Rychlost, odvaha a technologické inovace doprovázené fatálními haváriemi a hořícími monoposty – F1 bývala balancováním na hranici mezi bojem o vítězství a bojem o život. Ještě v druhé polovině dvacátého století nebyla smrt na trati ve Formuli 1 nic neobyčejného. Kvůli vysokým rychlostem, nebezpečným okruhům a nedostatku bezpečnostních prvků přišel svět o přibližně padesát jezdců, dvacet traťových pracovníků, mechaniků a přes dvacet diváků. Každá katastrofa potom vedla ke zpřísnění pravidel a aplikaci více pokročilých bezpečnostních prvků, které Formuli 1 doprovází dnes.
Smrtící stroj
Wolfgang von Trips zemřel 10. září 1961 na okruhu v Monze během Velké ceny Itálie. Jedna z nejtragičtějších nehod v historii Formule 1 si kromě pilota vyžádala smrt i patnácti diváků. Von Trips tehdy bojoval o titul s američanem Phillem Hillem. Na začátku závodu se sice hodně propadl dozadu, ale už ve druhém kole se ocitl na čtvrtém místě po předjetí vozů Jacka Brabhama a Jima Clarka. Na rovince před dlouhou pravotočivou zatáčkou, dnes známou jako Parabolica, Trips přibrzdil a v rychlosti 240 km/h tak způsobil kontakt s Clarkovým Lotusem, který se řítil těsně za ním. Von Tripsovo Ferrari bylo vymrštěno z trati, několikrát se otočilo ve vzduchu a spadlo přímo do diváků. Patnáct z nich zemřelo, více než dalších dvacet bylo vážně zraněných. Když se Tripsův monopost začal kutálet zpátky, vymrštil pilota z kokpitu na druhou stranu dráhy, kde zůstal ležet mrtvý.
Starý monzský banking je teď jedním z nejslavnějších opuštěných míst v motorsportu, jelikož se po nehodě od klopených oválů začalo ustupovat. Začal se brát i větší důraz na umístění diváků dál od tratě a stavění odolnějších plotů a bariér, aby k podobné katastrofě už nikdy nedošlo. Nebyl to totiž první závod, při kterém zahynuli diváci.
Ohnivé peklo Nürburgring
Psal se 1. srpen roku 1976 a na starém Nürburgringu Nordschleife se jela Velká cena Německa. Zelené peklo, extrémně náročná trať obklopená hustými lesy pohoří Eifel, se toho dne stalo peklem ohnivým. Rakouský pilot Niki Lauda tehdy přežil hrozivě vypadající nehodu. V rychlosti přes 250 km/h narazil do svodidel, načež bylo jeho Ferrari vymrštěno zpátky na trať, kde do něj narazil jezdec Brett Lunger. To vše vedlo k roztržení palivové nádrže a Laudův monopost začal okamžitě po nárazu s Lungerem hořet.
Z hořícího vraku ho vyprostil právě Lunger spolu s třemi dalšími závodníky. Lauda tuto havárii sice přežil, ale během nárazu mu spadla přilba z hlavy, a tak utrpěl těžká popálení na hlavě a obličeji. Mnohem vážnější a život ohrožující, než samotné popáleniny byla plicní zranění, která Lauda utrpěl vdechováním toxických plynů. Byl v natolik kritickém stavu, že mu kněz v nemocnici udělil poslední pomazání. Tento incident měl za důsledek větší důraz na zásah maršálů a vyřazení Nürburgringu z kalendáře Formule 1, kam se už nevrátil.
Hrozivý víkend v Imole
Smrtící nehoda brazilského pilota Ayrtonna Senny patří mezi nejznámější momenty v historii motorsportu. Stalo se tak během Velké ceny San Marina na okruhu Imola 1. května 1994. Den předtím havaroval během kvalifikace v zatáčce Villeneuve rakouský jezdec Roland Ratzenberger. Svým zraněním podlehl. Další těžký incident se odehrál v pátek před závodem, kdy se Rubens Barichello se svým vozem vymrštil do vzduchu. Z nehody vyvázl se zraněními. Navzdory dvěma tak hrozným dnům se v neděli závod jel, radostnými oslavami se šampaňským však neskončil.
Senna začínal závod s obavami. „Zhroutil se a brečel mi na rameni. Ještě nikdy během jeho kariéry nezažil smrt jednoho ze svých soupeřů. Dosud nemusel čelit brutální realitě své profese. Až teď.“ uvedl tehdejší hlavní lékař F1 Sid Watkins. Před závodem Senna hovořil s Michaelem Schumacherem a Gerhardem Bergerem o nutnosti zvýšení bezpečnosti pilotů na trati. Dlouze pak debatoval se svým rivalem Alainem Prostem a popřál mu hodně štěstí.
V sedmém kole na studených pneumatikách Senna dostal smyk, který nedokázal vyrovnat a ve více než dvousetkilometrové rychlosti narazil do betonové zdi v zatáčce Tamburello. Zemřel na úraz hlavy o čtyři hodiny později v boloňské nemocnici, kam ho po ošklivé havárii transportovali vrtulníkem. Osudné zatáčky Villeneuve a Tamburello byly přebudovány. V následujícím závodě v Monaku bylo nařízeno zpomalení aut změnami aerodynamiky. Na splnění pravidel před Španělskem měly týmy dva týdny.
Japonsko 2014
Ve dvaačtyřicátém kole skončil závod pro pilota Adriana Sutila kvůli aquaplaningu na mokré trati s opotřebenými pneumatikami. Ztráta přilnavosti způsobila smyk a Sutil narazil do bariéry. Sám vyvázl bez zranění, avšak zanedlouho byl na tom samém místě svědkem smrtící havárie. Stál opodál a pozoroval, jak jeřáb z dráhy odklízí jeho zdemolovaný vůz. V ten moment se do zatáčky Dunlop Curve vřítil Jules Bianchi, který kvůli silnému proudu tekoucí vody také ztratil kontrolu nad svým monopostem. Ten vyjel z trati a naboural do nechráněného jeřábu. Utrpěl vážné poranění mozku a po devíti měsících boje zemřel ve svém rodném městě Nice.
Aby se podobným katastrofám v budoucnu předešlo, FIA zavedla dvě důležité změny. Systém Virtual Safety Car je elektronický systém, který informuje jezdce o hazardu na trati. Piloti musí zpomalit a obezřetně pokračovat v jízdě, dokud se systém nevypne. Tím umožňují traťovým komisařům bezpečný zásah na dráze. Spousta diváků i týmů ochranný systém Halo kritizovala kvůli vzhledu. Šéf stáje Mercedes komentoval jeho zavedení se slovy: „Nelíbí se mi. Kdybyste mi dali motorovou pilu, tak to sundám.“ Později se ke svému výroku vrátil. ,,Bojoval jsem s Halo a díky bohu, že jsem ten boj nevyhrál.“
Debaty o aplikaci tohoto bezpečnostního prvku, jehož hlavním účelem je chránit hlavu pilota, skončily po několika incidentech, při kterých se kovový oblouk osvědčil. V roce 2020 systém Halo zachránil život pilota Romaina Grosjeana, když jeho vůz v Bahrajnu prorazil bariéru, narazil do svodidel a následně vzplál. O rok později v Monze zabránil střetu kola Verstappenova auta s hlavou Lewise Hamiltona, když Redbull přejel přes Halo místo přes Hamiltonovu helmu.
