„Brain fog“, „gifted kid burnout“ nebo „brain rot“, které bylo vyhlášeno Oxfordem slovem roku 2024, jsou pojmy, které naše generace velmi dobře zná. Přestože některá z těchto slov existovala před digitální érou, v této době jsou používanější než dřív. Jedním z faktorů je náš vztah k sociálním médiím, který se stává nebezpečnějším, častokrát splňující až kritéria závislosti. Opravdu je pro nás internet hrozbou?
Jedním z pozorovatelných projevů závislosti na internetu je například fakt, že během několika let se stále častěji můžeme setkat s lidmi trpící „brain fog“, v překladu mlhou mozku. Brain fog je většinou doprovodný symptom většího problému. Projevuje se celkovým zhoršením kognitivních funkcí –otupělost, slabá paměť, špatné soustředění – a také psychosomaticky třeba únavou, či bolestí hlavy.
I přes tento viditelný fenomén a mnoho jemu podobných znaků stále pokračujeme v čím dál větší integraci online světa do našeho života. Povědomí o nebezpečnosti jednoho z hlavních viníků, neustále dostupného online světa např. na telefonu, se v porovnání s jeho popularitou šíří o mnoho pomaleji.
Závislost normou
Netolismus – závislost na „internetových drogách“ si rozšíření po celém světě a spíše pozitivní pověst nevybudoval kvůli menším rizikům oproti dalším závislostem, ale prostřednictvím konformity. V digitálním věku nám technologie zjednodušují prakticky všechno a tím lepší je mít je všude s sebou. Sociální sítě jsou rozšířeny po celém světě a představují pro nás příležitost se socializovat, či odreagovat. Staly se součástí našeho každodenního života po krátkodobé integraci kvůli jejich výhodám, což vedlo k závislosti většiny našich vrstevníků, která kvůli vysokému počtu a klíčové roli v našem životě není viděna jako deviace.
Okolnosti, které nás vedou k závislosti na internetu, nejsou pouze založené na racionálním záměru dosáhnout určitého cíle, jako je například navázání více kontaktů. Ten důvod proč jsme schopni tak dlouho scrollovat je nevědomý proces, způsobený algoritmem nesoucím jméno Hooked model. Jeho funkce na našich oblíbených sociálních sítí je založena na jednom z našich základních procesů v mozku – na principu práce a odměny.
Dopamin, práce a odměny
Závislost na telefonu se dá, v dnešní době komplexních algoritmů (například for you page), jejichž jediným cílem je udržet naši pozornost co nejdéle, vytvořit velmi jednoduše. Jakmile podnikneme v této době takřka nevyhnutelný první krok a stáhneme si sociální média, která budeme frekventovaně používat, je jen otázkou času, kdy se na nich závislost vytvoří. Behaviorální závislosti se zohlednily jako závislosti až tento únor v oficiálním diagnostickém manuálu (MKN-11, mezinárodní klasifikace nemocí, využívaná v praxi), po letech výzkumu potvrzujícího skoro až identických reakcí našeho mozku na abúzus psychotropních látek a na různé kompulzivní aktivity.
Už od počátku naší existence máme zakořeněnou motivaci a touhu, v pravěku jsme pomocí těchto vlastností dokázali sehnat potravu, nebo rozdělat oheň. V dnešní době výše zmíněné vlastnosti využíváme spíše k učení do školy, nebo v práci. Tento pocit řídí dopamin, jehož působení v mozku se narušuje vlivem závislosti. Centra dopaminergních drah (dráhy, ve kterých se dopaminy uvolňují pozn. red.) nejsou jediné části mozku postižené závislostí, ale hrají v ní hlavní roli.
Hlavní dopaminergní dráhou, na které budu vše popisovat, je mezolimbická dráha, jinak nazývána jako „cesta odměny“. Dopamin je pro nás velmi důležitý v každodenním životě. Při práci nás systematické uvolňování dopaminu motivuje pokračovat dál, ale také ovlivňuje náš výkon, snahu i potěšení z odměn. Čím více dopaminu, tím více jsme ochotni jít za odměnou, ať už je to ulovený mamut nebo včas dodržený deadline. Po dokončení úkolu se uvolňování dopaminu sníží, aby naše tělo mohlo nadále udržet hormonální rovnováhu.
Dysregulace dopaminu u závislosti
Úplně stejný proces uvolňování a zpracovávání dopaminu můžeme aplikovat i na scrollování instagramem – náš mozek pracuje, aby našel nějakou odměnu v podobě stimulace smyslů, získání nových informací, nebo obdržení liků. Co se pro náš mozek jeví jako produktivní činnost, je ve skutečnosti stále se stupňující závislost. Přehlcení dopaminem může být zpočátku vzpružující, ale po nějaké době dojde k dysregulaci.
Pokud nás dopamin přestimuluje, naše tělo si zvykne na tuto vysokou dávku dopaminu. Postupem času se uklidňující účinek, který by se před měsícem dostavil za dvě hodiny používání instagramu, se dostaví za čtyři hodiny. Tohle je způsobeno zvyknutím si našeho organismu na neustálý přísun dopaminu. Při extenzivním používání nebudou části, které dopamin zpracovávají, tak citlivé jako předtím a pro spuštění dalších chemických reakcí budou potřebovat větší množství.
S tím se pojí další problém, při nekončící stimulaci dopaminem přestaneme udržovat jeho rovnováhu v těle. Neustále si udržujeme neaktivní dopamin v těle, tedy jeho zásoby, jehož kvantita odpovídá potřebné spotřebě. Když se dopamin uvolňuje, stává se aktivním, vypotřebuje se a následně se při aktivitách, které dopamin neuvolňují, doplní. Pokud budeme na sociálních sítích v každé volné chvíli a využívat naše zásoby dopaminu, nezbyde čas a prostor na jeho doplnění. Tím, že využíváme více zásob, než s kterýma naše tělo počítá, se dostaneme se do dopaminového dluhu. Jakmile přestaneme používat telefon, hladina dopaminu, který náš organismus posílá do našeho systému, rapidně klesne, aby mohlo naše tělo dát prostor produkci a doplnění zásob. Proto se například se závislostí spojuje brainfog, nebo nedostatek motivace.
Závislý mozek začne vysílat silné signály pro zvýšení hladiny, abychom dále mohli pokračovat v stimulaci, na úkor nestability procesů v mozku. Tento fakt jde ruku v ruce s znecitlivěním mozku na dopamin, kvůli kterému máme nutkání zvýšit příliv dopaminu. Dopaminový dluh tím však prohlubujeme a postupem času má závislost čím dál tím větší vliv na náš výkon, či mentální zdraví.
Závislost v celomozkové perspektivě
Přeměna, ze zdravé potřeby do repetitivních nekontrolovatelných nutkání, se nejčastěji projevuje pomocí chemických a fyzických adaptací. Dvě z nich byly zmíněny výše, ale týkali se pouze mezolimbické dráhy. Behaviorální závislost ale zasahuje hlouběji a v mnohém je podobná k užívání návykových látek.
Při závislosti mozek přeučíme – změníme jeho plasticitu – v oblastech zodpovědné za odměny, emoce a rozhodování. Kvůli změně plasticity vytváříme různé návyky, včetně přístupu k internetu, který může být toxický. K adaptaci v chemických procesech dochází například v prefrontální oblasti mozku, která je spojena s mezolimbickou dráhou a zodpovědná za racionalní myšlení. Chová se jako stopka, která předchází impulzivnímu jednání, po adaptaci je ale dysregulována a proto bývají závislí lidé u rozhodování více uspěchaní, impulzivní a neracionální.
Další z teorií je ovlivnění funkce aminokyseliny glutamátu v našem těle. Glutamát je zodpovědný za učení, kognici a paměť. Adaptace negativně ovlivní procesy s ním spojené v prefrontální oblasti a limituje funkce, které ho tlumí. Pokud jsou tyto funkce narušeny, může mít přehlcení glutamátem na naši paměť a kognitivní schopnosti opačné účinky.
Příklady výše zmíněné jsou sdílené mezi behaviorálními i drogovými závislostmi. Co jejich podobnost potvrdilo, je pozitronová emisní tomografie, také známá jako PET scan. Jako odpověď na signál (podnět spojený se závislostí) se totiž aktivovaly stejné části mozku u člověka s herní poruchou jako u drogově závislého. Příklady byly buď součástí mezolimbické dráhy, prefrontální oblasti (konkrétně dorsolaterální), nebo byly spojené s emocí, rozhodováním a pozorností.
Vina algoritmů
Vývojáři sociálních sítí využili náš motivační proces, náchylný k dysregulaci, jako marketingový nástroj. Dělání nás závislými je jedna z klíčových strategií pro větší uživatelskou angažovanost. Tohle ale není novinka, reklamy nám slibovali různé výhody, kterých díky koupi produktů docílíme, ještě před vznikem internetu. V dnešní době jsou spíše ukryty v celkové atmosféře reklamy, což nás vede k asociaci produktu například se štěstím, nebo osvěžením.
Co kdyby ta odměna nebyla garantována, ani nikde zmíněna? Tento nápad pro nás může působit jako frustrující a neúspěšný, ale ve skutečnosti může za náš zvyk být na sociálních sítích, i bez racionálního stimulu. Náš mozek miluje předvídatelnost a snaží se odhalit řád i na místech, kde ho je nemožné najít a tak nekonečně hledáme další odměny a nikdy se neuspokojíme. Právě tak nám algoritmus Hooked model způsobuje vývoj závislosti. V jejím průběhu se o to mozek už postará sám.
Tohle bylo potvrzeno na několik pokusech u zvířat. Například experiment se jménem Skinner box potvrzuje návykovost na variabilitu v odměňování, když myši vícekrát stiskli páčku v případě negarantovaných odměn. Tento koncept nám také představil Robert Sapolsky, vědec a profesor na Stanfordské univerzitě, který vycházel z pokusů na opicích. Pokud se zmenší probabilita odměny na 50 %, nejenže opice vícekrát stiskne páčku, ale také se zvětší příliv dopaminu. Tohle potvrzuje, že u nás probíhá podobný proces, ne-li ještě více intezivní. Sociální sítě totiž nabízejí několik druhů odměn a procesů, které náš mozek chce objevit a které jsou podstatně komplexnější než chuť banánu.
Právě kvůli většímu uvolňování dopaminu, než u normálních aktivit, je větší šance, že internet (hlavně sociální sítě) se stane zábavnou a důležitou součástí života. Budeme na nich trávit více času, abychom našli řád a smysl v místech, kde neexistuje a dvakrát více uvolněného dopaminu vývojářům zajistí, že přehluší ostatní aktivity.
Prequel k závislosti
Závislost na internetových drogách se dá také nastínit i z psychologického hlediska. Předtím, než se staneme závislými, máme kontrolu nad svým jednáním a tak naše autonomní myšlení má jistý podíl na tvorbě netolismu. Stádia budování závislosti mohou být různorodé: ty hlavní a majoritní dělíme do dvou typů, kterými jsou fáze s distančními faktory a fáze s proximálními faktory.
Distanční faktory jsou ty, které přímo nezpůsobují závislost, ale jsou jedny z prvních motivů, kvůli kterým jsme sítě začali extensivně používat. Rozlišují dva hlavní, kterým je zvyk a pocit sounáležitosti. Proximální faktory jsou pak konkrétnější důvody/výmluvy, proč si závislost stále prohlubujeme. Tři, které stojí za zmínku, jsou socializace, užívání sociálních sítí kvůli vlastnímu potěšení a užitečnost.
Bylo prokázáno, že hlavním distančním faktorem byl zvyk. Jak už to u zvyku bývá, většinou k němu vede další motiv. Pocit sounáležitosti měl sice menší skóre v kategorii proximálních faktorů, ale za to byl častým původcem zvyku. Nejčastější výhody, kvůli kterým si člověk závislost udržoval, byly sociální a prožitkové. Užívání sociální sítě z důvodu užitečnosti získalo velmi malé skóre a tak bylo, alespoň v kontextu studie, vyloučeno.
Emoční vazba, kterou cítíme při závislosti, je původně vyvolaná nutkáním se socializovat a kvůli příjemnosti používání sociálních sítí. Pokud bereme v potaz, že studie byla dělána před pandemií a covidu. Můžeme tak odhadovat, že socializační faktor hraje v době po pandemii větší roli než předtím. Také bych chtěl upozornit, že studie byla provedena u aplikace (WeChat), kde aktivity jako přidávání příspěvku a dívání se na krátké videa, či fotky od různých lidí, nejsou tak rozšířené. I když je nadměrná konzumace této formy kontentu primárně způsobena algoritmem, který častokrát navozuje závislost, může být také odůvodněna prožitkovým faktorem. Sledování posledně jmenovaného obsahu je totiž velmi pasivní a pro některé slouží jako únik ze světa.
Is it that damn phone?
Jako společnost jsme si vědomi škodlivosti častého používání telefonů a dalších podobných technologií. Povědomí o dopadechtýkající se špatného sebevědomí, FOMO (fear of missing out), nebo deprese bylo zpopularizováno ať už přes přednášky, posty na internetu, či články, do té míry, že se s tím většina z nás smířila a neustálý apel na váhu nevýhod extensivního používání telefonu nám přišel fádní. Tím, že jsme tato často opakovaná rizika zazdili, nám přijdou výhody jako například pouhé uspokojení závislosti nad nevýhodami značně převažující.
I přes naši konformitu, závislost stále nese rizika a má na nás dopady, které nejsou připisovány netolismu. Například až u generace alfa se rozšířilo povědomí o negativním vlivu internetové závislosti na jejich vzdělanosti. Existují i studie potvrzující negativní odchylku adolescentů s internetovou závislostí od adolescentů bez závislosti v oblasti IQ, slovní zásobě, porozumění atd. Pokles naší inteligence se v předešlých generacích dával za vinu známému gifted kid burnout, a nebo nebyl vůbec zaznamenán, protože nezasahoval do klíčových oblastí našeho vzdělání.
Závislost také ovlivňuje naši produktivitu. Například dopaminový dluh může snížit kvůli nízké energii a motivaci naši aktivitu. Adaptace v prefrontálních oblastech mohou mít negativní dopad na náš výkon v práci. V neposlední řadě má modré světlo a netolismus negativní vliv na kvalitu našeho spánku, který má vliv na naši paměť a kognitivní funkce, ale také na funkci celého organismu.
Netolismus nemá jen dopady na náš pracovní/školní život, ale také na náš osobní. Závislost na internetových drogách má vysokou komorbiditu (současný výskyt nemocí pozn. red.) právě s depresí, úzkostnými/afektivními poruchami a poruchami osobnosti. Jedním z příkladů biologických jevů, který může tuto komorbiditu způsobit, může být nízká hladina serotoninu. Serotonin není jen hormon štěstí, ale také významný tlumič našeho chování. Jeho nedostatek může způsobit depresi, snížený přenos vzruchů, ale také agresivitu. V mozkomíšním moku byla objevena nízká hladina zpracovaného serotoninu u závislých, což indikuje celkovou nestabilitu serotoninu. Jeho pokles je také přispívající faktor k impulzivitě, roztěkanosti a vyhledávání nového – sensory seeking (část explorační impulzivity), jenž jsou velmi prevalentní, neboli výrazné, vlastnosti u pacientů trpících behaviorální závislostí na základě různých psychiatrických testů.
Trávení vašeho volného času na telefonu, sahání po něm každé ráno, když se probudíte, nebo každou noc předtím, než jdete spát, je závislost. Úleva, kterou vám v tu chvíli telefon poskytuje, je stejně nebezpečná a dočasná jako úleva jakoukoliv jinou drogou. V kontextu závislosti na telefonu nevyskytují klasické abstinenční symptomy jako u drogově závislých, ale to nevylučuje její existenci. Jenom protože je netolismus v dnešní době normou, neznamená, že je normální.