Brněnské základní školy zavádějí striktní pravidla pro oblékání žactva. Do společnosti takovým gestem vysílají i vzkaz: „Pokud s tebou někdo komunikuje bez úcty a zdvořilosti, můžeš si za to sám/sama. Neměl/a sis přeci obléct tak provokativní výstřih.“
Brněnská základní škola Sirotkova se svými nadstandardními opatřeními zařadila po bok škol Křídlovická a Bakalovo nábřeží a ve školním řádě uvádí: „Není dovoleno nosit oblečení, které by mohlo být považováno za vyzývavé nebo nevhodné pro školní prostředí. Za takové je považováno oblečení, které nezakrývá boky a zadek a oblečení s velkým výstřihem. Není dovoleno do školy chodit v teplákách, nebo v kalhotách, které vypadají jako tepláky. Na upozornění zaměstnance školy je žák povinen své oblečení upravit tak, aby bylo v souladu se školním řádem a slušnému společenskému chování.” To znamená, že v případě, kdy kantor vyhodnotí vrchní část oblečení žáka jako nevhodnou, musí si přes ni jedinec navléct náhradní tričko s logem školy. V případě nevyhovující spodní části oděvu škola kontaktuje rodiče. Ředitel Dan Jedlička pro Českou televizi konstatoval, že chce těmito kroky děti chystat na jejich budoucí život.
Kde leží hranice mezi vhodností a nevhodností oblečení a má škola právo tuto hranici určovat? Pokud je oblečení považováno za výstřední a vyzývavé, koho a k čemu vyzývá? Kantory či kantorky, kteří by se měli zajímat o to, aby se dítě ve školním prostředí cítilo bezpečně, nebálo se vyjádřit a v neposlední řadě aby školní prostředí prožívalo jako spravedlivé? Zbývá u takové práce ještě prostor k tomu, aby na sebe učitelé převzali roli módní policie a s pravítkem v ruce odměřovali, kdy si žačka či žák může ponechat svůj úbor a kdy si přes něj musí převléct školní merch?
Sebevyjádření a autenticita
Hledání své identity je (nejen) pro dospívající typické. Jednotlivé módní styly či volba líčení nám všem dávají možnost podtrhnout svou jedinečnost či dokonce vyjádřit politický názor. Zatímco pro někoho může být móda povrchní záležitostí (a i to je v pořádku), druhému může naopak dodávat sebevědomí. Pro řadu z nás je formou uměleckého vyjádření. Pokud autorita v podobě školy označí studentův outfit za nevyhovující dobrým mravům, staví ho do pozice zahanbení. Pomyslné měřítko toho, co se do školy hodí a co ne, je velmi subjektivní, a proto by mělo takové rozhodnutí příslušet dítěti a popřípadě rodičům dítěte, se kterými škola může komunikovat a potenciální problémy konzultovat diskrétně a individuálně.
„Móda tvoří ‚umění‘ a umění promlouvá o módě. Už nerozeznáme, co k čemu patří.“
— F. Müllerová
Zahraniční zkušenost
Při četbě argumentů pro i proti zavedení kodexu oblékání na školách jsem se mentálně vrátila do hodin angličtiny, kdy jsme často rozebírali výhody a nevýhody školních uniforem. Ty jsou však typické spíše pro soukromé či zahraniční školy a také na jejich příkladě jsme se v minulosti setkali se scénářem, kdy mezi žáky a nařízením školy došlo ke střetu. Například v britské škole The Warriner school vyvolalo zavedení tzv. gender-neutral uniform (genderově neutrální uniforma) rozsáhlé protesty, na základě nichž vydala ředitelka Annabel Kayová prohlášení, v němž se omluvila a uvedla, že škola „podcenila sílu pocitů v souvislosti s tímto tématem“ a že „nedostatečně zapojila ke konzultaci všechny rodiče a žáky“. Zůstaňme ještě na chvíli u hodiny angličtiny a zeptejme se sami sebe, zda by právě uniformy nepředstavovaly pro zmíněné brněnské školy vhodnější alternativu. Na rozdíl od nařízení zakrývat určité části těla totiž působí méně diskriminačně, protože stanovují stejné podmínky pro dívky i chlapce.
Doufám, že v mém budoucím životě nebude výběr mého oblečení obhajoba pro to, aby se ke mně někdo choval nepatřičným způsobem, a to nejen v zaměstnání. A protože opakování je matka moudrosti, připomeňme si, že hodnota člověka se neodvíjí od zevnějšku ani od velikosti jeho výstřihu. Mám výhodu, že se proti jednání bez respektu mohu ohradit. Pokud jste však nezletilí a stojíte před dospělou autoritou v podobě učitele, který vám tvrdí, že na něj vaše břicho působí vyzývavě, stává se z toho naprosto odlišný scénář.