Velkou událostí února byly bezpochyby zimní olympijské hry v Itálii. Jen několik dní po ukončení her se naplno rozhořel konflikt mezi Afghánistánem a Pákistánem. O několik dní později jej následoval útok Spojených států a Izraele na islámský režim v Íránu.
Itálie: Olympiáda
Olympijské hry již tradičně znamenají velkou událost. V mediálním prostoru obvykle žádné jiné dění nedostává tolik pozornosti, jako právě ony. Tento rok hostila olympiádu dvě italská města – Miláno a Cortina d‘Ampezzo. Olympiáda se v Itálii konala již po čtvrté a zimní potřetí. Samotné olympijské hry slouží nejen k propagaci sportu, ale také hostící země, což v některých případech vede k tzv. sportswashingu, kdy se země se špatnou reputací, snaží ovlivnit světové mínění ve svůj prospěch. Historicky největší příklad sportswashingu předvedlo nacistické Německo na letní olympiádě 1936. Z nedávné historie můžeme uvést zimní olympijské hry roku 2022 v čínském Pekingu.
Samotné hry zahájil italský prezident Sergio Mattarella a přítomná byla i italská premiérka Giorgia Meloni. Ze Spojených států dorazil viceprezident J. D. Vence. Z České republiky pak navštívil olympiádu například prezident Petr Pavel. Česká republika si nakonec z her odvezla celkem pět medailí, z toho dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou.
Pákistán/Afghánistán: „Nyní je to otevřená válka mezi námi a vámi.“
Po několika měsících, kdy se země navzájem provokovaly a to i přesto, že obě byly ve stavu příměří, propukl otevřený konflikt. Pákistán zaútočil na svého souseda po dalších přeshraničních konfliktech 27. února, a to bombardováním hlavního města Kábulu a oblasti Kandahár. Afghánistán je již od roku 2021 fakticky v rukou radikálního hnutí Tálibán, pro které je právě oblast Kandahár historickým sídlem.
Hnutí Tálibán dlouhodobě zpochybňuje tzv. Durandovu linii, která tvoří hranici mezi Pákstánem a Afghánistánem. Vznikla ještě jako hranice mezi tehdejší britskou Indií a Afghánistánem. Islamabád ospravedlňuje svůj útok argumentem, že hnutí Tálibán poskytuje úkryt ozbrojencům útočícím na Pákistán. Jednou z těchto skupin je Tehríke Tálibán Pákistán, jejímž cílem je svrhnout současnou pákistánskou vládu a nastolit přísný teokratický režim. Na toto obvinění reaguje Kábul odmítavě.
Co se rozdělení sil týče, tak jasná převaha panuje na straně Pákistánu, který je také jednou z jaderných mocností. V podstatě ve všech vojenských, ale i ekonomických a demografických, převyšuje možnosti Afghánistánu. Jedna z oblastí, ve které může Tálibán předčít Pákistánce je schopnost vést dlouhou partyzánskou válku, což souvisí se složitou historií regionu.
Reakce mezinárodního společenství je současně do značné míry ovlivněna děním v Íránu a okolí, takže situaci mezi Afghánistánem a Pákistán nevěnuje příliš pozornosti.
Blízký východ: Přepisování dějin
Společný útok Izraele a Spojených států na Írán hýbe světem. Důvodem operace měl být rozvíjející se íránský jaderný program. Ten utrpěl značné rány minulý rok v červnu v rámci posledního íránsko-izraelského konfliktu, ale panují spory, zda byla islámská republika skutečně schopná obohatit uran. Celá operace, pod krycími názvy Řvoucí lev a Epická zuřivost, započala 28. února ráno, ale jejich přípravy započaly mnohem dříve. Primárním cílem útoku mělo být sídlo duchovního vůdce Alího Chameneího v hlavním městě Teheránu. Díky tajným službám věděli spojenci, kdy přesně se v sídle sejdou vojenské a politické špičky země. Mezi zabitými tak byli šéf Revolučních gard, ministr obrany a další vysocí vojenští představitelé. Jejich zabití paralyzovalo na několik hodin obranu celé země. Údery se však nevyhnuly ani civilním cílům. Zasažena měla být například dívčí škola.
Prezident Trump vyjádřil přání, aby íránský lid povstal a režim svrhl, což se však nyní zdá nepravděpodobné. Ačkoliv protirežimní demonstrace v posledních měsících získávaly na síle, stihly je represivní složky do značné míry rozložit. V zahraničí je známá postava Kýrose Rézá Páhlavího, syna sesazeného šáha, který ztratil moc při revoluci roku 1979. Podpora šáhů je však v Íránu silně diskutabilní. Naopak se v Teheránu konají demonstrace na podporu režimu a drží se smutek za zemřelého duchovního vůdce. Při oznámení jeho smrti se moderátor státní televize zhroutil. Nového vůdce země má zvolit tzv. Shromáždění znalců, které podle některých informací již došlo ke shodě.
Z hlediska mezinárodního práva se jednalo o jeho porušení. Pro Izrael se Írán může zdát jako legitimní cíl, zejména proto, že samotná islámská republika razí jako jeden z cílů své zahraniční politiky zničení židovského státu. Častokrát se také objevuje přirovnání k spojenecké invazi do Iráku, po které následovaly rozsáhlé nacionální konflikty a rozšíření Islámského státu.
Írán podniká útoky nejen na Izrael, ale i na americké základny v oblasti a na okolní země. Íránské drony a rakety zatím zasáhly Izrael, Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Katar, Omán, Turecko, Kypr, Jordánsko, Sýrii a Ázerbájdžán. Uzavření vzdušného prostoru v oblasti a také omezení plavby v Hormuzském průlivu vede k vysokým ekonomickým ztrátám.
Co se stalo ve světě je souhrn toho nejdůležitějšího ze světové politiky v uplynulém měsíci, který vydává redaktor Ondřej Salák. Účelem je přiblížit ty nejdůležitější události světové politiky formou srozumitelnou pro mladou generaci.