Kulturní, obchodní a turistické centrum, které jednoho dne může skončit pod hladinou – to jsou Benátky, které po staletí boří snad každou z představ o stavbě měst a nesou známky nedobytné a bohaté republiky, jíž jednou byly. S dnešní dobou se staly cílem milionů turistů, kteří mění ulice na turistickou atrakci a nevědomky vyštvávají místní obyvatele z historického centra.
Pod nátlakem Barbarských kmenů
První představa, která by nás u Benátek mohla napadnout je: Města se staví jenom na pevnině, ne? Překvapivě, odpověď zní: Ne. Benátky totiž začali jen jako nevýrazná a prázdná laguna na severu Itálie.
V 5. století se Římská říše nacházela pod útoky barbarských kmenů, zejména Hunů v čele s Attilou, přezdívaným „Bič boží“. Obyvatelé, tak zvaní Venéti nebo Benéti, z okolních měst se dali na útěk a vzdálená laguna se zdála jako ideální místo. Že začátku se jich na březích laguny nacházelo jen pár, útočníci tak neměli dostatečný důvod se do bažin plahočit. První „benátčané“ tak získali klid a čas na vybudování nového života v tomto nepraktickém prostředí.
Od pár pilířů k historickému městu
První konstrukce se začaly rýsovat okamžitě, a to ve velice chytrém provedení. Jelikož bylo třeba si z mělčiny v podstatě vytvořit pevninu, využili kůly z dubu a modřínu, které zapustili do pískového dna mělčiny. Na těchto kůlech potom postavili dřevěné plošiny provázané můstky. Průchodná síť tak byla na světě a začalo se se stavbou chatiček, ve kterých se obyvatele zabydleli.
V průběhu následujících století se typ konstrukce změnil na mnohem komplikovanější, i když základ zůstal stejný. Ode dna se kůly stavěly natěsněné na sebe a na vrchu se vykládaly dřevem a cihlami. Ty vytvořily dokonale stabilní platformu na realizaci nejen města, ale i obřích historických monumentů, které stojí dodnes.
Otázkou, která se ohledně teto konstrukce často nabízí je: Jak to, že se ty pouhé kusy dřeva v průběhu stovek let nerozložily? Má to rovnou několik důvodů. Prvním je, že se pilíře nachází pod vodou bez přístupu vzduchu, což zamezuje hnilobě. Druhým je pak vliv minerálů obsažených v laguně, díky kterým dřevo postupně zkamenělo.
Nedobytelné území
Benátky se dlouhodobě díky výhodné pozici a později i silnému námořnictvu úspěšně bránily útokům okolních mocností. Například už v roce 751 celá provincie spadla pod nadvládu Lombardského království, jen Benátky byly těžce přístupné, a proto zůstaly svobodné. Tento scénář se opakoval i s Franským královstvím. Znovu nebyly pokořeny a králův syn dokonce při útoku zemřel, jelikož v bažinách dostal horečku.
I když byla republika pod tlaky okolí, vynakládala velké úsilí k udržení provázanosti a sjednocení jednotlivých ostrovů a pevniny. V čele stál dóže, jehož funkce byla spíše reprezentativní. Tu opravdovou moc měla v oligarchické republice tak zvaná Rada deseti a bohatí měšťané. Vše spadalo pod systém „kontrol“, kdy každá instituce byla kontrolovaná jinou a zase naopak.
Centrum obchodu
V samotném začátku byly Benátky jen malou rybářskou vesničkou, kterou by ne jeden úplně přehlédl. S postupem času se ale jak díky strategické pozici mezi Evropou a blízkým východem, tak díky vzdálenosti od konfliktů v říši staly jedním z proslulých center obchodu. Přeprodávaly koření, hedvábí, a dokonce i drahé kovy a luxusní zboží. Dále se proslavily i vývozem soli, která nesla označení „základní element říše“, byla totiž neskutečně potřebná nejen pro pestřejší chuť jídla, ale hlavně jakožto konzervant.
Úpadek benátské republiky
Pád Benátek nebyl zapříčiněn jen jednou určitou situací, ale spíše několika aspekty, které se postupem času sčítaly do obrovské překážky. Vše začalo tím, že se už v 15. století při objevování neznámých částí světa obchod přesunul spíše do Atlantiku a Benátky tak ztratily velkou část bohatství. Dále se také laguna začala postupně zanášet sedimenty, některé části vysychaly, jiné se zase propadaly a okolí tak ztrácelo stabilitu.
Uprostřed toho všeho se projevil v té době už zastaralý vládní systém. Aristokracie odmítala reformy, zatímco svět se bleskově měnil a začínalo být čím dál těžší se novým podmínkám přizpůsobit. Republika nakonec tento závod s okolnostmi prohrála a ztrácela svůj geopolitický význam, dokud se postupně nezměnila jen v turistickou destinaci.
Přítomnost a masový turismus
Dnes jsou Benátky městem, kterým za rok projde okolo 20–30 milionů turistů. Mezi hlavní lákadla k návštěvě by se dala zařadit sklenářská kultura, tradiční pokrmy, památky, kanály nebo lodě. Zkrátka našlo by se mnoho věcí, které každý musí vidět… A nebo radši ne? Dostáváme se k novému problému, který nezahrnuje žádné bitvy a objevy, ale až moc velkou návštěvnost historického centra.
I když to podle fotek často nemusí být vidět, Benátky nejsou jen ta část na laguně, kterou všichni známe, ale převážně část na pevnině, která je s centem propojena mostem. Tento kus města zvaný Mestre je novější a vzhledem se podobá ostatním klasickým italským městům. Dohromady v něm žije přes 70 procent obyvatel města, což činí okolo 200 tisíc lidí. Dříve tomu tak ale nebylo. Ještě na začátku 20. století žila většina lidí v centru a až od 50. let se tento poměr začal přelévat do úplného opaku, a to hlavně vlivem vzrůstajícího turismu.
I když je velké množství turistů pro ekonomiku skvělé, protože každý z nich si něco koupí v ochodech, zaplatí za hotel nebo dopravu, tak se může stát značně nepříjemným pro místní obyvatelstvo. To se totiž nachází v situaci, kdy se složení klasických obchodů začalo prohýbat pod vlivem milionů cizinců, kteří nemají zájem o koupi základních potravin, nebo služeb, ale o levné suvenýry a jídlo z restaurace. Poptávka pak vytlačí ty počtem „méně žádané“ obchody a místní můžou mít problém se k těmto základům vůbec dostat – navíc, když se cestou musí prodírat úzkými a zaplněnými uličkami.
Zároveň je dobré říct, že s označením „turistické centrum“ přichází také „turistické ceny“, které mohou dosahovat absolutně přestřelených hodnot. To proto, že turisté, kteří většinou přijedou jen na jediný den, jsou ochotni zaplatit, zatímco pro místní můžou být ceny na každodenní bází nezvladatelné.
Se spoustou věcí se vláda dlouhodobě snaží něco dělat: množství turistů se pokouší limitovat placením vstupu, zavedením maximálního počtu 25 účastníků na vedených prohlídkách a zákazem výstavby nových hotelů. Míra, kterou tato nařízení situaci změnila, ale objektivně není moc velká a za posledních pár let ze strany místních došlo i k výrazným protestům.
Město pod hladinou
Mimo zaplněných ulic řeší Benátky také dlouhodobě i další problém, který by je mohl navždy pohřbít pod vodou. Jde o stoupání hladiny laguny vlivem klimatických změn, které ročně dosahuje až 2 milimetrů. Celé město se nachází v nízké nadmořské výšce, některé části dokonce i pod ní, a proto je i takto na první pohled zanedbatelný posun obrovskou komplikací, hlavně v kombinaci se záplavami.
Ve snaze situaci zachránit se už v roce v roce 1984 začalo s plánováním a v roce 2003 s výstavbou systému MOSE. Tento název je nejen zkratkou pro Experimentální elektromechanický modul, ale i odkazem na proroka Mojžíše, který podle legendy rozdělil vody Rudého moře. Systém zjednodušeně funguje na principu přehrady, která se zvedne vždy, když hladina překročí bezpečnou výšku.
Odpůrci zdůrazňují jeho negativní vliv na pohyb sedimentů, které podporují růst rostlin a upevňují dno laguny, MOSE je přesto vynálezem, který město úspěšně chrání před scenériemi zaplavených ulic a lidí chodících v gumácích po proslulých náměstích.