Norování se řadí k tématům, jež u lidí dlouhodobě velké sympatie nevyvolají. Z toho důvodu bychom se měli v tomto tématu vzdělávat a rozšiřovat povědomí o něm. Otázkou norování se čeští politici zabývají již nějakou dobu, ale stále nedošlo ke společnému závěru, zda jde o tradiční myslivecký psí trénink, nebo o kruté týrání zmíněných psů i lovených lišek, a názor na tuto problematiku rozděluje i veřejnost. Každoročně se v České republice vypustí stovky loveckých psů do liščích nor, přičemž se nejedná pouze o nory přirozeně vytvořené zvěří, ale i o ručně vybudovaná podzemní bludiště. Naštěstí se situace alespoň částečně posunula kupředu, když 1. dubna tohoto roku vstoupila v platnost nová vyhláška ministerstva zemědělství. Zakazuje lov lišek v období, kdy pečují o mláďata. V minulosti byla liščata po vyhnání jejich matky z nory ponechána osudu, mohla být utlučena nářadím, použita na další výcvik loveckých psů či byla roztrhána zaživa.
Co je norování a co obnáší?
Dlouhodobá myslivecká praktika zahrnuje vypuštění speciálně vycvičeného psa zvaného norník do zvířecí nory. Převážně se jedná o příbytky liščí, ale ročně kvůli norování zemřou i stovky jezevců, mývalů a jiných psovitých šelem. Myslivec nejprve musí zjistit, zda je nora obsazená. Na povel pak norník vběhne do podzemních tunelů a má za úkol lišku lokalizovat. Pes ji může v noře rovnou roztrhat nebo zadávit či ji vyžene ven, kde ji myslivec zastřelí nebo ji pes sám zakousne.
Předtím než oficiálně může pes začít lovit lišky v jejich přírodních norách, musí absolvoval nornickou zkoušku. Ta je právě jedním z velkých střetů konfliktů ochránců zvířat se zastánci norování. Pro zkoušku je nutné vytvořit takzvanou umělou noru se speciálními parametry a klecí pro lišku. Norník na začátku zkoušky vběhne do umělých děr, kde lokalizuje kořist. Klec je malá, neumožňuje lišce úkrytu, a jelikož je schopna psa po celou dobu zkoušky cítit, dostává ji jeho pach neustále do stresové situace, v níž se bojí o svůj život.
V ČR se smějí zkoušky konat pouze bezkontaktně. Kdybychom neměli tento zákon, lišky by nebyly umístěny v klecích. Testování by tedy fungovalo úplně stejně jako samotné norování v terénu a vedlo by k další újmě obou zvířat. Lišky, které se používají k těmto zkouškám, jsou vystaveny extrémnímu stresu, a to ne jenom během zkoušky. Pro psa není fyzicky možné stát se norníkem během jednoho dne. Z tohoto důvodu je majitelé určitou dobu připravují na samotnou nekontaktní zkoušku.
Budoucí norníci podstupují speciální výcvik s živými liškami. Stejně jako u zkoušky tak i během tohoto tréninku by se pes s liškou neměl dostat do kontaktu, avšak to neznamená, že to je tak i v praxi. Přeci jen kontaktní nácvik je často efektivnější, ale hlavně je jednodušší k realizaci. V povolené proceduře by psí trenéři měli uvěznit kořist do klecí, aby nedošlo k přímému střetu zvířat. Lišky, zvířata primárně využívaná k výcviku, vystavují jejich vlastníci extrémně nepříjemným situacím a většinou je drží v nevyhovujících podmínkách. V dnešní době internetu dochází k obchodování s liškami na různých platformách mezi myslivci, aby je mohli využít během příprav nebo zkoušky samotné, na niž si každý majitel musí obstarat svou kořist pro umístění do klece. Česká legislativa neupravuje vlastnění lišek za účelem tréninku a zkoušky. Po skončení výcviku je buďto utratí nebo je drží v klecích do jejich smrti.
Jak argumentují zastánci norování?
Myslivci a majitelé norníků jsou pro udržení norování v provozu. Argumentují, že se jedná o nejefektivnější způsob snižování liščí populace. Je známo, že toto zvíře je přenašečem celé řady nemocí. Nejznámějšími chorobami, jež může přenést i na člověka, je vzteklina a svrab. V nynější době není výskyt vztekliny na území České republiky potvrzen, ale kdykoliv se sem může rozšířit z pohraničních států. Optimálním stavem lišek je dle mnoha odborníků 1–5 ks/1000 ha. Tento počet plní všechny potřeby pro vyváženou funkci potravního řetězce v přírodě. Aktuálně se počty lišek pohybují mezi 5–25 ks/1000 ha. Z tohoto důvodu se považuje tato zvěř za přemnoženou. Podle názorů myslivců by zákaz norování mohl problém pouze prohloubit, přestože tato procedura tvoří pouze okolo 15 % z celého lovu. Norování hájí i tím, že se jedná o jejich dlouholetou tradici. Majitelé norníků upozorňují na projevování vrozených předpokladů psů pro norování.
Chceme podporovat násilí na zvířatech?
Takto zní jedna z nemála otázek ochránců zvířat. Nehumánní a drastické zabíjení nemá ve 21. století údajně co dělat. Hon na lišky v norách je zdlouhavý, krvavý, drastický a bolestivý proces nejen pro kořist, ale i pro samotného norníka. Zvířata spolu v noře bojují, což může být pro psa v některých případech fatální, jindy dochází k přenosu nemocí. Kvůli krutosti této metody lovu mnozí myslivci od praktiky upouštějí, ale stále se nejedná o kompletní eliminaci norování. Každoročně se úmrtí lišek způsobené norováním snižuje a přechází se na alternativní metody, jež jsou efektivnější a morálnější vůči obětem a nezahrnují zranění norníků.
Lišky i jiné psovité šelmy jsou v České republice často označovány za škůdce, přenašeče nemocí a za nepotřebné, avšak tato tvrzení nejsou ve všem pravdivá. Patří k úžasným lovcům, kteří redukují populace myší, hrabošů či jiných hlodavců, a fungují dokonce i jako jakási zdravotní policie přírody, která nás zbavuje uhynulých, slabých nebo nemocných zvířat. Intenzivní lov lišek vede k přemnožení populací drobných savců, což narušuje rovnováhu ekosystému. Nadměrné množství hlodavců zemědělci řeší chemicky, avšak tento způsob má negativní dopady na produkované plodiny a zdraví konzumentů. Počty zvířecích populací jsou vzájemně propojené, tudíž pokud se sníží počet kořisti, klesne i množství predátorů. Pokud by tím pádem došlo ke snížení počtu hrabošů a dalších hlodavců v důsledku snížení reprodukce a vyšší přirozené úmrtnosti lišek, zredukoval by se i jejich počet.
Lidská společnost by měla prosazovat ochranu lišek, ne jejich lov, nebo alespoň hledat alternativní způsob řízení jejich populace, jež by byl v souladu s biologickými potřebami lišek a jejich rolí v přírodě. Kdybychom se rozhodli úplně zastavit jejich lov, bylo by potřeba se připravit na přirozené kolísání této populace, které by se opakovalo v desetiletých cyklech. Ukončení lovu by přineslo neskutečné výhody v zachovávání naturální biodiverzity, do níž lidé neustále zasahují. Regulace lišek pomocí přirozených procesů má podle několika studií, například švédské Lynx od vědců J. O. Helldin, O. Liberg & G. Glöersen nebo finsko-švédské historické řadě provedené díky Pasanen‑Mortensen et al., dlouhodobě pozitivní dopady na ekosystém. Oproti tomu jsou to lidské zásahy, jež mají často nepředvídatelné následky.
Ochrana lišek se netýká pouze morálních způsobů, ale jde i o ekologickou nutnost k udržování přírodní rovnováhy. Proto je dle ochránců zvířat nezbytné upravit současnou českou legislativu o lovu lišek a upřednostňovat rozumnější přístupy ke správě jejich populace.