Prosinec byl pro syrské občany krušný měsíc, během krátké doby byli svědky nečekaného zvratu a pádu dědičné vlády trvající od roku 1971, kdy otec Bašára al–Asada proměnil Sýrii v politicky stabilní, ale autoritářský režim, v kterém pokračoval po jeho smrti v roce 2000 syn.
Povstání v Sýrii má kořeny v roce 2011, kdy v probíhalo takzvané arabské jaro – protesty proti celkově nízké životní úrovni a proti autoritářským režimům v arabských zemích. Ty však syrský prezident brzy dost krvavě potlačil. Postupnou eskalací tak protesty přerostly v občanskou válku, do níž se finančně zapojily regionální mocnosti – státy Perského zálivu podporovaly finančně rebely, zatímco Írán podporoval Asadův režim.
V roce 2015 získala syrská vláda podporu Ruska, které začalo hrát ve válce aktivní roli. V roce 2020 Rusko s Tureckem, které se v době občanské války rozhodlo podpořit opozici, vyjednalo „ceasefire“ – klid zbraní v Sýrii. Zdánlivý klid vystřídaly v prosinci 2024 zprávy o rychlém postupu opozičních sil a svržení vlády Bašára al-Asada.
Aktéři a zóny vlivu
V syrské občanské válce figurují více než dva stakeholdeři (pozn. red.: zainteresovaná strana), jedním z hlavních byla vláda Sýrie, vedena Bašar al-Asadem a podporovaná Ruskem, Íránem a Hizballáhem (pozn. red.: libanonská teroristická organizace). Orientovat se v opozičních stranách je bohužel komplikovanější. Všechny strany spojuje odpor vůči syrskému režimu, každá se však liší ideologií, svým přístupem.
Velikán opozice je Haját Tahrír aš-Šám (HTS), který Spojené národy i USA považují za teroristickou organizaci. Ještě nedávno byla, pod jménem Fronta an-Nusrá, součástí Al-Qaedy, v roce 2016 se avšak oficiálně odpojila a od té doby vedení HTS aktivně popírá teroristickou povahu HTS. Spolupracuje s dalšími frakcemi, které bývaly součástí Free Syrian Army, další velkou opoziční stranou, kterou během vrcholu syrské občanské války podporovaly USA v rámci svého boje s ISIS.
Zlom po letech stagnace
Rebelové až do konce roku 2024 přebývali jen na malé části území v okolí měst Idlib a Aleppo. Zvýhodnila je však geopolitika – hlavní zahraniční mocnosti podporující Bašára al-Asada byly oslabeny, Rusko kvůli probíhající válce na Ukrajině a libanonský Hizballáh s Íránem kvůli válce v Gaze. Na konci listopadu tedy rebelové zahájili svou první ofenzivu a během jednoho víkendu definitivně získali Aleppo, kde mimo jiné osvobodili mučené politické vězně, následně zabrali dálnici z Aleppa do Damašku, stejným způsobem získali Hamá a 8. prosince i hlavní město Damašek.
V Damašku sídlil také prezident Bašár al-Asad, jakmile však rebelové vstoupili do hlavního města, vláda rezignovala a prezident utekl do Ruska. Následně jako součást celorepublikového převratu obydlí prezidenta skončilo v plamenech. Během pár dnů tak skončila vláda Asadů a ač se syrské obyvatelstvo nyní z velké části cítí optimisticky, nad zemí visí velký otazník v podobě nejisté budoucnosti, jak bude nová syrská vláda vypadat.