Letos proběhly historické volby v Caerphilly, první, v nichž neskončili labouristé ani konzervativci na prvním nebo druhém místě. Přestože se jedná jen o malý volební obvod, může nám tedy ukázat budoucnost velšských národních stran, hlavně Plaid Cymru, Reform UK a labouristů. V tomto článku se kromě toho, jak volby dopadly, podíváme i na to, jak jejich výsledek ovlivnil tyto tři strany.
Jak dopadly volby?
Na konci října se uskutečnily předčasné volby do velšského Seneddu v Caerphilly, městečku na jihu Walesu. Tyto volby byly vyhlášené po smrti poslance Hefina Davida (labouristé), který byl nalezen oběšený. Do dějin Velké Británie se tyto volby zapsaly jako první, v nichž neskončili labouristé nebo konzervativci na prvním ani druhém místě. Hlavní soutěž tentokrát proběhla mezi Plaid Cymru, a Reform UK. A výsledkem byla poměrně drtivá výhra středolevicové velšské národní strany, Plaid Cymru. Ta totiž získala 47 % hlasů, které poslaly 72letého Lindsaye Whittlea konečně do Cardiffu, po více než 40 letech snahy. Druhé místo obsadil Llýr Powell za Reform UK, který získal 36% hlasů. A labouristé s konzervativci, donedávna suverénní na svých postech největších stran Británie, získali společně 13 %. Richard Tuncliffe, kandidát za labouristy, získal 11 % a Gareth Potter, kandidát za konzervativce, získal jen 2 % hlasů.
Co to znamená pro Plaid Cymru?
Plaid Cymru si určitě brousí zuby na vládu v Seneddu a toto je pro ně rozhodně dobrá zpráva. Plaid se snaží emulovat vzrůst SNP v letech 2010–2015, a dokonce vytváří možnou koalici s SNP ve Westminsteru. John Swinney, první ministr Skotska, a Rhun ap Iorwerth, lídr Plaid Cymru, se nedávno potkali v Edinburghu. Tato tzv. „keltská aliance“ v možném spojení se severoirským křídlem Sínn Fein, které také ovládá svůj parlament, by mohla mít dost síly na rozpad Velké Británie. Problém je, že Wales má teď méně pravomocí než Skotsko, například na rozdíl od něj nemůže vytvořit svou vlastní legislativu. Na to by se tedy vláda Plaid měla soustředit dřív, než začne usilovat o úplnou nezávislost na Westminsteru.
Zdroj: BBC
Co to znamená pro Reform?
Hrubá čísla vyhlíží dobře také pro Reform. Druhé místo ve volbách v poměrně liberálním městě a nárůst podílu hlasů o 34 %. Problém je, že Reform to jako výhru nevidí. Zaprvé, předvolební průzkumy měly Reform v čele, takže tahle prohra je pro ně docela překvapením. Zadruhé, Reform a Nigel Farage investovali do kampaně spoustu peněz, takže výsledek vidí jako mrhání zdroji.
A proč vůbec prohráli? To záleží, koho se zeptáte. Třeba Llýr Powell obviňuje právě onen předvolební průzkum, který mohl odradit potenciální voliče, takže výhru viděli jako samozřejmou. Když se zeptáte voliče Plaid, řeknou vám, že využili strategické hlasování, aby nevyhrál Reform – takže Plaid volili i běžní voliči labouristů, aby se Reform nedostala k moci. Což je pro britskou politiku divné, protože obvykle funguje přesně naopak – vítězí větší strany, např. labouristé, na úkor menších stran, např. Plaid Cymru. A když už o nich mluvíme, co tedy z těchto voleb vyplývá pro labouristy?
Co to znamená pro labouristy?
Nic dobrého, to je samozřejmé. Jedná se o další symptom velké neoblíbenosti westminsterské vlády Keira Starmera. Šokující ráz události je však umocněn místem, ve kterém se historická prohra stala. Labouristé vyhráli každé volby v Caerphilly od roku 1918. A tato stoletá nadvláda byla konečně svržena. Toto století beze změny navíc samo malinko nahrálo Plaid i Reform. Hejtman Caerphilly, Sean Morgan, dokonce viděl protilabouristickou vlnu, která se na něj valila, a přestoupil k Plaid Cymru. Labouristé tím, že se posouvají více doprava, ztrácí voliče ze svého jádra a nepřebírají ani větší množství voličů od konzervativců nebo Reform. To vytváří situaci, ve které mají další levicové strany – SNP, Plaid Cymru, Greens a Sinn Féin – šanci posbírat voliče z jejich bývalého jádra. To jsme viděli v těchto volbách. A jestli se Labouristická strana radikálně nezmění, prohraje v decentralizovaných parlamentech ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku v roce 2026 a poté v celonárodních volbách 2029.
„[I am] deeply dissapointed. We clearly need to do more“ – Sir Kier Starmer
Zajímavě podané téma mladým studentem 👍