Dvacátého šestého října se v Argentině konaly volby do kongresu. Tak jako každé dva roky se volila polovina Poslanecké sněmovny a třetina Senátu. Tyto volby ale byly důležitější než obvykle. Jednalo se totiž de facto o referendum o tamním prezidentovi, Javierovi Mileiovi, který zemi vládne od roku 2023.
V předvolebních průzkumech si prezidentova libertariánská koalice a strana, LLA (Svoboda postupuje), vedla velmi špatně. A to navzdory tomu, že díky jeho dosavadním reformám se snížila inflace ze stovek procent na nižší desítky a chudoba se dostala na nejnižší úroveň od roku 2018. Je pro to několik důvodů – neúspěšná kryptoměna, korupční kauza spojená s jeho sestrou, vládní škrty ve všech odvětvích a s tím spojené zvýšení nezaměstnanosti. Do toho LLA drtivě prohrála nedávné regionální volby v Buenos Aires.
Proto bylo pro všechny velké překvapení, když libertariáni získali ve volbách více než 40 % a dosáhli tak drtivého vítězství. Nezískali ale potřebnou většinu pro samostatné vládnutí, což znamená, že se budou muset spojit s menšími stranami. I kdyby se stalo, že se jim nepodaří s nikým sestavit vládu, tak má prezident minimálně ve Sněmovně aspoň dostatek hlasů na to, aby nemohlo projít jeho zavetování. Ať už se uskuteční jakýkoliv z těchto scénářů, tak jedno je jisté, Mileiovy bude stát v cestě míň překážek než předtím.
Mnoho z vás, kteří právě čtou tento článek, si určitě klade otázku, proč Argentinci vůbec volí někoho, kdo proslul tím, že umí řvát a máchat motorovou pilou ve vzduchu? Proč volí někoho, kdo slibuje hory doly, podobně jako populisté u nás v Evropě? Mohli bychom to odůvodnit globálním trendem volení populistických politiků. To by ale v tomto případě nebylo správné a výstižné.
Historické okénko
Historicky je politická a ekonomická situace v Argentině nestabilní. Pro příklad, za posledních 100 let bylo v Argentině uskutečněno pět úspěšných převratů. Argentina si tak v minulém století prožila několikatero střídání režimů, většinou ale šlo o výměnu diktátora.
Jedním z nich byl Juan Domingo Perón, po kterém je dokonce pojmenovaná ideologie. Peronismus. Peronismus je ideologie, která říká, že Argentina by měla být uzavřená před světem a starat se jenom sama o sebe a mít sociální zabezpečení pro dělnickou třídu. Zkrátka bychom to mohli nazvat jako ekonomicky levicový a izolacionistický politický směr s prvky nacionalismu.
V moderní historii Argentiny jako demokracie zůstaly nadále myšlenku peronismu populární. Jenom v tomto století byli peronisté u moci dohromady 18 let. A co jejich vládnutí způsobilo? Neotevřenost vůči vnějšímu světu a zkorumpovanou politickoekonomickou situaci v zemi. Argentinci se tak postupně stali otrávenými z činů jejich politiků a jejich nespokojenost rostla čím dál víc.
Příchod velikána
Po několika letech společenské stagnace se ale objevil Javier Milei, profesor ekonomie a spisovatel. Sám sebe označuje za anarchokapitalistu a podle toho vypadal jeho program k prezidentským volbám v roce 2023. Hlásal, že bude rušit zbytečná ministerstva, snižovat státní výdaje, dolarizovat tamní ekonomiku a všeobecně sliboval, že udělá Argentinu znovu skvělou.
Na tyto populistické hlášky a jeho bizarní výstupy lidé slyšeli. Někteří lidé mu věřili a věří, že skutečně spasí jejich zemi a přinese tak blahobyt. Jiní ho vnímají jako menší zlo. V ideálním světě by nedali hlas šílenci s motorovou pilou, ale vnímají ho jako jedinou alternativu k peronismu.
Je nutné říct, že jestli je Mileiův tah na branku správný, uvidíme až za desítky let. Ale jedno je jisté, Mileiova politika reforem je risk pro jeho zemi. Buďto opravdu posílí argentinskou ekonomiku a Argentina se stane velkým světovým hráčem, a nebo se propadne do ještě většího problému.
Tuto problematiku vnímají i voliči. Někteří prezidentovi věří, a nebo doufají že tento risk přinese ovoce. Jiní ale mají strach z tohoto rizika, a tak raději volí peronisty, u kterých mají jistotu, že zachovají status quo. Ovšem jak ukázali nedávné volby, většina Argentinců je odhodlaná riskovat.
Nedávné volby a jejich důsledek do budoucna
LLA drtivě vyhrála volby. V době psaní článku se sice stále sčítá, výsledek je ale jasný. Jak bylo již uvedeno v tomto článku, LLA nezískala potřebnou většinu pro samostatné vládnutí. Což znamená, že se bude muset spojit s některými z menších stran do vládní koalice. I kdyby se ale stalo, že se LLA nepodaří sestavit vládu, tak má prezident minimálně ve Sněmovně dostatek hlasů na to, aby nemohlo projít jeho zavetování. Každopádně Milei bez debat zvítězil v těchto volbách a má více otevřené dveře pro své reformy.
A jak svět vnímá výsledek těchto voleb? Celý svět s napětím pozoruje, jak tento sociální experiment dopadne. Existuje ale jeden muž, který chce a bude dělat vše pro to, aby Milei ve své politice uspěl. Donald Trump. Oba si jsou blízcí svou pravicovou a populistickou politikou. To obzvláště ukazuje Trumpovo vyjádření před volbami, že pokud Milei vyhraje, tak pošle Argentině pesa v hodnotě 40 miliard amerických dolarů.
Takže si to shrňme. Argentina je nyní v rukách člověka, který věří, že dělá to nejlepší, co udělat může. Ovšem jestli má pravdu, zjistíme minimálně za 10 let, což v nejhorším případě může být pozdě a Argentinci na to mohou tvrdě doplatit. Nám nezbývá nic jiného než pozorovat, jak se to v jedné z největších ekonomik světa bude vyvíjet.