Natáčení filmového remaku je většinou dost nevděčná práce. Divákům buď vadí, že se nový snímek od své předlohy příliš liší, nebo že nic přelomového nepřináší, a tak je nová adaptace zbytečná. Důvod k vytvoření remaku by neměl zůstat u lepšího CGI. Musí otevírat nové aktuální otázky a dívat se na zápletku z jiného modernějšího pohledu. Přitom ovšem musí zachovat jádro původního příběhu. Film Roseovi (v originále The Roses) vyšel na konci srpna letošního roku jakožto adaptace na Válku Roseových z roku 1989. Ve výše uvedených kritériích uspěl na jedničku.
Jádro příběhu
Válka Roseových, neboli War of the Roses, vypráví příběh manželů, kteří se začnou vzájemně nenávidět, ovšem ani jeden nechce opustit společný dům. Původní snímek má své jméno po britské občanské válce z 15. století. Jedná se o trefný název, neboť tehdy soupeřily dva rivalské rody, z nichž si každý činil nárok na anglický trůn. Příběh z roku 1989 ovšem pochopitelně pracoval s tradičními gender rolemi – muž vydělává na živobytí, zatímco se manželka stará o děti a o dům. Manželka Barbara si tedy k domu vytvoří citovou vazbu, neboť strávila jeho zdobením a úpravami velkou část svého života, zatímco muž Oliver za nemovitost a její vybavení zaplatil. Pření o dům započne právně a skončí skutečnou bitkou.
Verze z roku 2025 si dala za úkol stereotypní představu o manželství rozbít a prezentuje docela jinou dynamiku. Muž Theo pracuje jako významný architekt a jeho žena Ivy – výborná kuchařka – zůstala doma kvůli mateřským povinnostem. Když ovšem Theo dostane výpověď, neboť se mu nepodařilo postavit významný projekt, začne prozatím dočasně pracovat Ivy ve vlastní restauraci. Talentované Ivy se daří v gastronomii čím dál tím víc, a tak se z Thea stane otec v domácnosti. Kvůli této nezvyklé dynamice vzniká mezi manželi nevraživost, v níž Theo závidí Ivy kariérní úspěch a Ivy žárlí na Theův blízký vztah s dětmi. Mezi manželi začne vznikat nepříjemné tření, které – podpořeno suchým britským humorem – končí grandiózním vzplanutím.
Castingové trefy i zásahy vedle
Michael Douglas a Kathleen Turner spolu hráli protagonisty v osmdesátkové adaptaci fantasticky a vybrat podobně sehranou dvojici rozhodně nebylo lehké. Benedict Cumberbatch a Olivia Coleman spolu jiskřili na obrazovce naprosto výtečně. Oba talentovaní herci mají britský humor v krvi, a tak manželské škádlení znělo přirozeně. Casting ovšem překvapil filmové publikum zejména ve věkovém rozdílu herců. Olivia je totiž o 2 roky starší než Benedict. V hollywoodské reprezentaci párů je většinou žena i o dekádu let mladší, než její mužský partner. Tento výběr představitelů hlavních rolí vlastně přispěl k dalšímu boření stereotypů. Filmoví kritici říkající, že „Olivia Coleman by mohla hrát Benedictovu matku“, jen dokazují smutnou skutečnost, že na věkově vyrovnaná partnerství evidentně ještě není široká veřejnost kvůli zabudovanému sexismu připravená.
Zajímavou filmovou volbou bylo obsadit do rolí vedlejších postav vyloženě skečové a komické herce Andyho Samberga a Kate McKinnonovou. Duo představuje druhý manželský pár a jejich filmové působení se dá shrnout jako pseudo-humorná scénka v Saturday Night Live (kde oba herci mimochodem působí). Tato herecká dynamika se snaží působit jako humorný oddech od nenávistného chování protagonistů, ale do celkové atmosféry filmu zkrátka vůbec nesedí.
Na svou dobu přelomový
Válka Roseových z roku 1989 od Dannyho DeVita zpracovala knižní předlohu od Warrena Adlera velmi dobře. Témata filmu jako emancipace žen, rozvody a křehkost mužského ega Ameriku na konci 80. let šokovala. Nyní o více než 35 let později nám ovšem přijdou výchozí problémy jako součást moderního světa a nijak zvlášť nás neohromují.
Roseovi – tentokrát v režii amerického režiséra Jaye Roache, jenž je známý pro humorné klasiky jako například Fotr je lotr (2001) – našli nové otázky a dilemata, které se pojí s moderním manželstvím. Roseovi zkoumají vnitřní boj s mužským egem a sociální (ne)přijímání úspěšných žen. Ze stereotypního příběhu se stal film s hlubokými aktuálními otázkami a odlehčujícími bonmoty a ironií.
Zmíněný suchý britský humor vytvořil z jinak tragického příběhu velmi povedenou sarkastickou komedii. Za výtečným scénářem nestojí nikdo jiný než Tony McNamary, který pracoval v povedených snímcích jako jsou Chudáčci a Favoritka. Cynické pingpongování mezi hlavními postavami sice příběhu vyloženě nepřidávají na uvěřitelnosti manželských hádek, ale pomáhají odlehčit jinak velmi smutné a citově nabité scény.
Narozdíl od osmdesátkových Roseových, kteří svoji drsností tak šokovali publikum, že tvůrci museli části hádek vystřihnout, jsou moderní Roseovi v konfliktech umírněnější. K eskalaci dojde až na úplném konci. Oproti předloze nabízí nová adaptace vyváženější sympatie mezi protagonisty; v původní verzi má totiž publikum tendenci stranit spíše manželce Barbaře. Ústřední motiv neúprosného ničení společného domu se ovšem nezmění, stejně tak jako fatální konec celé kalamity.
Jestliže čekáte od Roseových úroveň hodnou klasiky od DeVita, asi vás nová adaptace zklame. Ironické bonmoty a gagy vedlejších postav snímek zkrátka trochu shazují. Pokud ovšem máte rádi černý humor a neodradí vás občasný cynismus, nové Roseovy si zamilujete. Snad po zhlédnutí filmu nebudete do budoucna manželským životem protagonistů traumatizováni.