozvíjet, chci, aby měla co nejvíce členů, aby se mohlo co nejvíc lidí zapojit a zároveň abychom měli stále dobré vztahy třeba i se zahraničními partnery nebo politiky a institucemi.

Co se týká konference VOTE 16 – jeden z argumentů, který často používáte pro snížení věku pro získání volebního práva na 16 let, je to, že spousta středoškoláků je politicky aktivní. Ne všichni studenti ve věku od 16 let jsou ale politicky aktivní a o zařazení do „dospěláckého“ života a možná ani o volbu v dřívějším věku nestojí. Nedíváš se na to trochu jen ze svého vlastního pohledu velice angažované studentky?
Každý z nás je samozřejmě nějakým způsobem ovlivněn prostředím, kterým je obklopen, nicméně si myslím, že termín politicky aktivní je docela těžko definovatelný i u většiny dospělé populace. Myslím si, že politická aktivita je právě to, když lidé přijdou k volbám. A momentálně mladí lidé tuhle možnost úplně nemají. Měla by jim být dána, protože žijeme v demokratické společnosti a do opravdové demokracie by se měli zapojit všichni. A to včetně lidí, co jsou mladší 18 let. Takže se domnívám, že tohle by byl jednoznačně krok kupředu.

Rozhodně jsou zde rezervy, výuka společenských věd na školách není určitě ideální. Také výuka kritického myšlení nebo mediální výchova, které jsou obě důležité pro správnou občanskou angažovanost, by měly být posíleny. Nicméně volební právo je skutečně právo a to by mělo být dáno všem.

Tedy všem od 16 let. Proč zrovna tato hranice?
O hranici 16 let se diskutuje v evropském prostoru už delší dobu. Už v jiných evropských zemích, namátkově je to třeba Rakousko, platí tato hranice. Pro nás v České středoškolské unii je velkým faktorem i ukončení školní docházky, kterou už většina lidí v 16 letech má dokončenou. Člověk pak může pracovat a může tím pádem i přispívat do ekonomiky tohoto státu, takže si myslíme, že by měl mít i právo vyjádřit svůj názor ve volbách, aby mohl ovlivnit, kam bude tahle země politicky směřovat.

Ale kdyby to bylo jen na tobě, tak hranice 16 let je adekvátní, nebo bys šla klidně ještě níž?
Kdyby to bylo pouze osobně na mně, tak by volební právo mělo být pro všechny a bez rozdílu.

Takže i pro mladší 15 let?
Samozřejmě musíme mít nějaké omezení, myslím, že ta hranice 16 let je asi ideální – člověk má ukončenou základní školní docházku, která by právě měla zaručit alespoň nějaký základní stupeň vzdělání potřebný k tomu, aby si ten volební lístek alespoň přečetl. Ale myslím si, že jakékoliv snahy k tomu dále zapojovat jak mládež, tak i děti a další osoby do rozhodovacích procesů je rozhodně krok dobrým směrem.

Nedostatek míst ve školách

Vrátím se zpátky k tématu, kterému by ses ve svém předsednickém období chtěla nejvíce věnovat: regionálnímu rozvoji vzdělávání. Jaké jsou cesty, kterými by ČSU mohla pomoci studentům z vyloučených regionů?
Já si jednoznačně myslím, že je velmi důležité, že se v těchto regionech budou pořádat různé studentské akce. To je věc, kterou my jako středoškolská unie můžeme pro studenty udělat, tedy že se do těchto regionů budeme více vydávat, budeme se tam více organizovat a budeme se snažit tam pozvednout občanskou společnost.

Každopádně si také myslím, že je důležité, aby byly školy v regionech lépe financované, aby byly například finanční prostředky na zajištění kvalitnějších učitelů, protože těch je zde velký nedostatek. Nejsou učitelé na školy, které nejsou ve větších městech, a ty opravdu často strádají. Myslím si, že tu je spoustu věcí, které by se daly dále vylepšit. Je to třeba i infrastruktura – spousta studentů z malých vesnic a obcí musí denně dojíždět do větších měst, což jim neusnadňují nepříjemné ceny za jízdné. Tady je to skutečně soubor spousty opatření, které je třeba podstoupit. Tenhle trend, kdy se Praha a větší města a regiony čím dál tím více separují a vzniká mezi nimi čím dál tím větší propast, je viditelný nejen ve vzdělávání, ale i v dalších oblastech občanského života a ekonomiky. Bylo by třeba větší aktivity, která by směřovala nejen na školství, nicméně školství je dlouhodobě podfinancovanou součástí celého tohoto problému.

V poslední době se média hodně věnují nedostatku míst na středních školách a to naopak hlavně ve velkých městech. Co si myslíš, že je zásadním problémem, který tento boj o místa vytváří?
My jsme o tomhle problému věděli již nějakých 10 let. Populační křivku bylo možné sledovat již delší dobu, mohli jsme nedostatek míst sledovat nejdříve v mateřských školách a pak na základních školách, nikdy ale nepřišlo slibované řešení a navýšení kapacit. Problém je, že stát v tom skutečně zaspal.

A jaké řešení bys vládě navrhla?
Myslím si, že nejlepším řešením by bylo samozřejmě navýšení kapacit středních škol: ať už je to otevírání nových tříd a popřípadě, a to v krajních případech, protože to není optimální řešení, tak otevírání více míst ve třídách. Nebo popřípadě také otvírání nových škol. Co je ale také důležité, je systém, kterým se na střední školy podávají přihlášky. Ten je skutečně zastaralý, papírový, člověk může podat pouze dvě přihlášky na dvě různé školy, kam je musí i fyzicky zanést. Bylo by velkou pomocí, kdyby byl zaveden nějaký informační systém, kde by si každý žák mohl podat více přihlášek na různé školy, a nemusel by tím pádem taktizovat a následně zapříčiňovat ještě větší zmatek.

Také věřím, že tento problém nezmizí ze dne na den, protože silné ročníky stále přicházejí a to indikuje větší krizi ve středním vzdělávání. Je tady jasný trend, že čím dál tím více žáků chce na gymnázia nebo všeobecně zaměřené školy. Nedávno se objevil nápad, že by mělo vznikat více takzvaných lyceí nebo obecně zaměřených škol, nebo třeba i to, že by střední škola mohla být první dva roky více obecná a až poslední dva roky by se měl žák více profilovat. Každopádně to je soubor opatření, které bylo možné udělat v minulosti. Bohužel ani jedno z nich udělané nebylo a nyní to nejvíc dopadá právě na žáky. Je mi skutečně líto žáků 9. tříd, kteří se právě teď musí třást, jestli se dostanou ve 2. kole na svoji vybranou střední školu, nebo vůbec na nějakou střední školu, a nebudou to muset zkoušet za rok.

Vztah učitelů a žáků

ČSU dlouhodobě řeší i téma nerovného vztahu mezi učiteli a žáky. Vnímáš, že by měli opravdu být na stejné úrovni? Není přece jenom učitel i výchovná role?
Učitel je určitě výchovnou pozicí, nicméně si nemyslím, že by vztah mezi žákem a učitelem měl být nerovný. A skutečně věřím, že učitel v autoritativní pozici by neměl nechat svoje ego nebo právě svoji autoritu vyhrát, povyšovat se nad samotným vzděláváním. Podle mě je nejlepší systém, kde si jsou učitel a žák skutečně rovni a pracují spolu, vzdělávají se navzájem, navzájem si předávají zkušenosti, znalosti. Vzdělávání je dlouhý a oboustranný proces, neměl by mít prvky autoritářství, které byly dlouho vyžadovány. Poslední dobou se ovšem systém školství celkem mění, jsou tu nové ideje, nové metodiky, jak lépe pracovat s žáky. Doufám, že se to dál bude měnit k lepšímu.

Takže si vyučování představuješ jako kooperaci žáků a učitele spíše než učitele ve vedoucí pozici?
Přesně tak, ale si myslím, že se to nemusí vylučovat. Učitel by měl žáky vést, měl by jim být mentorem a oporou, nicméně tady to všechno lze dělat i z pozice, kdy ve třídách nebudou uplatněné autoritativní techniky a třída nebude opresivním a nepřístupným prostředím, jako je to bohužel často i teď. Právě kooperace by měla být tím klíčem.  

Zúčastnila ses a měla jsi veřejný projev na demonstraci studentů proti konsolidačnímu vládnímu balíčku. Jaké si myslíš, že přímo z něj plynou problémy právě pro středoškoláky?  V projevu ses dotkla několika témat, které jsme spolu už řešily, ale ty konsolidační balíček nijak neovlivňuje.
Konsolidační balíček se středoškolských studentů jako takových úplně napřímo nedotkne. Samozřejmě se dotkne jejich rodin, což je nějakým způsobem ovlivňuje. Nicméně tím primárním důvodem, proč se demonstrace svolala a sešli jsme se tak narychlo, bylo to, že je na nás studenty, jakožto na mladou generaci pohlíženo tak, že kvůli nám se dělají všechny tyto reformy. Abychom my měli v budoucnu na důchod, aby v budoucnu mohlo být Česko lepší právě pro nás. To ale vůbec není pravda. Na nás se dlouhodobě kašle.

V projevu jsem zmiňovala právě nedostatek míst na středních školách, což je prostě zanedbávaný problém, dále zvyšující se náklady na život všech studentů – internáty, potraviny i energie jsou drahé a středoškoláci, kteří třeba musí studovat někde dál od svého bydliště, na to jednoduše nemají peníze. Zmiňovala jsem i slevy na jízdné, také volby od 16 let, protože to je taky docela důležité téma. Lidé, kteří z většiny nemají ani volební právo, tak nemohli ani vyjádřit svůj názor ve volbách a nemohli ovlivnit, kam tyto finance budou směřovat a jakým způsobem je to bude ovlivňovat.

Ústředním motivem bylo opravdu to, že se tady na studenty dlouhodobě nemyslí, a to i na ty středoškolské, takže odmítám, aby někdo, když jde představovat nepříjemnou reformu, obhajoval svoje kroky tím, že myslí na nás studenty, přestože pro nás v posledních několika desetiletích nic neudělal.