Takzvané Camino neboli pouť do Santiaga láká v dnešní době jak starší poutníky, tak mladé a teenagery. Důvod jejich cesty navíc už není vždy náboženský. Část z nich se na cestu vydává, aby otestovali své fyzické možnosti, poznali novou zemi anebo si jen protřídili myšlenky a opustili na chvíli svůj rutinní život. Každé ráno vstát a myslet jen na to, kam za den musí člověk dojít, má totiž opravdu něco do sebe.
Do Santiaga chodí velký počet jednotlivců a dvojic. Člověk občas narazí i na větší skupinu turistů, není to však tak častý případ. Pokud jdete jednu z cest poprvé, nejvíce se osvědčuje právě putování s partnerem, kamarádem či rodinným příslušníkem. Pokud je však člověk zvyklý a připravený trávit hodně času sám, cestování v jednom pro něj ve Španělsku a okolních zemích nebude problém.
Cest je totiž hodně. Můžete si vybrat kratší a jednodušší trasu, nebo jít jednu z těch známějších, jako je třeba francouzské Camino nebo z Porta do Santiaga. I ty se totiž mohou rozdělit na několik částí. Jeden rok tak dojdete třeba do půlky, za 365 dní se na místo vrátíte a budete pokračovat. Ze severu Portugalska vám to však do galicijského města může trvat jen 10 dní. Vše samozřejmě záleží na počtu kilometrů, které budete chtít za den ujít. Většina poutníků si jich dává za cíl 20 až 30 za 24 hodin.
Na co si dát pozor?
Nepodceňte balení. Pokud vám někdo řekne „vezměte si jen nejzákladnější věci“, věřte, že to s vámi myslí dobře. Je důležité si uvědomit, že se vším, co si sbalíte, půjdete celou pouť. Ideální váha batohu by tak neměla být vyšší než sedm nebo osm kilo.
S dobře rozvrženým balením se pojí i kvalitní výbava. Batoh s pevnými zády a bederním pásem je základ užité a příjemné cesty. Boty si vybírejte dopředu a včas. Je důležité si je zkusit, aby vám vyhovovaly ve všech ohledech. Pokud si jimi nejste jistí, pořiďte si jiné, nebo si s sebou vezměte jedny náhradní. Řešit tyto věci na místě vám vezme zbytečný čas a energii.
Pořiďte si turistické hole. Je důležité si zjistit, zda letecká společnost, kterou k dopravě využijete, vás s holemi do letounu pustí. Velká část poutníků si hole kupuje až na místě, v obchodech s outdoorovým oblečením je totiž například v Portugalsku seženete za pár korun.
V průběhu poutě může člověka potkat spousta nepříjemností. Od deště až po zranění či nemoc. Na všechny tyto situace je dobré být dopředu připraven. Mějte u sebe tedy základní lékárničku, tejpy na bolavé svaly i pláštěnku. Samozřejmě je žádoucí mít z domova i nějaké trvanlivé tyčinky či jiné lehké potraviny. Základní stravu ale řešte výhradně na místě. Pokud půjdete po oficiálně vyznačené trase, budete potkávat poutnické bary, obchůdky či restaurace.
Oficiální cesta je vyznačena patníky s šipkou a zbývajícími kilometry, které ke katedrále v Santiagu zbývají. Řiďte se tedy hlavně jimi, popřípadě si trasu a směr kontrolujte na mapě. Důležité je mít dopředu zajištěné ubytování. V dnešní době jej lze zarezervovat přes různé aplikace a stačí i dva dny dopředu. Záleží, v jakém turistickém období se na pouť rozhodnete vyrazit.
Ubytování a poutníci
Typů ubytování je po cestě několik. Pokud si člověk chce připlatit a noc po náročném dni trávit v klidu a v pohodlí, je dobré si zarezervovat vlastní pokoj se sprchou či apartmán. Pokud vám ale nevadí hluční sousedé a nějaká ta pavučina na stropě, můžete přespat v hostelech. V tom případě si s sebou ovšem vezměte lehký a tenký spacák. Největší zážitek si pak pravděpodobně odnesete z takzvaných albergues. To jsou ubytování velmi podobná hostelům, určená však výhradně pro poutníky. Zde se můžete ubytovat za symbolické ceny, kterým odpovídá i vybavení. Je ale možnost, že narazíte i na hezká a útulná albergua, jako je třeba Albergue de peregrinos v Padrónu. Zde se člověk navíc seznámí s milými a přátelskými lidmi, i kdyby nechtěl.
Nebojte se seznamovat. Poutníci jsou velmi přátelští lidé a rádi se s vámi podělí o své životní příběhy a zážitky. Můžete si tak popovídat s Australany, Kanaďany, Němci, Američany, Brity anebo třeba potkáte svého českého souseda. I to se totiž může stát!
Pokud si z cesty chcete odnést i jinou památku než zážitek na celý život a možná trochu pozměněný pohled na svět, pořiďte si Credencial, jinak řečeno poutnický pas. Ten se dá pořídit na mnoha místech a díky němu si v Santiagu můžete za symbolické peníze koupit diplom. Do pasu po celou dobu vaší cesty sbíráte razítka, za den byste měli mít alespoň dvě. Díky nim se pak pozná, kudy jste přesně šli, a za zhruba čtyři eura si můžete pořídit již zmíněný diplom se jménem, kilometry a termínem cesty.
Cena celé poutě se odvíjí od její délky a vašich požadavků. Můžete jet tedy takzvaně ,,low cost‘‘ a ve Španělsku nechat jen pár tisíc. Pokud si ale chcete cestu užít se vším všudy, stavět se denně na kafíčka, něco dobrého a jednou za pár nocí se vyspat v soukromí, měkké posteli a mít vlastní sprchu, o nejlevnější dovolenou se jednat nebude. Věřte však, že za tento zážitek se vyplatí utratit každou jednu korunu. Tak už snad jen Buen Camino!