Volby do dolní komory rakouského parlamentu proběhly v neděli 29. září. V tomto článku si přiblížíme strany, které překročily potřebnou hranici čtyř procent pro vstup do Národní rady. Dále si popíšeme současnou situaci a scénáře toho, kdo by mohl Rakousku vládnout.
Rakouská lidová strana (die Volkspartei) – ÖVP
Rakouští lidovci, prosazují politiku konzervativismu, křesťanské demokracie a pro-evropanismu. Vládnoucí a zároveň největší strana v Rakousku. Od svého vzniku se podílela na 14 z 26 rakouských vlád. Roku 2021 byla zasažena korupční kauzou Sebastiana Kurze, který byl v jejím důsledku nucen rezignovat na post kancléře. Současným předsedou a kancléřem je Karl Nehammer. Strana získala 26,3 % hlasů, což znamená pokles skoro o 11 procent oproti volbám v roce 2019, kdy strana dosáhla výsledku 37,46 %. Před volbami měla strana 71 poslanců, současně jich má 51.
Sociálně demokratická strana Rakouska (Sozialdemokratische Partei Österreichs) – SPÖ
Rakouská sociální demokracie. Rakouští sociální demokraté, kteří hájí hodnoty jako progresivismus, pro-evropanismus a demokratický socialismus, jsou pro Rakušany tradiční a známou levicovou stranou. Strana byla založena již roku 1888 v bývalém Rakousko-Uhersku. Současným předsedou je Andreas Babler. Strana získala 21,1 %, což neznamená ani nárůst, ani pád oproti roku 2019, kdy strana získala 21,18 %. Současně drží Sociální demokracie 41 poslaneckých křesel, což znamená, že si strana přilepšila o jeden poslanecký mandát.
Svobodná strana Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs) – FPÖ
V současné době nejvíce pravicová strana zastoupená v Národní radě. Strana Svobodných je stranou profilující se jako národně konzervativní, nacionalistická, euroskeptická a antiimigrační. Byla založena roku 1956. Před volbami se jednalo o třetí největší stranu v Bundesrat (německý název pro Spolkový parlament). Jejím předsedou je Herbert Kickl. Strana ve volbách zvítězila se ziskem 28,8 %, čímž si polepšila oproti volbám v roce 2019 skoro o 13 procent. Před volbami sedělo v Národní radě 31 poslanců Svobodných, po volbách jich je 57, o čemž se dá skutečně mluvit jako o raketovém nárůstu.
Zelení-Zelená alternativa (Die Grünen-Die Grüne Alternative) – Grüne
Druhá ze stran současné vládní koalice. Program rakouské strany Zelených se zaměřuje na ekologii, udržitelnost, feminismus či antifašismus. Stranu vede Werner Kogler. Strana ve volbách získala 8,2 %. Jedná se o propad o více než 5 procent oproti volbám v roce 2019. Před volbami strana disponovala 26 poslaneckými křesly. Po volbách Zelení ztratili deset křesel.
Nové Rakousko a liberální fórum (Das neue Österreich und liberales Forum) – NEOS
NEOS je stranou liberální, podporující myšlenku evropského federalismu, která se nachází na politickém středu. Jedná se o nejmenší stranu v Národní radě. Předsedkyní strany je Beate-Meinl Reisinger. Volby pro NEOS zaznamenaly zisk 9,1 %, strana si tedy polepšila o 1 procentní bod. Z původních 15 poslanců se po volbách stalo 18.
A kdo by tedy mohl teoreticky vládnout?
Díky volebním výsledkům víme, že s největší pravděpodobností nebude Rakousku vládnout jedna strana – bude potřebná koalice. Zde nastává poměrně zapeklitá situace. FPÖ doufala v takový volební zisk, aby bez ní nebylo možné sestavit vládu. Taková situace však nenastala a pokud by se ostatní strany proti FPÖ spojily, bylo by možné Svobodné odstavit na vedlejší kolej. Tomu by nasvědčovala i snaha všech ostatních stran Svobodné izolovat kvůli jejich radikalizaci v posledních letech.
Nabízí se tak dvě možnosti, a to buď koalice Svobodných spolu s Lidovci, nebo velká koalice proti krajní pravici. Jako pravděpodobnější se zdá být první možnost, a to z důvodu větší programové blízkosti Lidovců a Svobodných. Tato koalice již existovala, z toho důvodu by se mohlo jednat o pravděpodobný scénář. Lidovci se však již delší dobu k FPÖ vyjadřují kriticky. Stejně tak jako předseda Svobodných Herbert Kickl i po volbách prohlásil, že se odmítá účastnit vlády po boku Karla Nehammera. To by mohlo vést k poměrně zapeklité situaci, kdy si bude muset současná vládní strana vybrat mezi snahou zastavit proud krajní pravice v Evropě, nebo vládnou se značnými programovými rozdíly. Druhá možnost se zdá být méně pravděpodobná z důvodu velkých názorových rozdílů mezi stranami. Případná situace by se dala přirovnat k situaci v ČR po sněmovních volbách 2021, ve které se spojila koalice pěti stran proti účasti ANO a SPD na vládě.