Na Velikonoční pondělí 21. dubna opustil svět papež František, hlava katolické církve, v jejímž čele stál dvanáct let. Jeho smrtí byla uzavřena jedna z etap římskokatolické církve, ve které bylo prolomeno mnoho církevních tabu a dosáhla větší liberalizace. Co čeká římskokatolickou církev a nejmenší stát světa – Vatikán v následujících dnech?
Po smrti papeže dodržuje církev jasná pravidla, která vycházejí z tradic jak starých, tak nových. Jako první přichází oznámení o skonu papeže, které učiní Camerlengo (kardinál komoří, pozn. red.) Svaté římské církve. Po smrti, nebo odstoupení papeže, v souladu s tradicí má mimo jiné za úkol zničit Rybářův prsten, který po dobu výkonu funkce papež využíval. Kardinál komoří také v tomto období zastává formální roli hlavy státu Vatikán.
Období smutku
Po smrti papeže nastává období devíti dní smutku, kdy je tělo papeže obvykle vystaveno na katafalk. V případě papeže Františka je tomu však jinak, přál si zjednodušený způsob pohřbu. Samotný pohřeb probíhá obvykle čtvrtý až šestý den po úmrtí a ceremonie se tradičně odehrává na Náměstí Svatého Petra. Jeho ostatky budou, na jeho vlastní přání, uloženy v bazilice Panny Marie Sněžné v Římě, už jen jeho pohřeb poukazuje na to, že papež František byl svébytná osobnost, odklání se totiž od mnoha nepsaných pravidel pohřbů papeže. Mezi tyto změny patří i přání být, oproti tradici, pohřben v jedné rakvi namísto do sebe složených tří.
Vliv papeže, jako osoby, je naprosto unikátní. Jeho slovo má význam pro mnoho římských katolíků po celém světě. Důležitost jeho odkazu dokazuje i počet státníků, kteří se hodlají zúčastnit jeho pohřbu. Mezi nimi bude například i americký prezident Donald Trump, nebo jeho francouzský protějšek Emanuel Macron.
Volba nového papeže
Po období smutku nastává takzvaná sedisvakance, tedy období neobsazeného stolce. V této době se správy církve ujímá kolegium kardinálů. Vyvrcholením tohoto období je pak tradičně konkláve.
Papež je volen na celý život, nebo se alespoň předpokládá, že ve funkci setrvá, až do své smrti, avšak i zde jsou výjimky, například Františkův předchůdce Benedikt XVI. Patnáct až dvacet dní po uvolnění papežského stolce přijede do Vatikánu 135 kardinálů s právem volit, aby v Sixtinské kapli zvolili nového papeže. Jednou z podmínek účasti na konkláve, je věk pod 80 let.
Samotná volba je více než záležitostí duchovní, otázkou politickou. Paradoxem celé konkláve je, že nejvíce ji může ovlivnit bývalý papež, tím koho jmenuje do kardinálských funkcí. Je-li volba neúspěšná a žádný kandidát nezíská potřebný počet hlasů vyjde z kaple černý kouř, je-li volba úspěšná, kouř bude bílý.
Teoreticky papežem může být kdokoliv, kdo splní dvě podmínky – být římský katolík a muž. V moderní historii církve se však nestalo, že by papež nevzešel vždy z kolegia volících kardinálů.
„Habemus papam – máme papeže“
Po zvolení může zaznít z balkonu Svatopetrské baziliky spojení „habemus papam“ – „máme papeže“ a jeden z kardinálů, oznamuje, že volba byla úspěšná, následuje vyslovení civilního jména nového papeže a také jméno, které si vybral, jako papežské. Nově zvolený papež zde také poprvé promluví k lidem shromážděným na Svatopetrském náměstí, ale i ke světu.
Kdo by se mohl stát novým papežem?
S příchodem papeže Františka do úřadu prošla církev obrovskou změnou. Už jen fakt, že šlo o prvního papeže z jižní polokoule a o prvního v tomto tisíciletí, jenž není z Evropy, dal najevo, že přišla nová éra římskokatolické církve. Možná že právě jeho původ byl i důvodem, proč se k mnoha otázkám, jako postavení žen v církvi, LGBT komunitě nebo pomoci utlačovaným, stavěl liberálněji, než jeho evropští předchůdci. Na Západě vliv římskokatolické církve upadá, zato v zemích Latinské Ameriky, odkud papež František pocházel, zastává tradičně silné postavení a do popředí se dostávají i dříve opomíjené země a kontinenty.
Evropští kardinálové na konkláve vždy dominovali. Dnes však tvoří pouze 39 % všech volitelů, což znamená reálnou šanci na nevropského suvérena Vatikánu. Mezi čtyřmi preferity – nejpravděpodobnějšími kandidáty na post papeže, jsou hned dva ze zemí mimo Evropu, kandidáti z Filipín a Ghany. Většinu kardinálů, kteří budou nového papeže volit, jmenoval zesnulý František, což znamená, že liberálnější přístup církve zřejmě zůstane.