Navrhnout, sestavit a pak i odpálit svou vlastní raketu, zní to jako sci-fi? Ne pro účastníky čtvrtého ročníku Czech Rocket Challenge, která se 12.7. odehrála na Medláneckém letišti v Brně. Nedávno jsme také o akci zveřejnili tiskovou zprávu. V naší reportáži přímo z místa najdete fotky studentských výtvorů, popis akce a komentáře soutěžících i organizátorů.
Deštivý začátek soutěže
Začínat se mělo v 9:45, plány však překazil mohutný déšť. To však nevadilo, alespoň jsem v krytém prostředí vyzpovídal některé soutěžící. Do finále se dostalo 21 týmů ze začínajících padesáti, přičemž některé postup vůbec nečekaly. Obzvláště mě zaujal vysokoškolský tým Suborbital Systematics z ČVUT, který na raketě pracoval celý semestr v rámci studia. Další zajímavostí je tým Ledový čaj, jehož název vznikl díky tomu, že při vymýšlení jména měl jeden z účastníku na stole právě ledový čaj.
Finanční náročnost projektu se mezi týmy dramaticky lišila, nejlevnější raketa vyšla na cca 3 000 Kč, nejdražší až na necelých 15 000. Některé týmy měly sponzory, jiní peníze od školy a některé musely finance sehnat samy. Soutěžící byli vesměs pozitivně naladění a doufali, že stroje budou fungovat tak, jak mají.
Optimistické pokračování a první odpaly
Bezpečnostní kontrola
V 11 hodin konečně pršet přestalo a mohla začít ta pravá zábava – před odpalem však každá raketa musela projít bezpečnostní kontrolou. V rámci té se přeměřily základní parametry, důležitá byla hmotnost, rozměry, aerodynamičnost ale také těžiště stroje.
Odborná porota
Další krok před odpalem spočíval v představení předností a inovací raket. Týmy se snažily svou raketu co nejlépe „prodat“ tříčlenné odborné porotě, čítající experty z prostředí vesmírných firem. Již zde se udílely body, pro dobré umístění v soutěži tedy bylo důležité nejenom raketu dobře sestavit a naprogramovat, ale také umět ji zpropagovat ostříleným expertům z branže.
Odpalovací rampa
Po bezpečnostní kontrole a hodnocení poroty se týmy již přesouvají na odpalovací plochu, kde mají 10 minut na přípravu. Jsou zde vždy tři týmy souběžně, neboť se tu nacházejí tři odpalovací rampy. Všichni přípravu v klidu stíhají a často se ještě se svojí již připravenou raketou fotí, koneckonců pokud se ji např. neotevře padák, je to poslední možnost pro účastníky se s ní vyfotit v celku.
…a po odpalu
První dojmy
A právě za týmem Suborbital Systematics zamířím se žádostí o rozhovor, ve kterém mi Matouš Kmet sděluje, své první pocity: „Totální nadšení, fungovalo v podstatě všechno tak jak jsme očekávali, teď, když vyhodnocujeme data, tak zjišťujeme, že je to opravdu dobrý. Jo, pár věcí nezafungovalo jak by mělo, ale ta raketa to přežila a to je hlavní.“
Na otázku kolik naměřili hodnot (vysokoškoláci dostávají body za to, kolik hodnot naměří) odpovídá následovně: „Hodnot jsme naměřili opravdu hodně, protože ta raketa zapisuje data dlouho před startem, ale pak během startu jsme měřili cca každých 5-6 metrů, takže máme vzhledem k té výšce do které jsme doletěli, což bylo mimochodem 951,6 metrů, což je hodně, spoustu dat. Ten počítač byl poměrně výkonný se spoustou senzorů, takže máme jak všechny zrychlení, tak tlaky, teploty… máme s čím pracovat.“
A hodnot nejspíš naměřili opravdu hodně, protože nakonec zvítězili ve vysokoškolské kategorii.
Netradiční maskot
Zaujmou mě studenti ze Střední Odborné letecké školy v Moravské Třebové, protože s sebou mají velkou kartonovou postavu v lidské velikosti. Jdu se tedy zeptat, kdo to je a jaký je za tím příběh. Dozvím se, že se jedná o Martina Šonku, dále mě již informují členové týmu: „Létá taky na letišti, kde absolvujeme náš výcvik v Moravské Třebové. Zároveň nám podepsal naši raketu, takže jsme udělali design rakety podle Red Bullu (pozn. redaktora: Martin Šonka létal za Red Bull).“
Na otázku, zda myslí, že jim jejích idol přinese štěstí odpovídají: Už přinesl, raketa přežila, otevřel se padák, přežilo vajíčko (pozn. redaktora: soutěžící v této kategorii měli za úkol doručit bezpečně vajíčko zpátky na zem), všechno je v pořádku, jsme nadšení, velká euforie.
A samotný Martin Šonka může být s výkonem svých svěřenců spokojen, vyhráli totiž ve středoškolské kategorii.
Den pokračuje a všechno běží
Do vzduchu léta jedna raketa za druhou a já začínám mít pocit, že možná ranní skluz doženeme, jdu se tedy zeptat generálního tajemníka společnosti Czech Rocket Society Iva Machálka.
Je zhruba půl třetí, kvůli nepřízni počasí začalo odpalování asi o dvě hodiny později, jak na tom teď jste?
Odpálili jsme už nějakých 14 raket, zbývají ještě 2×3 týmy. Odpalujeme po třech týmech, máme tři rampy vedle sebe. Plus tam je jeden tým, který co se týká přípravy raket vytvořil jistou anomálii, takže ještě kontrolujeme a rozhodujeme, zda budou moci letět. Většina týmů přistála v bezpečném perimetru, takže co se týče bezpečnostní přípravy, tak zatím vše probíhá tak, jak bychom si přáli.
Zachytil jsem pouze jeden, který letěl dál, směrem z areálu, tak snad to nikomu na dům nespadlo.
Ne, to bylo tamhle do pole (ukazuje do dáli), bylo to na padáku, takže po větru se to hezky sneslo, tím, že to padalo pomalu, ale jak říkám, co se týká bezpečnostního zhodnocení, tak to bylo v rámci tolerovaných veličin.
Co se týče organizace, slyšel jsem, že je to letos o poznání rychlejší než loni, jak to hodnotíte vy?
Ano, loni jsme měli týmy rozdělené do vln a vždy jsme je museli popohánět, např. byla čtvrtá vlna připravena rychleji než první, tak letos máme systém, kdy první připravený tým může jít hned startovat. Je to o poznání rychlejší. Také hraje roli faktor, že nás ráno zdrželo počasí, což vytvořilo lehký stres. Ale náš tým, který nás popohání vpřed to dohnal a nyní nás žene dopředu i dobrá nálada ze sluníčka.
Takže průběh akce vidíte pozitivně?
Určitě ano.
Závěr, diplomy a hurá domů před bouřkou
Slavnostního vyhlášení jsme se dočkali krátce před šestou hodinou, celkem bylo oceněno 6 týmů. Jedním z nich byli i již zmínění Suborbital Systematics a tým Martina Šonky.
Úplně poslední čekala na soutěžící, organizátory i fanoušky obligátní společná fotka, po které již všichni zamířili směrem domů. Na závěr zmíním pouze to, že jsme se pět minut po skončení dočkali mohutné bouřky. Můžeme tedy organizátorům pogratulovat za přesné načasování.
Akce se také zúčastnil známy propagátor vesmíru a vědy Jan Spratek, taktéž dlouholetý podporovatel Czech Rocket Challenge, se kterým jsme se bavili nejenom o dnešní akci, ale také o České cestě do vesmíru a Brně, jako centru vesmírných firem. Rozhovor můžete již brzy očekávat na našem webu.
