Už pár let slýcháme z úst některých evropských politiků, včetně těch našich, že navyšování výdajů na obranu je zbytečné a že se nemusíme států, jako v tomto hlavním případě Ruska, bát. Jsou ale tyto postoje na místě? Jestli chceme znát odpověď, tak nejdříve musíme analyzovat jejich přesné postoje a argumenty.
Argumenty pro
Někteří z těchto politiků argumentují, že Rusko nikdy nemělo tendence útočit jen tak na suverénní státy, a že by takováto „speciální vojenská operace“ vůči západním zemím nebyla pro Ruskou federaci přínosnou. V podstatě jedou typický proruský narativ, který říká, že Rusko je mírumilovná země.
Je však zavrženíhodné, že tito lidé buď neví, či schválně ignorují fakt, že jenom v tomto století Rusko vojensky intervenovalo v Gruzii, Sýrii a na Ukrajině. O vojenských aktivitách Wagnerovy skupiny v Africe nemluvě. Pravdou je, že dnešní ruský režim je expanzivní, a že Kreml sní o znovuvytvoření silného státu ve stylu Sovětského svazu či Ruské říše. Sám Vladimir Putin se na 350. výročí narození Petra Velikého přirovnal k onomu carovi, obzvláště podle jeho slov ohledně „odpovědnosti vrátit to, co Rusku patří“.
Na druhou stranu tu jsou ale mezi nimi politici, kteří nejedou proruský narativ, ale představa ruské invaze do zemí západního světa jim prostě přijde nereálná. Argumentují tím, že Rusko přece nechce riskovat jadernou válku s největším vojenským seskupením v historii lidstva, která by zničila obě válčící strany a zbytek světa k tomu.
V tomto ohledu mají pravdu. Ruský režim, podporující své propagandisty, kteří hlásají o svaté válce mezi Západem a Východem, nebude riskovat své sebezničení z ideologického hlediska. To ale neznamená, že si Ruská federace proti Západu nic nezkusí.
Reálná hrozba
Plná konvenční válka mezi Západem a Ruskem je minimálně v dohledné době opravdu nereálná, jelikož se Putinův režim aktuálně soustředí na válku na Ukrajině, která vysává a vyčerpává Rusko. Kvůli své válce musí dokonce stahovat své vojáky ze zahraničí, či dokonce z pohraničních oblastí, aby mohlo doplnit své chybějící pozice na ukrajinské frontě. Klesající síla režimu je také vidět v zahraniční politice. Kdyby tento režim nebyl v nepříjemné situaci, tak by určitě nenechal jen tak padnout přátelský Assadův režim v Sýrii. Nebo by se alespoň nějakým způsobem angažoval ve vyostřené situaci mezi Izraelem a Íránem.
Je ale nutné podotknout, že plnohodnotná válka není ta skutečně reálná hrozba. To, co je skutečnou hrozbou pro nás, je nejednotnost členských zemí NATO a s tím spojená rizika. Pokud bude aliance neschopná řešit své problémy, ba dokonce že členské státy nebudou ochotné bránit se navzájem, jak říká článek 5 Severoatlantické smlouvy, tak tím vznikne situace, kdy Rusko bude mít skvělou příležitost pro rozšíření svého území.
Představte si situaci, kdy ruská armáda obsadí ze dne na den pohraniční město v Estonsku, a to se bude požadovat pomoci. Místo toho ale dostane výmluvy lídrů členských zemí, že nebudou posílat někam své vojáky kvůli jednomu městečku. Tím de facto zanikne aliance a Rusku se otevřou dveře do Pobaltí a východní Evropy. Plus by v takovéto situaci mohlo využít své hybridní a kybernetické nástroje pro šíření dezinformací, proruských narativů a sabotáží napříč celou Evropou. Rusko by tak mohlo téměř bez problémů obsadit maličké Pobaltské státy a možná dokonce posunout své hranice dál.
Evropa má sice dohromady větší armádu než Rusko, tamní režim je ale velmi zkušený v propagandistické válce. Už dneska Ruská federace podplácí v Evropě politiky a propagandisty, kteří pomáhají šířit ruský vliv. A nezapomínejme, že ruské tajné služby podnikají špionážní a sabotážní akce, které destabilizují bezpečnost v celé Evropě.
A co na to Evropa?
Pojďme si to tak nějak shrnout. Ruský režim má rozhodně zájem na tom, aby oslabil, či dokonce zničil, západní svět. Dneska toho samozřejmě není schopen, má spoustu svých problémů. To ale neznamená, že bychom měli ignorovat prohlášení od tajných služeb z evropských zemí, která varují před možnou vojenskou akcí ze strany Ruska. Například německé tajné služby dávají starému kontinentu 5 let na přípravu na jakoukoliv vojenskou akci z ruské strany. To, že to dnes nehrozí, neznamená, že to nebude hrozit někdy v budoucnu. Přeci jen ještě nevíme, jak dopadne válka na Ukrajině, a to, jestli bude Evropa v ohrožení, skutečně závisí na osudu tohoto konfliktu. Každopádně je dobré být připraven i na ty nejhorší možné scénáře.
Je na to Evropa připravena? Jak již bylo zmíněno, evropské státy mají dohromady větší armádu než Rusko, ovšem kvalitou a taktikou rozhodně nezáří. Většina evropských armád nemá dnes dostatečné vybavení, a velkým problémem je také logistika. Evropské armády jsou také velmi rozmanité, co se týče všeobecného vojenského vybavení.
Představte si situaci na bojišti, kdy se jedné tankové divizi, složené z britských Challengerů, porouchají motory, a v nejbližší vzdálenosti na frontě je pouze jedna divize používající německé tanky Leopard. První skupina se bude dožadovat pomoci, ale ta druhá skupina jim nebude schopna pomoci, protože obě skupiny používají odlišné tanky. V tomto případě je výměna náhradních dílů nemožná, jelikož se jednoduše jedná o rozdílné stroje.
Potom má Evropa problém s logistickou infrastrukturou. Největším problémem v tomto odvětví jsou silnice a mosty v zemích, které byly za studené války pod vlivem Moskvy. Ty totiž nejsou stavěné na to, aby po nich mohly jezdit tanky západní výroby, jenž jsou kvůli své stavbě mnohem těžší než tanky východního typu. Tento problém se sice už řeší, ale nové silnice a mosty nikdo nepostaví během jediného dne.
Evropa má sice své mouchy, ovšem strach z možné vojenské akce ze strany Ruska sjednocuje Evropu jako nikdy před tím. Evropa pomáhá napadené Ukrajině před ruskou agresí, a zároveň zvyšuje své výdaje na obranu. To krásně symbolizuje nedávný summit NATO, kde se dohodlo na dávání celkem 5 % HDP na obranu. Evropské státy se navíc společně domlouvají na společných nákupech. Společně se kupují německé tanky, švédská bojová vozidla pěchoty, francouzská děla a tak dále.
V dnešním chaotickém světě je potřeba být připraven i na ty nejhorší scénáře. Pro Evropu je to v tuhle chvíli nejednotnost, která nás může stát i naši svobodu. Ovšem je vidět, že díky ruské invazi na Ukrajinu a znovuzvolení Donalda Trumpa se Evropa konečně probudila. Sice pomalu, ale jistě, dělá a bude dělat kroky pro to, aby v dnešním světě přežila a využila svůj potenciál pro zvětšení svého vlivu.