Současný americký prezident Donald Trump se označuje za ideologického nástupce jiného amerického prezidenta – Ronalda Reagana. V Oválné pracovně Bílého domu dnes visí obraz bývalého prezidenta a pomyslně tak shlíží na prezidenta současného. Proč je ale Trumpovo označování sebe samotného za Reaganova nástupce buďto naprostý populismus, a nebo, což by bylo ještě horší, absolutní neznalost vlastních dějin?
Jiná doba
Reaganovo prezidentství probíhalo v osmdesátých letech minulého století. Trump vládl v desátých letech současného století a nyní, v polovině dvacátých let. Je tedy jasné, že srovnávat tyto dvě osobnosti je velice složité, už jen z důvodu rozdílu, který činí přes čtyřicet let.
Určité společné průniky najít lze. Je jimi například vedení nepřímé války s Ruskem (za Reagana SSSR), která je pro oba prezidenty zcela určitě nejdůležitějším úkolem, co se mezinárodní politiky týče. Ekonomická situace se však nedá plně srovnávat. V dobách, kdy Reagan nastupoval do úřadu, tedy v roce 1981, byla ekonomická situace vcelku odlišná od té, kterou má před sebou v současnosti Trump.
Západní svět se tehdy nevzpamatovával z vleklé pandemie, která velice poškodila celosvětovou ekonomiku. Současné Spojené státy se také značně změnily od dob „Teflonového prezidenta“ (přezdívka Ronalda Reagana, získaná pro jeho schopnost čelit kritice). Prošly si asi největším traumatem své historie – teroristickými útoky z 11. září 2001 – které vzaly Američanům jejich pocit bezpečí.
„Protekcionismus je skoro vždy sebedestrukcionismus“ – Ronald Reagan, 1985
Prezident Trump si jako jeden ze svých programových cílů zvolil zavedení protekcionistických opatření – cel. Skutečně se, podle dosavadních indicií, jedná o jednu z nejvýznamnějších otázek nové prezidentské administrativy. Následuje tímto krokem Donald Trump opravdu svůj vzor? Jak se zdá, vůbec ne. Citát použitý v nadpisu by však bylo vhodné uvést do souvislostí.
Prezident Reagan žil v době, kdy se nemohl svým občanům zpovídat na síti X, byl tedy nucen používat pro dnešního člověka poněkud zastaralý způsob komunikace, rádiové vysílání. Konkrétně pořad Radio Addresses to the Nation. V roce 1985 se mu na stůl dostal návrh na zavedení cel a kvót na dovoz bot ze zahraničí. Rozhodl se jej vetovat a pronesl nám již známá slova.
Tento přístup byl pro počínající neoliberalismus vcelku typický – stát měl zasahovat do trhu co nejméně. Vždyť přece celá neoliberální ekonomická teorie stojí na principu „laissez faire“, tedy „nechat být“.
Ale zpátky k našemu „žákovi“. Z toho, co je napsáno výše, se můžeme tázat: nechává prezident Spojených států trh být? Odpovědí je, že ne. Můžeme tedy Trumpa skutečně považovat za alespoň trochu pozorného studenta jeho domnělého vzoru?
Když dva jednají odlišně, jednají jednoduše odlišně, nikoli stejně
Ekonomických teorií je mnoho, většina je legitimních a má své pro i proti. Pokud však někdo říká, že se řídí neoliberalismem, ale nechová se tak, je to skutečně neoliberál? Je Čína komunistická jen proto, že to říká, přestože jedná značně v odklonu od původní ideologie komunismu, ostatně jako všechny „komunistické“ režimy?
Pravda, jak Trump, tak například i Čína si zachovávají určité průniky se svými vzory. U Donalda Trumpa se jedná zejména o stejnou stranickou příslušnost a také schopnost sebepropagace. U Číny například nastolení diktatury, ovšem nejedná se o diktaturu proletariátu, ale stejně zničující diktaturu nového establishmentu. Chci tím demonstrovat, že nestačí jen naslouchat řečem, které politici říkají, dívat se musíme hlavně na to, jak jednají, a v tomto smyslu Trump není neoliberál. Minimálně ne reaganovský neoliberál.
Neoliberalismu je ekonomickou teorií
V dnešní době se častokrát setkáváme se zaměňováním pojmů neoliberalismus a různých typů konzervatismu. Neoliberalismus je teorií čistě ekonomickou, nezahrnuje tedy například filozofické nebo kulturní postoje. Zde se domnívám, že naše vyjadřování častokrát zaostává. O Donaldu Trumpovi je znám jeho konzervatismus, který je jednou z nejvýraznějších pák na voliče. Už jen heslo „Make America Great Again“ dává najevo určité zpátečnictví. Ale kdo že jej použil před ním? Ano, Reagan v prezidentské kampani 1980.
Migrace coby podstata Ameriky
Prezident Trump svou kampaň již od prvopočátků staví na zamítavém postoji k otevřené migrační politice. Jeho „učitel“ by se snad nestačil divit. Donald Trump například tvrdí, že by každý nelegální migrant měl být okamžitě deportován do své původní země. Naopak Reagan nejen svými slovy, ale zejména činy dělal naprostý opak, jak dokazuje reforma migrační politiky z roku 1986, jež zajistila nelegálním imigrantům „amnestii“.
Reagan byl přesvědčen, že migrace je základem americké společnosti a že právě kulturní rozmanitost je tím, co z USA udělalo světovou velmoc. Prezident Reagan prohlásil: „Kdokoliv, z jakékoliv koutu Země, může přijít žít do Ameriky a stát se Američanem.“
Naopak Donald Trump o jakékoliv „amnestii“ pro nelegální migranty ani neuvažuje, jeho jediným řešením celé migrační krize jsou masové deportace.
Strhněte tu zeď! Postavte tu zeď!
Oba prezidenti jsou proslulí svými postoji ke zdím. Může to zní komicky, ale jako metafora to slouží dobře. Zatímco prezident Reagan vyzval v roce 1987 vůdce tehdejšího Sovětského svazu Michaila Gorbačova, aby otevřel Berlínskou zeď, prezident Trump se naopak rozhodl zdi stavět. Řeč je o zdi na hranici s Mexikem, od níž si prezident Trump sliboval snížení nelegální migrace a dovozu drog do USA. Jako metafora mohou zdi sloužit zejména v ekonomické oblasti. Zatímco Reagan kladl důraz na volný trh, Trump zasahuje do ekonomiky všemožnými způsoby. Reagan zdi boural, Trump je staví.
Ekonomicky zcela odlišní, hodnotově vcelku blízcí
Co se ekonomického smýšlení týče, nacházíme skoro minimální shodu, jsou si však velice blízcí svými hodnotami a strategií.
Republikánská strana byla historicky považována za stranu bohatých a mocných, naopak demokraté za stranu „normálních lidí“. Reagan to dokázal velice dobře narušit. Stal se z něj prezident pro všechny. Něco podobného se povedlo i Donaldu Trumpovi, takže v tomto ohledu jsou si velice blízcí, ačkoliv pravdou zůstává, že procentuální volební zisk Reagana byl mnohem vyšší než Trumpův.
„Amerika nemá stálé přátele nebo nepřátele, jen své zájmy“ – Henry Kissinger
Zahraniční politika spojených států již od konce druhé světové války v podstatě určovala celosvětový řád. Nejinak tomu bylo za Reagana a úplně stejně je tomu i dnes. Moc Spojených států amerických ve druhé polovině 20. století byla postavena zejména na intervencionismu.
Od politiky intervencionismu, jak se zdá, snaží prezident Trump ustupovat. Pro „Teflonového prezidenta“ však byla zahraniční politika jednou z nejvýznačnějších znaků jeho vlády. Snaha porazit Sovětský svaz vedla Reagana například k projektu strategické obranné iniciativy, jenž měl za následek obrovský tlak na Východní blok. Jeho vztah k Evropě a také Severoatlantické alianci je kontrastem k postoji dnešního amerického prezidenta, který zcela rozhodně nestojí za svými spojenci tak, jako za nimi stál právě Reagan.
Ain’t he right
Můžete mít v práci vyvěšeného Reagana, můžete s ním mít fotografii, můžete říkat, že jste jako on, přesto nemusíte být jako on. Pokud zavádíte protekcionistická opatření, nepřiměřeně zasahujete do trhu, znovuzavádíte politiku neintervencionismu, tak jste naprostý opak. To, že oba prezidenti jsou představitelé konzervativního směru, je bezpochyby pravda, to z nich však nečiní ani v nejmenším ideologické „bratry“. Jak se lze domnívat, tak současná Amerika nebude stejná jako ta reaganovská. Bohužel ne v tom smyslu, že by snad byla sociálně spravedlivější. Ne. Pro spotřebitele bude současná ekonomická politika USA znamenat propad.
