Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil pondělní setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a evropskými leadery jako „opravdu významný krok k ukončení války“. Podobně optimističtí se zdáli být i ostatní zúčastnění. Jak však pro Studentské listy řekl Michal Lebduška, analytik AMO se specializací na ukrajinský politický, bezpečnostní a společenský vývoj, otázkou zůstává, jestli to může mít pro Ukrajinu jako takovou nějaký hmatatelný výsledek. Jaroslav Bílek, politolog působící na Institutu politologických studií (IPS FSV) Karlovy univerzity, je však ještě skeptičtější a neočekává, že se v horizontu dnů či týdnů staneme svědky příměří anebo míru.
Ukrajinský prezident byl pozván do Bílého domu v reakci na páteční summit mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem na Aljašce. Zelenského druhá návštěva v Oválné pracovně ostře kontrastovala s tou předešlou únorovou.
„Z pohledu Ukrajiny bylo toto setkání naprosto jasně pozitivnější než to poslední,“ říká Michal Lebduška, který se jako analytik AMO na ukrajinskou politiku, bezpečnost a společnost specializuje.
Jaroslav Bílek, politolog působící na Institutu politologických studií (IPS FSV) Karlovy univerzity, odpovídá rezervovaněji: „Z dálky to určitě vypadalo o dost lépe než při jejich minulém setkání. Do hlavy Donalda Trumpa však bohužel nevidíme. Ještě horší pak je, že netušíme, jaký názor bude mít Donald Trump za týden či dva. Říká se, že Donald Trump je velmi ovlivnitelný názorem člověka, se kterým mluvil naposledy.“
Zelenskyj změnil taktiku a evropští leadeři se přidali
Co k tomu mohlo přispět, byly například snahy Kyjeva ukázat prezidentu Trumpovi vděčnost a respekt. Vedle společenštějšího oděvu a opakovaného děkování Zelenskyj také předal osobní dopis od ukrajinské první dámy Oleny Zelenské, adresovaný americké první dámě Melanii Trump, která dříve ve vlastním dopise naléhala na Putina, aby i ve válce bral ohledy na životy nevinných dětí.
Taktéž přítomnost sedmi evropských leaderů u jednacího stolu měla jistý kladný vliv, i když podle Lebdušky pouze omezený. „Mělo to značný symbolický rozměr, to je asi úplně jasné,“ domnívá se, ale zároveň dodává: „Na druhou stranu, takových podobných symbolických momentů už jsme od začátku invaze měli tolik, že nějaký reálný efekt je v tom těžké vidět.“
„Evropští leadeři ale určitě mohli pomoct Zelenskému nabrat jistotu a zabránit tomu, aby po tlakem přijal nějaké drastické požadavky Ruska,“ pokračuje Michal Lebduška, a nachází motivaci k participaci i na evropské straně: „Evropští leadeři samozřejmě měli šanci prezentovat svůj postoj, který je jiný [než ten americký], protože k tomu [ke konfliktu] máme blíž.“
Jaroslav Bílek navíc poukazuje na osobní vztahy mezi některými přítomnými leadery a prezidentem Trumpem: „Vztahy mezi státy jsou často utvářeny i vztahy mezi jejich čelními představiteli,“ poznamenává a dodává: „V tomto směru by to pomoci mohlo, protože se Zelenským byla ve Washingtonu i italská premiérka nebo finský prezident, což je dvojice, na kterou prý Donald Trump reaguje velmi pozitivně.“
Problém bezpečnostních garancí
Před, během i po setkání se zintenzivnila diskuze kolem bezpečnostních garancí pro Ukrajinu v případě příměří či dlouhodobého míru. O víkendu se z Washingtonu ozývalo, že prezident Trump by byl ochotný Ukrajině, ve spolupráci s Evropou a NATO, jisté bezpečnostní garance zaručit.
„Jak budou případné garance vypadat, teď neví myslím vůbec nikdo,“ říká Jaroslav Bílek, avšak zdůrazňuje: „Velkým problémem těchto garancí je, že musí vypadat důvěryhodně. Nikomu se nebude příliš chtít dávat bezpečnostní garance ve chvíli, kdy je konflikt s Ruskem reálný.“
Michal Lebduška se k dohodám o bezpečnostních garancí jako prevenci k znovuobnovení konfliktu obecně staví skepticky: „Na papír se může napsat cokoliv,“ říká, „a jelikož ukrajinské členství v NATO není realistické, Ukrajina se musí soustředit na svoje vlastní síly.“
Co tedy Lebduška vidí jako nejúčinnější formu západní podpory pro Ukrajinu, je její ozbrojení: „Masivně ozbrojená ukrajinská armáda je tou největší možnou garancí – silná armáda, která by se dokázala ubránit sama.“
Bílek však poukazuje na to, že zdroje na tak robustní ozbrojení Ukrajinců nemusí být k dispozici: „Evropské armády podle dostupných zdrojů nemají dostatečné personální kapacity a Trump i včera zdůraznil, že by se USA zapojily, ale v první linii by musely být armády evropských zemí.“
Putin se Zelenským u jednacího stolu?
„I když je to možné, neobejde se to pravděpodobně bez ruských podmínek pro Ukrajinu,“ domnívá se Lebduška.
Jaroslav Bílek poukazuje na oznámení z Kremlu, že by k setkání Zelenského a Putina mohlo dojít v Moskvě. „Kdyby se Putin setkal se Zelenským v Moskvě, byl by to jasný signál o tom, která strana v tomto sporu tahá za delší konec provazu a symbolicky by to vyvažovalo fakt, že se Putin schází s prezidentem, kterého označuje za nelegitimního.“
Nelegitimního i proto, že kvůli válečnému stavu byly prezidentské volby na Ukrajině, podle prezidentského mandátu plánované na březen 2024, zrušené. „To hraje dobře do ruské propagandy,“ dodává Michal Lebduška.
Pokud by se přeci jen mělo setkání konat, Putin má značně omezené možnosti, kam by mohl a chtěl vycestovat, vzhledem k zatykači, který je na něj vydán u ICC (International Criminal Court, Mezinárodní kriminální soud) a jež ratifikovali například všichni členi EU. V úterý se ale objevily spekulace, že Bílý dům navrhuje potenciální jednaní zorganizovat v Budapešti, pravděpodobně s ohledem na premiéra Viktora Orbána, který udržuje dobré vztahy jak s Moskvou, tak s Washingtonem, a Maďarsko je navíc členem EU. Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý navrhl švýcarskou Ženevu jako neutrální pole.
Jestli se ale toto, potenciálně kritické, jednání vůbec uskuteční, není vůbec jisté, natož v jakém formátu či kde. „Pravděpodobnost setkání Zelenského a Putina je určitě vyšší než loni, ale určitě bych nesázel životní úspory na to, že k němu letos opravdu dojde,“ uzavírá Jaroslav Bílek.