Před očima se nám odehrávala dosud nevídaná zvěrstva. O to více nás zasáhla, když se dotkla našich sourozenců, přátel, spolužáků a učitelů. Na oběti čtvrteční tragédie nikdy nezapomeneme. Těžko lze předpovídat, co nás čeká v příštím roce. Kromě již normalizované hrozící války s nenažraným ruským medvědem, možného útoku Číny na Tchaj-wan, Mistrovství světa v ledním hokeji 2024 v Praze a Ostravě, tří různých voleb a konce ostravské Liberty Steel mě z hlavy nic moc nenapadá. Útěchu můžeme zkusit najít v procesu sebezdokonalování, sebekritiky a solidarity.
O selhání většiny tuzemských médií se již napsalo dost. A právem. Nejracionálněji se zamyslel Matěj Schneider z Voxpotu, jehož článek vám směle doporučuji. Je však důležité si zopakovat, jak sobectví překonalo veškeré hranice empatie a zdravého úsudku. Byli jsme svědky vydávání v danou chvíli naprosto nevhodných fotografií, zbytečných senzací a život ohrožujících zjištění. Někteří politici si směšně naháněli osobní body na lidské tragédii. Novinářští fotografové se neštítili sobecky fotit truchlící studenty před místem činu. Nerespektování přání rodin obětí a výzev Univerzity Karlovy. Hyenismus v nás zkrátka je a musíme si otevřeně říct, zda to není problém celospolečenský, ne-li systémový. Rozumím, že nízká mzda a náročné životní podmínky mohou některé novináře donutit konat v rozporu s osobním přesvědčením, hodnotami či etickým kodexem. Chápu i jistou profesní deformaci. Ale především jsme přeci lidé. Nenechme mantry současného systému a prostředí, aby rozbily poslední doušky lidství v nás.
Skvělou reakci na celkovou činnost většiny médií si připravili studenti pražské žurnalistiky. Odkaz na jejich otevřený dopis najdete zde. Obdobně kriticky se vyjádřil i Syndikát novinářů ČR. Barbora Osvaldová, předsedkyně Komise pro etiku při SN ČR a naše učitelka na FSV, svým desaterem řekla vše.
Spolu s novináři bychom také neměli zapomínat na vládnoucí kádry, co si žijí na obláčku s tím, že jim vše projde. Před tragédií na FF UK se do společenského hledáčku opět dostal ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) a jeho náměstek Antonín Stanislav, na kterého byl již dříve podán protikorupční podnět. Před otázkami novinářů raději zbaběle utekl oknem na WC. Užiteční idioti z Milionu chvilek asi znovu čekají na další, tentokrát červenou kartu od Petra Fialy. Jak dlouho se ještě budou lidé chtít dívat na tuto frašku?
Nezapomeňme ani na zaměstnance již zmíněné Liberty Steel. Dění kolem této ostravské huti se nakonec dotkne nejen samotných pracujících, ale také jejich rodin a příbuzných. Skoro sto tisíc lidí bude v ohrožení a zajisté to ovlivní i celý kraj. Budou potřebovat finanční, materiální a psychickou pomoc. To je zrovna něco, co by mělo být vždy dostupné všem. Ne že je široce dostupná jen tehdy, když se stane něco strašného. Půlročním čekacím dobám by se už konečně mělo dát věčné vale.
Nakonec prosím drahé čtenáře, abychom pomohli sbírce rodině obětí střelby z Klánovic a pražské FF UK. Když budeme mít příležitost a prostředky navíc, vzpomeňme i na potřebné a jejich osudy. Všichni si zasloužíme důstojný život. Neopomeňme také hrozící záplavy na různých místech republiky. Nepodporujme systém „hodnocení individuálního snažení“ a vzájemně si podejme ruce. Nikdy nevíme, kdy takovou ruku bude potřebovat zrovna někdo z nás. Empatie a solidarita hory přenáší.