BRICS+ představuje skupinu deseti rozvojových zemí v čele s Čínou, Ruskem, Indií a Brazílií. Jedná se o mezinárodní uskupení, jehož nejvyšší představitelé se pravidelně od roku 2009 setkávají ve snaze koordinovat svou politiku, především se pak jedná o společném řešení finančních otázek a otázek rozvoje. Snaží se tak představit alternativu k současnému světovému finančnímu systému, který je založen na západních světových institucích. Má ale tato organizace šanci přerůst v širší geopolitický blok?
Mezi významné projekty BRICS+ patří především Nová rozvojová banka, která má být alternativou ke Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Jejím účelem je financování projektů na podporu rozvoje v zemích BRICS+ a dalších rozvojových zemích. Od roku 2015 také probíhají rozhovory o případné tvorbě společného nového platebního systému, kterým by byla limitována síla systému SWIFT. V neposlední řadě studují země BRICS+ od roku 2023 také možnosti společné měny ve snaze narušit dominanci amerického dolaru.
Rok 2023 byl pro organizaci důležitý také proto, že se odsouhlasilo její rozšíření o šest nových členů. Z původních pěti se tak počet navýšil na jedenáct o Egypt, Etiopii, Irán, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Argentinu. Důvody jejich připojení k bloku byly však především ekonomické a nevyjadřovaly nutně, s výjimkou Iránu, animositu k současnému světovému řádu. Pro Egypt a Etiopii představovaly země BRICS+ příchod nových investic a obchodu, pro Saúdskou Arábií a Spojené arabské emiráty zase významné kupce ropy. Argentina naopak nabídku na připojení nakonec odmítla.
V současnosti tedy obsahují země BRICS+ téměř polovinu světové populace (cca 45 %) a zhruba jednu třetinu světového hrubého domácího produktu (HDP). S příchodem nových členů také výrazně vzrostla jejich kontrola nad trhem s ropou, na němž jsou země jako Rusko, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty nebo Irán velkými hráči. Dohromady tak státy tohoto uskupení ovládají více než 40 % světové produkce ropy. Oproti tomu státy G7 (sedm demokratických vyspělých zemí – Německo, Kanada, Spojené státy americké, Francie, Itálie, Japonsko a Spojené království) zaujímají jen 10 % světové populace, zato však až 45 % hrubého světového příjmu.
Uskupení oportunistů, nebo jednotný blok?
Kromě argentinského odmítnutí čelí BRICS+ také dalším, mnohem významnějším problémům. Primárně se země mají problém shodnout na tom, co vlastně celé uskupení je a jaký je jeho cíl. Zatímco země jako Čína v něm vidí budoucí geopolitický blok a protiváhu ke G7, jiní členové, například Brazílie, Saúdská Arábie nebo Egypt, v ní vidí pouze způsob, jak prohloubit vztahy s více partnery a posílit tak vlastní rozvoj. Právě tyto státy těžící z ekonomických výhod nepovažují BRICS+ za náhradu styků s Evropou a USA, ale jen za jejich doplnění.
„Nechceme být protipólem G7, G20 nebo Spojených států.“
brazilský prezident Lula
Faktem, který dále nenahrává myšlence BRICS+ jakožto celistvé a jednotné aliance, je různorodost této organizace. Mezi mnohými jejími vlastními členy totiž příliš přátelské vztahy nepanují. Z nich asi nejznámější případem je problematika vztahů mezi Čínou a Indií. Obě země se často střetávají na poli diplomacie a vedou spolu pohraniční konflikty, Čína navíc udržuje blízké vztahy s Pákistánem, dlouhodobým nepřítelem Indie a jejích zájmů. Historicky byly Čínsko-Indické vztahy velmi vyhrocené a vedly i k indickému jadernému programu.
Další konflikt přinesli do organizace dva noví členové – Irán a Saúdská Arábie, jejichž vzájemné vztahy jsou již dlouho napjaté kvůli mnoha geopolitickým otázkám. Zde jde především o boj o moc v regionu, rozdílnou politiku pro vývoz ropy nebo náboženství (ší’itský islám v Iránu proti sunnitskému islámu v Saúdské Arábii). Navíc udržuje Saúdská Arábie relativně blízké vztahy se Spojenými státy, přitom Irán a USA se vidí nepřátelsky. Problémy spolu přináší také Egypt a Etiopie kvůli etiopské vodní elektrárně, která má důsledkem své činnosti výrazně ovlivnit tok a hladinu řeky Nil, na které je Egypt závislý.
Velký potenciál, ale chybí jednota
BRICS+ v sobě představuje státy s obrovskými možnostmi. Zatímco moc západních ekonomik se v porovnání se zbytkem světa neustále snižuje, moc BRICS+ narůstá. Mají však tyto rozvojové země dostatek síly, aby pro představovaly hrozbu pro současný světový řád? To záleží především na tom, jestli dokáží zformovat jednotný plán a zkoordinovat se. Zdá se však, že to se v nejbližší době nestane.
Státy BRICS+ mají nesmírný potenciál pro růst, čím více však růst budou, lze očekávat, že se také tím více budou navzájem střetávat. Již v dnešní době v sobě tato organizace obsahuje mnohé výše zmíněné konflikty. Na rozdíl od jiných nadnárodních a mezinárodních společenství, kterým se podařilo do jisté míry spojit a integrovat (jako třeba EU, NATO, nebo G7, kde mají jednotlivé země navzájem velmi dobré vztahy), mají země BRICS+ jen málo společného. Jedná se o mix autoritářských režimů a režimů jedné strany až po svobodné demokratické státy, nejsou spojeny náboženstvím, ideologií, ani kulturou nebo historií. To, co je jako skupinu drží po hromadě, je společná touha po ekonomickém rozvoji. V kombinaci s rozchodnými názory o samotném účelu celého bloku to vše znamená, že šance na vytvoření něčeho většího než jen pouhé obchodní aliance je nevelká.