Po odborářském trapasu a proruskými sympatizanty pořádané akci udeřila demonstrace Milionu chvilek jako blesk z čistého nebe. Na pražský Václavák přišlo znatelně více lidí než předtím. Zidealizovaný stín Ferdinanda Vaňka, jenž trefně pokryl Vrabelovo shromáždění, znovu pokořil celé chvilkařské setkání. Kromě podpory Ukrajiny a komunity LGBT+ se i vláda dočkala mírné kritiky z úst mluvčí spolku Hany Strašákové. Americké vlajky vedle těch ukrajinských ale budou nadále spíše rozdělovat.
Takový pohled na Václavské náměstí přímo koreluje s představami o nadvládě USA nad celou Evropou. Spojovat se s těmi druhými to v žádném případě nedonutí příznivce alternativních médií a putinovského Ruska. Řeči o Ukrajině jsou totiž jasnými banderovskými výmysly. Gayové a lesby v čele s progresivistickými neomarxisty jsou nemocní a ovlivnění ideologiemi valícími se na nás od Západu stejně jako za časů našich dědů americký brouk. Třešničkou mohou být vyjádření Rajchla či Vrabelova kameramana Pečénky. Kritizují celou sešlost a stěžují si třeba na nenávist a výhružky smrti Putinovi.
Zároveň je ale velmi důležité a správné, že na místo dorazil tak výrazný počet lidí. Přítomní tím dali najevo svoji podporu Ukrajině, účast v boji proti strachu, a také vším symbolicky vztyčili prostředníček na fašisty burcující pomyslné davy oklamaných vlastenců. Byť jsou organizátoři ze spolku, který v minulosti vyčníval zejména kritikou vlády ANO s jejím trestně stíhaným premiérem a dnešní kabinet spíše šetří, tak je uklidňující sledovat davy lidí smýšlejících v souladu s naším těžce zkoušeným demokratickým systémem. Otázkou zůstává, jestli by se v podobném množství sešli i mimo Prahu. Nicméně vlajku jsme si sebrat nenechali a důstojnost snad též ne.
Paradoxem však je, když se věřící mluvčí spolku vyoutuje a potom na stejném pódiu vystoupí sametovou revolucí zrozený římskokatolický duchovní Malý. Ten je známý svým skepticismem ohledně „přílišného propagování práv homosexuálů“. V jednom ze starších rozhovorů také popisoval, jak kněz musí být mužský, a ne nějaká citlivka nepůsobící mužně. Dobrá. Dejme tomu, že naše společnost ještě musí v určitých ohledech dozrát. Upřímně doufám v narovnání práv LGBT+ komunity. Věřím v porážku strachu, nenávisti a ve zvládnutí současné situace. Možná se ale na to bude muset jít z jiné strany než doposud.
Nakonec přeci jen ještě musím vyzdvihnout hymnu v podání Adama Mišíka. Už nikdy víc.