Kanye West alias Ye nedávno vydal album Cuck. Věnuje se v něm drsným osobním tématům, jako jsou jeho děti, stav mysli a dopad nepochopení okolím, kdy se podle svých slov stal záporákem. S využitím nacistických motivů vytvořil bohužel chytlavé písně, které se okamžitě staly memy. Nespoutaně se šíří internetem a je to vlastně v pohodě.
Kam se hrabe možný Muskův „Sieg Heil“. Ye svojí poslední tvorbou otevřeně šíří nacistická hesla a ta se ironicky i neironicky sdílí na pozadích různých reels. Jeho písně chvílemi působí komicky, zejména ve chvíli, kdy vedle sebe zní část projevu Adolfa Hitlera a slova „Negře Heil Hitler“. Není proto divu, že se v dnešním postironickém prostředí Instagramu a Twitteru tak úspěšně daří tomuto tragickému postmodernímu výtvoru.
Album Cuck sice reflektuje osobní frustraci Westa a jeho „villain arc“ (přeměna pozitivního hrdiny v antagonistu, pozn. red.), přeneseně ale působí i na nejistá světová publika, která ho přijímají stylem „It is, what it is“. Hrozící světový konflikt, snižující se kvalita života, nekonečná honba za ziskem a neustálé nutkání utíkat z každodennosti do volně radikalizujícího se online prostoru předznamenává neblahý vývoj, který se současná dosluhující liberální demokracie s pláčem nesnaží zastavit, nebo to prostě neumí.
Jak pravdivě poznamenal politolog Jan Charvát v rozhlasovém pořadu EXTRÉM, nenávistné antisemitské projevy (či další podobné jevy ve stylu Kanyeho Westa) přichází s nárůstem společenské nejistoty, strachu a frustrace. Poučující politici vedoucí kampaň za tu lepší, slušnou a „správnou“ stranu nebo influenceři prohlašující se za mluvčí celé mladé generace svými činy úspěšně podporují tyto současné nálady. Lidé jsou skutečně frustrovaní, ať už z osobních důvodů nebo kvůli systému pro vyvolené.
Výsledkem je pochopitelná rezignace na odcházející hodnoty, otupělost vůči kontroverzím a politickým „dog whistles“. Málokdo se těmto frustrovaným lidem dnes diví. Tedy až na vládnoucí elity, které jsou na Západě pomalu nahrazovány radikály daného názorového proudu. Na ničem moc nezáleží, vše sledujeme jako nekončící film a jestli sem dorazí něco extrémnějšího, tak to nejspíš přijmeme, protože proč ne.
Normalizace extrému způsobená společenskou krizí je něco, za co by si současní politici, kulturní a jiné elity obecně měli sypat popel na hlavu. Správně interpretovaný Havel či Kryl už málokoho zajímají. Možná jsme svědky dalšího opakování historie. V klidu otevíráme vrátka staronovým radikálům a kolektivně s tím už nemáme problém. Dobře nám tak. Teď jen toho správně využít.
Nedělní tečka je týdeník Studentských listů, který (obvykle) vychází v neděli v poledne. Redaktoři Jakub Hříbek a Jakub Roubíček se v něm zamýšlí nad nejdůležitějšími (nejen politickými) událostmi uplynulého týdne, stejně jako nad zdánlivými běžnostmi všedních dní.