Kniha Nech těch lží se v anglofonních zemích stala hitem. Letos v lednu vyšla také v českém překladu. V autobiograficky laděném románu francouzský spisovatel Philippe Besson přináší intimní příběh o mladické lásce, která zásadně ovlivnila zbytek jeho života. V rozhovoru pro Studentské listy mluví právě o své knize Nech těch lží.
„Oběma bylo v roce 1984 sedmnáct a chodili do posledního ročníku střední školy v Barbezieux. Nemohli tehdy dát najevo, jak dobře se znají, ale kradli si každou chvilku, aby mohli být spolu. Jejich osudová láska trvala šest měsíců, než se museli navždy rozejít,“ shrnuje obálka osobní příběh francouzského spisovatele s jistým Thomasem Andrieu. Jak může šest měsíců trvající láska ovlivnit celý život? Jaké bylo si celý příběh prožít znovu? A mohou mít lži a tajemství i pozitivní dopad?
Nech těch lží
Není tajemstvím, že vaše kniha Nech těch lží je autobiografická. Čekal jste mnoho let, než o svém příběhu napíšete. Kdy přišel ten moment, který vás přiměl knihu napsat?
Začal jsem přesně v den, kdy jsem se dozvěděl o smrti svého prvního milence. Tahle záměrná a předčasná smrt mě zaplavila smutkem a vztekem. Chtěl jsem mu vzdát hold, ukázat jak velkolepý a dojímavý byl. Taky jsem chtěl ukázat lítost, že ho popírání a stud přemohly.
Jak moc jste příběh musel oproti realitě změnit? Byly nějaké změny vůbec potřeba?
Velmi málo. Chtěl jsem zůstat věrný naší intimní pravdě. Abych to dokázal, spoléhal jsem se na svou paměť. Naše společné momenty si pamatuji velmi dobře, z našeho žhoucího vztahu jsem nezapomněl vůbec nic. Vzpomínky se ale za ty roky taky proměnily. Někdy je taky důležité přidat nějakou románovou dimenzi, abyste dosáhl jisté univerzální podoby. Pro mě není důležité vyprávět můj příběh, ale ujistit se, že každý čtenář si v knize najde kousek sebe.
Jaké pro vás bylo znovu si prožít všechny vzpomínky s Thomasem Andrieu, který pro vás byl tak výjimečný?
Byly to radost i smutek. Radost, protože jsem si vzpomněl na naše štěstí, na sílu naší lásky. Bolest, protože jsem musel truchlit, akceptovat to, že muž, kterého jsem tak moc miloval, tu už není. Cítil jsem ale, že tím plním svoji povinnost.
Litoval jste někdy, že jste s Thomasem nenavázal kontakt, přestože jste později dostal jeho telefonní číslo a dozvěděl se jeho příběh?
Čas uběhl. Byli jsme dospělí, každý měl svůj vlastní život. Nemůžete začít celý příběh od začátku. Nedostanete druhou šanci. Ale to nám nebrání být smutní.
V knize existuje silné pouto mezi přítomností a minulostí. Jak naši přítomnost ovlivňuje minulost? Zvlášť když se bavíme o lásce.
Co jsem dnes, bylo rozhodnuto už před dlouhým časem, když mi bylo osmnáct. Bez této zkušenosti, bez tajné lásky bych se nikdy nestal tím, kým jsem dnes. Thomas Andrieu ukoval můj osud, naučil mě lásce, strachu a tajemství. Dodal mi důvěru v mém psaní, později mě naučil o žalu a nepřítomnosti. A udělal ze mě citlivého člověka.
Můj román si taky klade otázku: Co jsem to udělal se svým mládím? Zůstal jsem věrný teenagerovi, kterým jsem byl, nebo jsem ho zradil?
V rozhovoru pro časopis The New Yorker jste o knize řekl, že jste „chtěl napsat smutek.“ Jdou někdy láska a smutek ruku v ruce?
Ano, když milostné příběhy končí špatně. Ano, když se nám krutě stýská po našich milovaných.
Jak v anglickém, tak v českém překladu vaší knihy se v názvu objevuje slovo „lež“. Mohou lži a tajemství v určitých situacích pomoct, nebo dělají mezilidské vztahy jen komplikovanější?
V některých případech je lepší lhát, než abyste ranil člověka, kterého milujete. Nebo třeba když chyba není natolik závažná. Ve většině případů je ale lepší být upřímný a otevřený. V našem příběhu nám lži vnucuje okolní svět. Lžeme, abychom nebyli odhaleni. Kdybychom totiž byli odhaleni, byli bychom zesměšňováni, uráženi, obtěžováni, vyháněni. Utajení byla v malém městě osmdesátých let povinnost. Nemohl jste přiznat svou homosexualitu. A pokud jde o mne, mám lhaní rád, vymýšlet si příběhy a pracovat v utajení. Udělal jsem si z toho profesi, stal jsem se spisovatelem.
„Musíme zůstat ostražití“
Do vydání Nech těch lží jste mimo Francii nebyl příliš známý, přestože jste předtím napsal sedmnáct knih. Měl jste radost, že právě tento příběh vám otevřel dveře i do dalších zemí?
Jsem pyšný a šťastný. Zejména když měla kniha tak velký úspěch ve Spojených státech a v Anglii. Je to pro mě uznání. Dokazuje to, že i ty nejintimnější příběhy může sdílet obrovský počet lidí. A taky, že navzdory našim kulturním odlišnostem všichni sdílíme stejnou ideu lásky a smrti.
Kniha původně vyšla v roce 2017, homosexuální příběhy jsou ale i v některých částech české společnosti pořád tabu. Byla Francie na takový příběh připravená? A vyvíjí se nějak stav, který jsem nastínil?
K homosexualitě je dnes větší otevřenost a pochopení. Je více viditelná a méně karikovaná než v minulosti. Velký úspěch mé knihy to jen dokazuje. Ale v některých částech populace je homofobie pořád – u konzervativců, jistých skupin věřících a podobně. Musíme zůstat ostražití a bojovat proti mlžení faktů a hlouposti.
Závěrem se musím zeptat, na čem aktuálně pracujete. Už dříve jste totiž říkal, že po dopsání Nech těch lží jste měl problém psát cokoliv dalšího…
Trvalo dlouhou dobu, než jsem zase začal psát. Pak jsem ale napsal další dva autobiografické texty, které navazují na knihu Nech těch lží. Potom jsem se vrátil k románům. Potřebuji pořád psát. Je to můj život. To je to, kdo jsem.
Osmapadesátiletý spisovatel Phillipe Besson napsal dvacet tři románů, mnoho z nich se stalo inspirací pro filmové či divadelní scénáře. V češtině kniha Lie With Me vyšla česky s názvem Nech těch lží v nakladatelství Paseka. Na základě příběhu knihy natočil v roce 2022 režisér Olivier Peyon stejnojmenný snímek.