Musím se přiznat, že ze všech oblíbených komiksových hrdinů znám Supermana snad nejméně. Do kinosálu jsem proto nemířil s přehnanými očekáváními, nostalgií spojenou s některou z retro verzí Clarka Kenta ani s láskou k temné vizi Zacka Snydera a jeho Muže z oceli. Byl jsem připravený nasávat film jako houba, která akorát věří Jamesi Gunnovi, protože ji zatím nezklamal. A nezklamal ani tentokrát.
Gunn dostal důvěru vést – a Supermanem uvést – nový filmový vesmír DC. Můžete mít jeho dřívější komiksové i jiné snímky rádi nebo vám sedět nemusí, ale jedno se popřít nedá. Vždycky pochopil zadání a pokaždé vytěžil zdrojový materiál na maximum. A nemluvím jen o Strážcích Galaxie, ale také o jeho „záchraně“ Suicide Squad, Peacemakerovi, který ještě neřekl poslední slovo, nebo dávnějším scénářům ke dvojici live-action dobrodružství psa Scooby-Doo.
Jasný cíl si stanovil i tentokrát. Přinést optimistického a ryze komiksového Supermana pro masy. Puristé by jistě řekli, že Gunn už není, co býval, a že aktuální materiál ho brzdí ještě víc než předloha od Marvelu. Pro koho jiného než pro masy ale chcete nejslavnějšího superhrdinu tvořit? A tak vznikl film, který má tak akorát akce, tak akorát dialogů, akorát dramatu a akorát a drobet navíc humoru. Rodinná popcornovka, která znovu sází na to, že si diváci oblíbí digitálního psa.
A světe div se, díky téhle až učebnicové vyváženosti se to daří. Je fascinující, jak rychle jsou autoři schopní střídat nálady, přecházet z ryze komediálního skeče do dialogu otce a syna, při němž se po tvářích diváků kutálí slzy.
Všechno je v perfektní harmonii a pomáhá tomu i audiovizuální identita snímku. Barevná paleta dává vyniknout světle modré a červené na Supermanově kostýmu, opět řádně komiksovému, kameru snad umístili na laso, jak moc se kolem hrdinů točí. Ze záhadného důvodu to ničemu nevadí a akce je přehledná. A hudba? Ta je grandiózní a vedle hlavního tématu Johna Williamse funguje soundtrack Johna Murphyho a Davida Fleminga především v momentech, kdy předznamenává něco hodně zlého.
Spektrum hrdinů
Přece jen se dá něco Supermanovi vyčíst. Je to možná až příliš zběsilý úvod. Novinka začíná pro konkrétní příběh i pro celý vesmír vlastně in media res, a tak je potřeba vtlouct divákovi do hlavy spoustu informací. Zároveň scénář nechce čekat na první důležité události, a tak je expozice odbavena hodně rychle a skoro překotně. Není to pro zbylé 2 hodiny a 10 minut žádný velký problém, zápletka je koneckonců poměrně jednoduchá a ztratit se v ní příliš nedá, ale množství jmen a termínů v první čtvrthodině je až děsivé.
Film se navíc nebojí širokého spektra kladných i záporných postav – i tentokrát je věrný komiksovým předlohám. Především se to tedy týká hrdinů. Hlavní nepřítel je jeden, obligátní Lex Luthor. Nicholas Hoult (Menu, Veliká) je v roli výborný. Tohle byl casting na tělo, herci poloha opravdu sedí. Přestože ho doplňuje několik pomocníčků, největší představení se odehrává na druhé straně barikády.
O Supermanovi se nemusíme příliš bavit. David Corenswet (Pearl, Největší hity) pracuje s archetypem hrdiny a je Mirkem Dušínem DC. Všechny své negativní vlastnosti zahrává na humor. Polidšťuje ho jen krátké dilema kolem vlastního poslání a přítomnosti na planetě Zemi. Velmi lidská je naopak Rachel Brosnahan (Úžasná paní Maiselová, Domek z karet) jako Lois Lane. Byť jsem o ní nejprve pochyboval, přesvědčila mě, že byla správnou volbou. S Clarkem Kentem vede rozpačitý vztah a moc si z jeho identity nedělá.
Do hry vstupuje také jakýsi Justice Gang. Komická partička, která je občas až příliš infantilní, ale záhadně funguje. Říkám to jako někdo, koho baví Gunnův humor, a mnozí souhlasit nebudou. Tady se nicméně začíná budovat něco většího a víme, že Nathana Filliona, Isabelu Merced ani Ediho Gathegiho nevidíme naposledy.
Komiks na plátně
Dlouho jsem hledal jedno slovo, kterým nového Supermana definovat. Zatím mi nejlépe vychází anglické corny. Nemyslím to ale vůbec ve zlém. V Supermanově „banalitě“ spočívá jeho nevětší síla. Jakmile se pokusí zatlačit na pilu a vystaví politický komentář, klesá zábavnost na bod mrazu. Neděje se tak naštěstí často a většinou se tvůrci drží u těch správně jednoduchých témat a myšlenek.
Superman nenabízí novou éru kinematografie. Není to film desetiletí, není to ani nejlepší komiksovka. Je to Superman Jamese Gunna. A je to výborný Superman, technicky perfektní Superman, zábavný i emočně silný Superman. Mimo to poskytuje velmi dobrý úvod do rozsáhlejšího světa, který chce stavět právě na respektu k postavám, jejichž příběhy zpracovává. A pokud vám zrovna barevná Metropolis nevyhovuje, nezoufejte. Clayface má být body horor.
