„Víte vůbec, že Orbán je maďarský Václav Havel?“ argumentoval v roce 2022 tehdy poslanec Andrej Babiš na obhajobu českých vztahů s Maďarskem. V kontextu dnešního Maďarska je tento výrok bezesporu provokativní a zcela oprávněně budí vášně. Je ale namístě ho okamžitě smést ze stolu, přestože se některé paralely zejména z počátku devadesátých let přece jen nabízí? Jak se Viktor Orbán a jeho strana vyvíjeli při své cestě na vrchol moci? A co s tím má společného trianonské trauma?
Píše se rok 1998. Rozbouřené vlny jarního Dunaje věrně odráží náladu nejen v Budapešti, nýbrž i v ostatních maďarských městech. Končí parlamentní volby a Maďaři s očekáváním sledují, jací zástupci zasednou na následující čtyři roky v monumentálním Országházu, budově maďarského parlamentu. Nejvíce hlasů celkově získává Maďarská socialistická strana (Magyar Szocialista Párt / MSZP) pod vedením předsedy úřadující vlády Gyuly Horna.
Ve smíšeném volebním systému, kde většinu křesel získají vítězové většinových dvoukolových voleb v jednomandátových okrscích, to však není nic platné. Nejvíce křesel, s nimi i celkové vítězství a mandát na sestavování příští vlády totiž nakonec patří perspektivní středopravicové straně Fidesz – Maďarská občanská unie (Fidesz – Magyar Polgári Szövetség) v čele s vycházející hvězdou maďarské politiky Viktorem Orbánem. Toho obávaného politického hegemona, který až do dalekého roku 2026 nebude v Maďarsku k poražení, v něm však zatím vidí snad jen málokdo – a oprávněně.
Gyula Horn tedy musí polknout hořkou porážku, která pak povede k jeho pozvolnému konci v politice. A my si dnes v českém překladu knihy Dějiny Maďarska historika Lászlóa Kontlera můžeme prohlédnout fotografii mladého Orbána s odvážným titulkem „Nynější ministerský předseda Viktor Orbán“. Úsměvné je, že ještě dnes, přes čtvrt století po vydání knihy, tento titulek nepozbývá na aktuálnosti.
Maďarský Havel? Opravdu?
Příběh Fideszu se začíná psát na sklonku existence kádárovského socialistického režimu. Tužku tu drží skupina studentů Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti. Usiluje o změny ve veřejné diskuzi a o posun Maďarska k demokracii. Fidesz jako takový vzniká 30. března 1988 pod formálnějším názvem Svaz mladých demokratů (Fiatal Demokraták Szövetség), přičemž dnes již zlidovělé slovo Fidesz vzniklo jako zkratka tohoto názvu.
Komunistický režim, proti kterému toto liberální uskupení vzniklo, se brzy nato zhroutil. Mladý Viktor Orbán, čerstvý absolvent Právnické fakulty Eötvösovy univerzity, v čele Fideszu sice ještě nestanul, ale na politické scéně se objevil už v červnu roku 1989. Tehdy promlouval na budapešťském Náměstí hrdinů k davům při pietním přenosu ostatků Imreho Nagye, premiéra Maďarska a ústřední postavy událostí z roku 1956, kdy snahy o uvolnění a reformy režimu rozprášila sovětská intervence. Ve svém projevu tehdy Orbán vznesl požadavky na stažení okupačních vojsk z Maďarska a vypsání svobodných voleb. Zde je paralela s politickým klimatem v Československu zcela zřejmá.
Po této významné události se na krátkou dobu Orbán přesune na studijní pobyt do Velké Británie. Z něj se ale vrátí již velmi brzy, aby se mohl účastnit prvních svobodných voleb roku 1990. Je paradoxní, že v té době se Fidesz mohl těšit štědré podpory finančníka a filantropa George Sorose. Soros totiž ve straně viděl potenciál na prosazení liberálních hodnot v Maďarsku. Tehdy mladý sekulární liberál Orbán sám sebe označoval za agnostika, odmítal církevní restituce a vyzýval k bojkotu návštěvy Maďarska papežem Janem Pavlem II. Od současného Orbána nemohla být jeho o 30 let mladší verze odlišnější. Objevují se dokonce i zprávy, že Soros měl Orbánovi přispět i na samotné zahraniční studium.
I přes Sorosovu podporu není zpočátku Fidesz příliš viditelný. Na politické mapě Maďarska devadesátých let hraje první housle konzervativní středopravicové Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Fórum / MDF). Po období vnitřních rozepří a špatném volebním výsledku v roce 1994 vystřídá MDF liberální Svaz svobodných demokratů (Szabad Demokraták Szövetsége / SZDSZ). K němu se ještě přidá již zmíněná MSZP, která byla založena na troskách staré kádárovské komunistické strany. S takto přehlceným politickým mainstreamem si Fidesz bude muset na svoje místo na slunci ještě počkat.
Přichází Ovidius
K tomu se však Fidesz, již od roku 1993 s Viktorem Orbánem ve svém čele, musel změnit. Bez podstoupení jistých proměn hrozilo, že stranická sytá oranžová vybledne a v politickém spektru se ztratí. Čistý liberalismus se nevyplácel, bylo tedy logické využít příležitost a pokusit se sjednotit roztříštěný blok konzervativců. Právě MDF spolu se svými koaličními partnery z období 1990–1994 má částečný podíl na prvních posunech Fideszu konzervativnějším směrem.
Neuspokojivé volební výsledky, kdy liberální elektorát dával přednost spíše konkurenční SZDSZ, pravděpodobně vnukly Orbánovi myšlenku na nutnost určitých změn. Napravo se mu díky úpadku MDF skutečně začaly otevírat možnosti. Tím se vracíme k situaci popsané v úvodu článku. Zatímco vládne Hornova překvapivá koalice nástupnické strany komunistů MSZP a původně protikomunistické SZDSZ, Orbán přeskupuje síly. Ladí program, do nějž nově vedle prozápadní orientace země nechal zakomponovat body týkající se hájení maďarské národní identity a pozitivní role církve, a jednal o strategických spojenectvích s ostatními konzervativními stranami.
Spojit se s konzervativci se Orbánovi vyplatilo. Díky spojenectví s MDF se Fideszu podařilo ve druhém kole voleb v jednomandátových obvodech získat jasnou většinu. Orbán vládu sestavil spolu s MDF a jednou menší agrární stranou. Antický básník však ještě neskončil, naopak sotva začal.
Kritické roky
První vláda Viktora Orbána se může těšit některým úspěchům, z nichž zmiňme především pokroky v integraci Maďarska do západních struktur. Právě za jeho vlády v roce 1999 se Maďarsko spolu s Českem a Polskem stane členem Severoatlantické aliance. V témže období Fidesz vstoupí do Evropské lidové strany. Přesto se musí poslanci Fideszu po volbách v roce 2002 vrátit do opozičních lavic. Předvolební koalice Fideszu a MDF volby sice vyhraje na počet křesel, Fidesz však doplácí na to, že zřejmou kanibalizací konzervativního programu oslabil své vlastní koaliční partnery natolik, že téměř mizí z politické mapy. Fidesz tak v Országházu de facto osaměl, zatímco MSZP a SZDSZ mohou díky těsné většině navázat na svou dřívější spolupráci .
Roli v porážce Fideszu mohla hrát i tehdejší dočasná, avšak pozoruhodná změna stanov. Ta znemožňovala kulminaci funkcí předsedy vlády a předsedy strany. Orbán, výrazná osobnost strany, tak na krátký čas musí z čela strany odstoupit. Ovšem zhruba rok po Pyrrhově volebním vítězství se Orbán do čela Fideszu zase vrátí.
Fidesz nakonec čeká celkem 8 let strávených v opozici. Úkol je v této době jasný: pokud chce Fidesz ještě někdy sestavit stabilní vládu, musí proti středolevicové sociálně-liberální vládě sjednotit celou pravici. I tu krajní.
Nový vítr zprava do plachet Fideszu
Přelom prvních dvou dekád 21. století v maďarské politice poznamená vzestup nového krajněpravicového Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik Magyarországért Mozgalom). Ten je doprovázen stupňováním maďarského nacionalismu a eskalací napětí mezi Maďarskem a sousedními státy. Tím se rozumí zejména ty se signifikantní maďarskou menšinou, která na jejich území vznikla po uzavření Trianonské smlouvy v roce 1920.
Do historie vztahů mezi Maďarskem a Slovenskem se zapíše například blokáda na maďarsko-slovenských hranicích z listopadu 2008, v níž se angažuje nacionalistická polovojenská organizace Maďarská garda (Magyar Gárda) úzce spjatá s Jobbikem. Maďarští nacionalisté dávají najevo svou nevoli proti zásahu bezpečnostních složek proti fanouškům slovensko-maďarského fotbalového klubu DAC Dunajská Streda při ligovém utkání s ŠK Slovanem Bratislava. Na protest zablokují několik hraničních přechodů. Problémům s nacionalistickými milicemi v té době čelí i Romové žijící v některých obcích, kde se stávají svědky okatých tak zvaných preventivních hlídek, pochodňových průvodů a často jsou i přímo fyzicky napadáni.
Útoky na Romy a další etnika pojímá Jobbik též jako součást své předvolební kampaně v roce 2010, v níž používá termín „cikánská kriminalita“ za účelem šířit strach a nevoli u svých voličů. Současně ostře kritizuje slovenský jazykový zákon znevýhodňující postavení jazykových menšin na Slovensku. Tohle všechno sledují čelní představitelé a PR odborníci Fideszu s krajním zaujetím a pečlivě si píšou poznámky.
Zrození hegemona
Fideszu hraje do karet zejména strmý pád popularity MSZP a vlády Ference Gyurcsánye, který se v očích veřejnosti s celou svojí vládou stihl ani ne rok po volbách totálně znemožnit. Na veřejnost vyplavala utajovaná nahrávka, ve které se Gyurcsány přiznává ke lži o stavu maďarské ekonomiky. Gyurcsány, celá MSZP i vládní koalice jsou tím předhozeni hladovým a rozzuřeným opozičním lvům.
To samotné ještě podpořené globální finanční krizí v roce 2008, která prohlubuje strach a frustraci Maďarů, stačí Fideszu k drtivému vítězství ve volbách do Evropského parlamentu roku 2009. Raduje se i Jobbik, který získává šokujících 13 % hlasů. Volební triumf Jobbiku dokazuje, že alespoň u části Maďarů rostla přitažlivost pevné vlády silných vůdců. Orbánovi je jasné, že něco takového nemůže jeho strana ignorovat.
Zlom přichází po parlamentních volbách roku 2010. Fidesz vítězí, a to takovým způsobem, že jeho předvolební koalice s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (Kereszténydemokrata Néppárt / KDNP) sama získává ústavní většinu. Ta Orbánovi poskytne dostatek prostoru pro provedení výhodných ústavních změn, zejména změnu mediálního a volebního zákona. Přebírá také národovecká témat tak, aby Orbán vypadal sice ve srovnání s radikály z Jobbiku umírněně, zato ale jako přijatelná alternativa schopná věci reálně prosazovat.
Prakticky okamžitě tak parlament schválí zákon o dvojím občanství namířený na etnické Maďary žijící trvale mimo Maďarsko. Změněný volební zákon pak přiznává Maďarům žijícím v zahraničí volební právo. Tento krok pak předchází například vlně masového udělování státního občanství etnickým Maďarům v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Zároveň se definitivně naplní paradox Orbánova vztahu s Georgem Sorosem. Bývalý podporovatel a mecenáš Fideszu se stává jeho symbolickým nepřítelem číslo jedna, což vzhledem k Sorosovu postavení bohatého elitáře, navíc židovského původu, radikálním voličům imponuje.
Moc se upevňuje
Uprchlická krize z roku 2015 a reakce Orbánovy vlády na ni pak jen potvrdí dlouhodobý trend. Témata považovaná původně za okrajová, nebo za náležící okrajové oblasti politického spektra, vynesl Orbán do popředí vládní agendy. Výsledky Orbánových kroků se dostaví okamžitě. Fidesz si i díky tomu, že po legislativních změnách hraje tak trochu na vlastním hřišti, po volbách roku 2014 udrží faktický mocenský monopol. Počet poslanců Jobbiku se oproti tomu sníží na polovinu.
I přes soudní rozpuštění Maďarské gardy v roce 2009 a Orbánovu vládní strategii se Jobbik ještě snaží nějakou dobu ve své dosavadní činnosti pokračovat. Protestní akce na výročí uzavření Trianonské smlouvy pořádané stoupenci Jobbiku a mládežnického hnutí 64 žup (Hatvannégy Vármegyei Ifjusági Mozgalom / HVIM) jsou však pouhou labutí písní před nevyhnutelným úpadkem. Realita je taková, že Fidesz vzal Jobbiku jeho identitu a přimíchal ji do svého receptu na neomezenou moc, a Jobbik s tím nemohl nic udělat. Proměna Fideszu tak byla dokonána.
Co tedy proměna Fideszu znamená?
Příběh Fideszu ale zatím nekončí. Je rok 2026, blíží se další volby a po 16 letech nerušeného vládnutí je poprvé jejich výsledek zcela otevřený. Co čeká Fidesz, ať už volby dopadnou jakkoliv, ukáže čas.
Je tedy Orbán skutečně maďarským Václavem Havlem, jak tvrdí Andrej Babiš? Je pravda, že oba pochází z disidentského prostředí a stáli na počátku transformace svých zemí. Jenže zatímco Havel se později stal hlavně symbolem a mementem ideálu „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, z Orbána se stal architekt světa, kde ideály ustupují pragmatismu.
Příběh Fideszu pak není jen historií jedné politické strany, ale ukázkou přizpůsobivosti politiky potřebám vlastní doby. Ukázkou, jak snadno se i ty nejpevnější principy demokracie mohou začít tiše posouvat, až si jednoho dne uvědomíme, že vlastně stojíme někde úplně jinde.