Po měsících krizí, odchodu Justina Trudeaua a dramatického propadu preferencí se kanadská Liberální strana vzpamatovala a chystá se na volby, které měly být její definitivní porážkou. Jak se liberálům podařilo otočit politický vývoj a co to znamená pro Evropu a pro budoucnost Kanady?
Co se za posledního půl roku stalo?
Justin Trudeau, kanadský předseda vlády od roku 2015, se koncem roku 2025 již dlouhodobě potýkal s nízkou podporou veřejnosti a s rozpadem vládní koalice poté, co z ní vystoupila Nová demokratická strana. V Liberální straně, kterou Trudeau vedl, tak rostlo značné napětí a docházelo k vnitřním sporům, a to za zavřenými dveřmi i na veřejnosti. Dle průzkumů měli liberálové nadcházející volby do dolní sněmovny parlamentu na plné čáře prohrát. V důsledku těchto složitých problémů oznámil Trudeau 6. ledna svůj úmysl rezignovat z funkce předsedy vlády i vůdce Liberální strany.
Následovalo období, kdy do Bílého domu nastoupil Donald Trump a započal s Kanadou politický a ekonomický spor, vyhrožoval cly na kanadské zboží a připojením Kanady ke Spojeným státům jakožto „padesátý první stát“. To vedlo ke značnému nárůstu kanadského patriotismu a Trudeau, který dočasně zůstával ve funkci a Trumpovi se postavil čelem. Uvalil na Spojené státy odvetná cla, čímž si částečně vydobyl zpět přízeň lidu. Novým vůdcem liberálů se nakonec stal Mark Carney, zkušený technokrat, který ihned na Trudeauovu tvrdou pozici navázal. Carney ve svých prvních dnech také zrušil některá nepopulární opatření Trudeauovy vlády.
Pocit Americké hrozby spolu s novou tváří Liberální strany a zrušením některých nepopulárních Trudeauových opatření měl za následek mohutné posílení liberálů v průzkumech. Ze strany, jejíž kolaps v dalších volbách byl v podstatě očekáván, se jen během několika týdnů stal opět uchazeč o premiérské křeslo.
Možná právě proto se Mark Carney v neděli 23. března setkal s generální guvernérkou, zástupkyní kanadského krále Karla III., aby vyhlásil na 28. dubna 2025 volby. Je možné, že si od nich slibuje silnější demokratický mandát. Ačkoliv se totiž do čela země dostal skrze volby uvnitř Liberální strany, nebyl demokraticky zvolen kanadským lidem jako takovým. Sám ani není členem parlamentu.
Jaké jsou přední kanadské politické strany a jak funguje volební systém?
Kanadský volební systém je s menšími rozdíly modelovaný po tom britském. To v praxi znamená, že je země rozdělena na menší volební obvody. Každý obvod si systémem relativní většiny (kandidát, který v prvním kole dostane nejvíce hlasů, vyhrává) zvolí svého zástupce (poslance) a toho vyšle do dolní sněmovny kanadského parlamentu. Kandidáti na pozice těchto poslanců jsou zpravidla nominováni politickými stranami. V praxi se poté předseda té strany, která získá největší počet poslanců, následně stává premiérem.
V současnosti je největší stranou Liberální strana Kanady se 152 poslanci z celkových 338. Jedná se o středo-levicovou liberální stranu, která vládne Kanadě od roku 2015. Jejím současným předsedou je od letošního roku Mark Carney, avšak více než deset let byla pod vedením Justina Trudeaua. Hlavní opoziční stranou je středo-pravicová Konzervativní strana Kanady se 120 poslanci pod vedením Pierra Poilievrea. Právě liberální a konzervativní strany spolu nyní ve volbách soupeří o premiérské křeslo. Třetí největší stranou je Bloc Québécois a jeho 33 poslanců, který zastupuje zájmy kanadské frankofonní menšiny. Čtvrtá následuje sociálnědemokratická Nová demokratická strana s 24 poslanci, která představuje největší levicovou stranu v Kanadě. Zbytek křesel je rozdělen mezi Zelenou stranu (2 křesla) a nezávislé poslance.
Co jsou hlavní problémy v letošních volbách?
Občané dlouhou dobu neschvalovali migrační a enviromentální politiku vládnoucí Liberální strany a Justina Trudeaua, která alespoň částečně stála za nesmírně vysokými životními náklady. Například trh s bydlením v Kanadě je jedním z nejhorších a nejdražších na světě. Liberální vláda navíc přijímala až půl milionu migrantů ročně ve snaze udržet ekonomický růst, což problém s bydlením dále umocnilo. Obzvláště nepopulární byla také takzvaná „uhlíková daň“, která vedla k velkým nárůstům v ceně pohonných hmot a stala se symbolem neústupnosti Trudeauovy vlády.
Pierre Poilievre a Konzervativní strana zaměřili svou politickou kampaň proti Trudeauovi a proti jeho uhlíkové dani a dlouho tak vedli v průzkumech s významným náskokem. Dle některých průzkumů činil začátkem roku 2025 rozdíl mezi konzervativci a liberály až 25 %. Rezignace Justina Trudeaua a nástup nové hlavy Liberální strany Carneyho, který s předešlou vládou příliš spjatý není a který ihned po nástupu do funkce zrušil či zastavil některé nepopulární programy včetně uhlíkové daně, ale vzaly konzervativcům vítr z plachet. Konzervativní volební kampaň, kterou několik měsíců či let rozvíjeli, se tak v podstatě rozpadla.
Začátkem roku 2025 se navíc objevil nový problém – administrativa Donalda Trumpa ve Spojených státech. Poté, co vyhrožovala, že se Kanada bude muset připojit ke Spojeným státům jako „padestátý první stát“ a uvalila na Kanadu tvrdá cla, vystřelil silný přístup vůči Spojeným státům a Donaldu Trumpovi na žebříčku nejdůležitějších volebních témat na první místo. Došlo k významnému nárůstu kanadského nacionalismu, bojkotu amerického zboží a celkovému zhoršení vztahů se Spojenými státy.
To však také nenahrává konzervativcům do karet. Poilievre byl nazýván „kanadským Trumpem“, používal podobnou rétoriku a argumenty a měl s Trumpovým MAGA hnutím relativně dobré vztahy. Carney je naproti tomu zkušený technokrat a bývalý šéf Bank of England a Bank of Canada. Četné průzkumy veřejného mínění proto naznačují, že Kanaďané věří Carneymu více než Poilievrovi, pokud jde o zvládání ekonomických turbulencí, obchodních jednání a vztahů s nepřátelským a nepředvídatelným Washingtonem.
Co kanadské volby znamenají pro Evropu?
Současná liberální vláda premiéra Carneyho usiluje o posílení vazeb s evropskými spojenci na pozadí eskalujícího obchodního napětí se Spojenými státy. Snaží se také zdůraznit jednotu NATO a význam kolektivní bezpečnosti, podporovat multilateralismus a světový řád založený na pravidlech, stejně jako Ukrajinu, což také dokazují Carneyho nedávné návštěvy v Londýně a Paříži. Poilievre se také staví k Evropě i k Ukrajině přátelsky, ale jeho přístup „Kanada na prvním místě“ přesto může vést ke komparativně izolacionističtější zahraniční politice, která by mohla ovlivnit angažovanost Kanady u evropských spojenců.
Současné předpovědi
Dle předpovědí kanadské CBC z 28. března by Liberální strana získala 40,8 % hlasů, konzervativci 37,5 %, Nová demokratická strana 9,2 % a Bloc Québécois 6,2 % hlasů. Kvůli kanadskému volebnímu systému by však konečné rozpoložení křesel vypadalo jinak. Dle současných předpovědí CBC by totiž liberálové pravděpodobně získali v dolní sněmovně parlamentu nadpoloviční většinu poslanců, následovali by konzervativci, poté Bloc Québécois a Nová demokratická strana.
Pokud v dubnu nakonec opravdu zvítězí liberálové, bude se na to vzpomínat jako na největší politický comeback v dějinách země – a pro konzervativce jako na katastrofální ztrátu volebního výsledku, který měli ještě nedávno pevně ve svých rukou.