Oslavy Prvního máje se již tradičně nesou v duchu politických akcí. Na pražském Střeleckém ostrově se sešli komunisté, anarchisté nebo sociální demokraté. Právě ti poslední zde předvedli zřejmě nejpovedenější program a nechyběl ani místopředseda Sociální demokracie Lubomír Zaorálek, se kterým se nám pro Studentské listy podařilo udělat krátký rozhovor. Přinášíme vám reportáž z odpolední části programu.
Jsme proti válce!
Okamžitě po příchodu na Střelecký ostrov jsem byl osloven ženou rozdávající letáky proti válečným konfliktům. Na můj dotaz, k jaké politické straně, spolku či iniciativě patří, odpověděla, že ona a její přátelé, kteří seděli, patrně z důvodu jejich vyššího věku, u nedalekého stánku ověšeného kolem dokola českými vlajkami, jsou odpůrci válek. Vše zakončila slovy, že jejich skupina (jelikož mi nebylo sděleno, jaká je forma celé organizace, používám právě označení skupina) bojuje proti válkám a vznikla jako reakce na debatu o umístění amerického radaru v Brdech. Leták, jenž jsem obdržel, se nesl v antiamerickém duchu a snažil se o jakousi historickou analýzu zapojení USA a švýcarských bank do válečných konfliktů 20. století. Text obsahuje velmi diskutabilní názory, jako například: „USA proválčily 93 % doby své existence, od r. 1945 uskutečnily intervence ve 38 zemích. Nyní válčí v asi 10 státech světa. Víte ve kterých? … a kolik jich zemře na Ukrajině? Kdo a proč tam tucet let dodává zbraně a munici?“
Setkání s anarchisty
Mé kroky poté směřovaly ke shromáždění anarchistů. Těch se zde sešlo až překvapivé množství, což také potvrdila Anarchistická federace ve svém příběhu na sociální síti Instagram. Mezi anarchisty bylo mnoho osob „vyzdobeno“ různými módními doplňky, které v některých případech připomínaly kostýmy postav z postapokalyptických filmů. Velká část účastníků anarchistické akce s sebou měla nějaký transparent nebo vlajku. Mezi transparenty byly nejvýraznější ty s hesly „NEDEJ FAŠISTŮM ŽÁDNOU ŠANCI, STAND WITH HUNGARIAN QUEERS“ nebo „PROTI POLITICE STRACHU! Pravicový populismus není alternativa“. Další výrazné symboly celého anarchistického shromáždění tvořily palestinské vlajky.
Znovu mě oslovil člověk, tentokrát rozdávající anarchistický plátek, ve kterém se autor zabýval ženskými právy. Samozřejmě jsem přítomného muže vyzpovídal. Mé první otázky mířily do samotného nitra shromáždění. Zajímalo mě, kdo přesně se na demonstraci sešel a celou otázku jsem konkretizoval poněkud strohým: „Jste anarchokapitalisté, anarchokomunisté nebo zastáváte jinou ideologii anarchismu?“ Odpovědí mi bylo, že se jedná o sociální anarchisty, ačkoli se později začala šířit informace, že mezi anarchisty měli být i anarchokapitalisté. Následovala krátká debata mezi mnou a přítomným mužem, ve které jsem se snažil dobrat toho, jak lze v anarchii prosazovat sociální myšlenky. Anarchista oponoval, že přece takový anarchismus již fungoval za španělské občanské války. Na můj argument, že nad takovým anarchismem držela ruku ozbrojená síla, a tedy stále nějaká moc, odvětil muž: „Musím jít rozdávat dál.“ Tím naše konverzace skončila.
Labour Party
Po nepříliš povedené debatě s anarchistou jsem se vydal ke stánku Mladých sociálních demokratů. Hned na první pohled mě zaujala fialová kráva s nápisem „Nevěřte Fialovým kravinám!“ Tu, jak jsem se dozvěděl, si nechala Sociální demokracie vyrobit na zakázku. Co přesně kráva představuje, uvedl pár hodin před mou návštěvou první místopředseda SOCDEM Lubomír Zaorálek: „Tahle kráva fialová je samozřejmě fejk. Falešná kráva znamená, že z ní žádné mléko nedostanete. Kdyby vám to ta kráva i slibovala, tak z ní nic prostě nevykápne. Je tady proto, že mně připomíná Fialovu vládu.“ Později jsem se od Mladých sociálních demokratů dozvěděl, že se jednalo o premiéru, zřejmě nového symbolu Sociální demokracie. Fialová kráva však také vyvolává kritiku na sociálních sítích. Bývá označována, jako laciný populistický symbol. Kritiky hodná může být však určitá prostoduchost takových hesel, které, kromě slovní hříčky s premiérovým jménem, vlastně nic neříkají. Nedá se tedy říct, zda-li kráva Sociální demokracii pomohla, anebo spíše uškodila.
Osvěžující skutečnost představoval fakt, že stánek obsluhovali povětšinou mladí lidé, což představovalo vcelku příjemnou změnu. Osvěžující byla také možnost vést otevřenou debatu. Ústředním tématem voleb se pro sociální demokraty stala kampaň nazvaná „Bydlení je naše zbrojení“, v rámci které strana vyhlásila své vlastní referendum. To probíhalo i na oslavách Prvního máje. Tato kampaň vyvolala ve veřejném prostoru diskuze, ve kterých se častokrát zmiňovala její přílišná jednoduchost. „Bydlení a zbrojení se přece nemusí vylučovat,“ tázal se jeden z návštěvníků. Přítomný člen Sociální demokracie odvětil: „Také to nevnímám jako buď a nebo. Myslím si, že lze dodržovat náš závazek 2 % na obranu. Výdaje na obranu nemusí zahrnovat jen nákup zbraní, ale například také zvýšení platů vojákům.“ Jiná z účastnic přišla s poněkud vágním: „Víte, na čem stojí ČSSD?“ Po kladné odpovědi jednoho ze členů Mladých sociálních demokratů, která obsahovala také upřesnění, že název ČSSD již strana neužívá, se přítomná žena začala tázat, jak mohou podporovat předsedkyni strany Janu Maláčovou. Odpovědí jí bylo, že „právě proto, že ví, na čem Sociální demokracie stojí.“ Po této odpovědi se zjevně rozhořčená žena rozhodla odejít.
Mladí sociální demokraté dali také k dispozici občerstvení, což se již nejspíše stalo jakýmsi politickým folklorem. Hudební doprovod zajišťoval například DJ Čaroděj. Nechyběla ani předem avizovaná „Debata pod mostem“, jejímž hlavním tématem byla vcelku nepřekvapivě krize bydlení, která se zcela jednoznačně stala hlavním volebním tématem SOCDEM. Zúčastnil se jí i bývalý premiér a předseda ČSSD (SOCDEM) Vladimír Špidla.
Staré konflikty se rozhořely
U stánku Mladých sociálních demokratů se po určité době sešli i dva muži staršího věku, kteří měli tu chuť zapojit se do debaty. Každý však vcelku po svém a jejich působení nakonec dopadlo tak, že debatovat zůstali jen oni a s nimi mé reportérské uši. Poté, co jeden z mužů vážným hlasem zvolal: „Po mně Rusáci stříleli!“ Odpověděl jeho oponent poněkud prostým: „Proti komu bychom měli bojovat?“ Na to se mu dostalo ještě vážnější reakce, která obsahovala také prohlášení: „Já bych bolševiky střílel!“ Jakmile se muži stihli vzájemně obvinit z fašismu, opustil starší muž „kolbiště“, a tím celá jejich debata skončila.
Krátký rozhovor s Lubomírem Zaorálkem
Celé odpoledne, které jsem povětšinou strávil u stánku sociálních demokratů a v debatě s nimi, jsem si povšiml jednoho jevu – všichni chtěli vidět Lubomíra Zaorálka. Je to vcelku pochopitelné. Letitý politik má prostě velkou kredibilitu, ať už se vyskytne kdekoliv. Poptávce po jeho osobě zřejmě přispěl i fakt, že se rozdávala jeho nejnovější publikace s názvem „Bez cenzury“.
Po určité chvíli se mi, i díky členům Mladých sociálních demokratů, podařilo domluvit s Lubomírem Zaorálkem krátký rozhovor.
Otázky jsem se nerozhodl směřovat k mezinárodně-politickým tématům, kteréžto téma by bylo dotazovanému tím asi nejbližším. Mé otázky však padly na téma – mně a také naši čtenářům nejbližší – na mladé lidi. „Mladí SOCDEM mají na svých stránkách napsáno, že chtějí podporovat výjezdy mladých do zahraničí. Jaký na to máte, jako akademik a bývalý ministr zahraničí, názor?“ zněla má první otázka. „Měli bychom zpřístupnit zahraniční výjezdy i pro středoškoláky, a to všem. Musíme mladé lidi dostat do zahraničí, co nejdříve. Mladí ale možná nemají o pobyty v zahraničí takový zájem, jako předchozí generace. Je to možná způsobeno tím, že dnešní generace může komunikovat s lidmi po celém světě po internetu, a tak ztrácí potřebu osobního kontaktu se zahraničím,“ odvětil Lubomír Zaorálek.
Další z mých dotazů směřoval na to, jak vnímá Lubomír Zaorálek Mladé sociální demokraty. Ti si od prvního místopředsedy své domovské strany vysloužili jen pochvaly. „Mladí sociální demokraté jsou skvělí a jejich zápal je obdivuhodný. Už jen to, že jsou schopni uspořádat takovou akci, je toho důkaz,“ odpověděl s určitou hrdostí Lubomír Zaorálek.
Střelecký ostrov nebyl jen plný politiky, ale také vína a geocachingu
Na Střeleckém ostrově se ten den nescházeli jen politici, ale například i milovníci vína v rámci „Festivalu jak víno“. Po odchodu anarchistů, kteří se vydali na pochod městem, se na jejich místo sešikoval jiný dav, který nebyl vyzbrojen palestinskými vlajkami a různými módními doplňky, nýbrž telefony a turistickým oblečením. Zjištění, že se jedná o milovníky geocachingu, tak nebylo ani moc zajímavé a z pohledu politického reportéra vcelku neatraktivní.