Trať, která se jako horská dráha vlní mezi stromy, asfalt kopírující divoký reliéf krajiny a nevyzpytatelné počasí belgických Arden – to je Spa-Francorchamps, se svými 7,004 km nejdelší okruh v současném kalendáři Formule 1 a zároveň jeden z nejoblíbenějších. I přes svou proslulost se za tímto okruhem skrývá historie, o níž mnoho lidí nemá ani ponětí. Málokdo ví, že v místech, kde se dnes jezdí závody Formule 1, nejprestižnější 24hodinový závod vozů GT3 24 Hours of Spa, FIA World Endurance Championship (WEC), European Le Mans Series (ELMS), DTM a další šampionáty, se během druhé světové války odehrál předposlední pokus nacistického Německa zvrátit její průběh – bitva v Ardenách.
Tato velmi ambiciózní operace nesla německé kódové označení Wacht am Rhein, v překladu Hlídka na Rýně, což byl obranně znějící, vlastenecky laděný a záměrně klamný název, jehož cílem bylo zakrýt útočnou povahu plánu. Šlo o německý pokus zvrátit situaci velkým protiútokem na západní frontě. Hlavním cílem bylo prorazit spojenecké linie v Ardenách, strategicky obsadit významný přístav Antverpy v Belgii a rozdělit britské a americké síly. Frontová linie tehdy procházela přímo přes areál tehdejšího okruhu. Útok byl po několika týdnech tvrdých bojů Spojenci zastaven, německá armáda utrpěla porážku a byla donucena k ústupu.
,,Chci ofenzivu! Zaútočím na Antverpy!“ Hitler ignoroval varování před pravděpodobným neúspěchem
Koncem léta 1944 se situace pro Třetí říši zdála kritická. Na východní frontě sověti už dávno převzali iniciativu, což znamenalo, že Německo bylo nuceno stále častěji ustupovat pod tlakem Rudé armády. Šestého června 1944 otevřeli Spojenci vyloděním v Normandii západní frontu v okupované Evropě a tím odstartovala operace Overlord, obojživelná i letecká invaze do Francie. Materiální a letecká převaha Spojenců umožnila jejich rychlý postup Francií, což následně vyvrcholilo v osvobození Paříže 25. srpna 1944. Německo se ocitlo v sevření mezi dvěma postupujícími frontami a Spojenci nabývali pocitu, že německá armáda je na pokraji kolapsu a válka brzo skončí.
Hitler si to nemyslel. Nehodlal se smířit s porážkou, a jelikož v případě východní fronty bylo jasné, že by ofenziva neměla příliš velkou šanci na úspěch v důsledku počtu protivníkových sil, zaměřil se na západ. Dalšími důvody, proč se Hitler roku 1944 rozhodl zaměřit na západní frontu, byly například snaha získat čas, narušit spolupráci britských a amerických jednotek způsobením chaosu nebo naděje na jednání o míru po velké porážce Spojenců. Cílem bylo obsazení důležitého zásobovacího uzlu a de facto odpočinkové zóny Spojenců – přístav Antverpy.
V září 1944 se ve svém ,,Vlčím doupěti“ Hitler svěřil se svými ambiciózními plány ohledně ofenzivy v Ardenách generálplukovníkovi Alfredu Jodlovi. ,,Chci ofenzivu – tady v Ardenách! Přes Mázu a dál na Antverpy!“ měl podle poválečných svědectví Jodla uvést nad mapou západní fronty. Většina německé generality, která spolupracovala s Hitlerem, se do poslední chvíle snažila Hitlera přesvědčit o riziku neúspěchu. Plán byl dokončen v polovině září na Hitlerův přímý rozkaz.
Nová děsivá spojenecká zbraň způsobila ocelovou bouři
Útok začal 16. prosince 1944. Západní Evropu tehdy sužovalo jedno z nejkrutějších zimních období za poslední desetiletí a přesně to Němcům hrálo do karet. Hustá mlha a sněžení totiž výrazně omezovaly pohyb spojeneckého letectva. Američané byli postupujícími německými jednotkami zaskočeni. Les, úzké cesty a uzavřená údolí, která původně sloužila jako krytí, se proměnily v prostor umožňující maskovaný postup nepřítele.
Mezi technologické výhody, které Spojencům během války pomáhaly, patřily i méně známé inovace. Jednou z nich byl přibližovací zapalovač (VT). Šlo o inteligentní zapalovací mechanismus využívající rádiové vlny, který dokázal odpálit granát v optimální vzdálenosti od cíle. Pro použití takového granátu platilo absolutní omezení z důvodu rizika jeho prozrazení. Ještě 16. prosince narazily jednotky Volksgrenadierů na slabě obsazené obranné linie americké kavalerie v oblasti Monschau. Volání po palebné podpoře bylo zoufalé. V kritické chvíli se americký plukovník Oscar A. Axelson rozhodl vzepřít přímým rozkazům a nařídil svým dělostřeleckým posádkám nabít granáty POZIT. Tento risk se vyplatil. Granáty explodovaly ve vzduchu a na zem se snesl ocelový déšť střepin, který způsobil mezi útočícími německými jednotkami ničivé ztráty.
Závodní trať uprostřed jedné z nejkrvavějších bitev západní fronty
Původní meziválečná trať spojovala obce Francorchamps, Malmédy a Stavelot. Právě v přilehlých lesích u trati měla americká armáda obří skladiště paliva. Úderná německá jednotka Kampfgruppe Peiper pod vedením Joachima Peipera o těchto zásobách věděla a mířila k nim. Peiperovy monstrózní tanky Tiger II s dvanáctiválcovými benzínovými motory Maybach trpěly v náročném terénu Arden enormní spotřebou. Německý postup proto závisel i na získání spojeneckých zásob.
Jeden z nejhorších německých válečných zločinů na západní frontě se odehrál 17. prosince 1944 pouhé 4 kilometry od tehdejšího severního cípu závodního okruhu Spa-Francorchamps. Malmedský masakr si tehdy vyžádal život 84 chladnokrevně povražděných amerických vojáků. Předcházela tomu krátká přestřelka, po které se lehce ozbrojená americká jednotka vzdala. Příslušníci SS následně zahájili palbu na zajatce. Vojáci, kteří první útok přežili, byli později jednotlivě zabíjeni ranou zblízka do hlavy. Následující den 18. prosince dosáhl Peiper jižní části okruhu ve městě Stavelot. Američané okamžitě začali evakuovat a ničit zásoby paliva kolem trati. Tisíce kanystrů s benzínem zapálili, aby nepadly do rukou postupujících vojsk Třetí říše, a hořící palivo vytvořilo na komunikacích v okolí města improvizované ohnivé bariéry.
V místech, kde dnes monoposty Formule 1 prudce zatáčejí v zatáčce Stavelot, Spojenci stříleli na německé jednotky. Peiper se tudy pokoušel prorazit dál na západ, ale americká armáda v obci Stavelot zničila klíčový most a to Němce značně ochromilo. Uvízli jen několik kilometrů západně od okruhu. Benzín jim definitivně došel a s rostoucím odporem amerických jednotek se jejich postup definitivně zastavil. Na Štědrý den Peiper vydal rozkaz zničit zbývající techniku a přibližně 800 přeživších vojáků se muselo pěšky probít Ardenskými lesy zpátky na východ. Peiperova Kampfgruppe zkolabovala.
Hitlerova sázka na Ardeny nevyšla
Začátkem ledna 1945 se Spojencům podařilo posunout hranice linií přibližně zpátky do oblasti, kde se nacházely před začátkem ofenzivy. Ztráty německé armády po marném pokusu zvrátit vývoj války na západní frontě přesáhly 90 000 mužů, kteří byli mrtví, ranění nebo pohřešovaní. Američané přišli minimálně o 80 987 mužů a Britové o 1 408. Materiální ztráty byly na obou stranách obrovské. V případě Německa bitva vedla k naprostému vyčerpání. Hitler se už na západní frontě nepokusil o žádnou významnou útočnou protiakci. Po znovudobytí Arden se spojeneckým vojákům podařilo objevit strašlivé stopy po tom, jak německé jednotky nakládaly se zajatci, včetně Malmedského masakru.
A známý okruh?
Po skončení bitvy v lednu 1945 byl povrch okruhu zničený pásy tanků, dělostřelectvem a krátery po granátech. Belgický autoklub však rychle zahájil rekonstrukci a již v roce 1947 se na trati jel první poválečný závod automobilů. V roce 1950 na okruhu odstartoval závod historicky prvního šampionátu Formule 1. Vítězem se na trati Spa-Francorchamps tehdy stal legendární Juan Manuel Fangio s vozem Alfa Romeo. Po válce byla z původní trati odstraněna malmedská šikana, aby trať plynule navazovala na rovinku a vozy mohly projíždět ještě vyšší rychlostí. Okruh se tak stal jedním z nejrychlejších a nejriskantnějších v Evropě.
Koncem 60. let začali piloti hlasitěji požadovat vyšší úroveň bezpečnosti. V čele těchto snah stál skotský trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, který při Velké ceně Belgie v roce 1966 havaroval a měl velké štěstí, že přežil. ,,Ztrácíme piloty, všichni mí přátelé jsou mrtví,“ vyjádřil se později. Kvůli narůstajícímu tlaku na vedení byla pro Velkou cenu Belgie v roce 1970 narychlo vybudována dočasná šikana právě v místě Malmedy. Zároveň to byl poslední závod Formule 1 na původním dlouhém okruhu. Dnes se již závodí na bezpečnější verzi, ze které byla celá silniční smyčka přes město Malmedy definitivně vyřazena.
