Každý z nás, kdo se pohybuje na sociálních sítích, si nejspíš mohl povšimnout, jak skvěle funguje jejich algoritmus. Sociální sítě nám díky naší aktivitě a projevu zájmu poskytují obsah, se kterým se dokážeme snadno ztotožnit. Takový kontent nás často vede k tomu, abychom si události z běžného života dokázali romantizovat či idealizovat. Mnohdy je taková romantizace velmi dobrý nástroj pro to, abychom více vnímali a vážili si maličkostí během našeho každodenního fungování. Často ale dochází k obvykle nechtěnému (ve spoustě případech ale i chtěnému) romantizování i osobních či přímo psychických problémů. Ráda bych se na tento fenomén podívala z obou stránek, rozebrala zde jeho pozitiva i negativa a pokusila se pojmenovat konkrétní případy. Kdy je tedy romantizace klíčem ke štěstí a kdy naopak?
Co je to romantizace?
Aby bylo téma co nejsrozumitelnější, měli bychom si definovat, co pojem romantizace v oblasti sociálních sítí vlastně znamená. „Many members of Generation Z consciously romanticize the mundane and subsequently post ordinary daily moments on their socials. In the era of social media, this practice often feels like a requirement. Whether you do it “for the aesthetic” or to recenter your soul, romanticizing your life should contribute to your happiness.“ (Jarvis, E., 2023)
Romantizace může být určitým postojem k životu. Obsah, který tento postoj propaguje, se na sociálních sítích objevuje v různých formátech. Často se jedná o videa převážně na TikToku, kde celý tento „trend“ také začal. Obsah tohoto typu poukazuje na činnosti, které se v našich životech objevují téměř denně, nebo jsou přímo součástí naší každodenní rutiny. Tvůrci těchto videí nás povzbuzují k tomu, abychom si takové chvíle něčím zpestřili – například koupí květin bez hlubšího záměru. Mnohdy jde ale pouze o nasměrování naší pozornosti na věci, které bereme tak moc jako samozřejmost, že už si tolik nevšímáme jejich krásy. Podle Caron, C. v článku pro The New York Times (2022) nás takový obsah vede k tomu, abychom si vážili toho, co máme přímo před sebou bez ohledu na to, o jak moc všední zvyky se může jednat – připomínka, abychom hledali okamžiky krásy a přijímali minimalismus.
Kromě podporování naší všímavosti se ale často objevují i případy, ve kterých dochází k idealizaci určitého stylu života. Pod takové téma spadá i spoustu dalších podtémat, kterými může být ideál krásy nebo podobně. Ve chvíli, kdy bychom se dostali k těmto tématům, už bychom se z nich pravděpodobně nedostali zpátky. V oblasti romantizování určitých stylů života je hlavním tématem vytváření si nezdravých návyků, ke kterým nás někteří tvůrci nabádají právě jejich romantizováním a idealizováním.
Romantizace – radost z přítomného okamžiku
Procházky, čtení knih, učení… toto a spoustu dalších momentů se objevuje ve videích snažících se šířit krásu romantizace běžného života. Existuje mnoho takového obsahu, který člověku opravdu dokáže dodat větší chuť do života a radost z maličkostí. V dnešní uspěchané společnosti spousta z nás často zapomíná žít v přítomném okamžiku. Jiné myšlenky – na minulost, budoucnost, nebo na naše povinnosti – často strhávají naši pozornost pryč od všeho, co se okolo nás děje právě teď v tuto chvíli. Dělá nám pak problém radovat se z maličkostí, protože nás mnohem více trápí věci, které se děly nebo se dít budou. Jsme zahlceni příliš velkým množstvím vjemů a nemáme kapacitu na to, abychom vnímali jiné, zdánlivě možná menší, ale často ty úplně nejkrásnější věci kolem sebe.
Konkrétně mohou videa zobrazovat jednoduché záběry neobsahující příliš mnoho vjemů. Video je doprovázeno klidnou hudbou a není zaznamenán ani příliš velký pohyb. Obecně se snaží co nejvíce ukázat kouzlo těchto minimalistických okamžiků. Kontent tohoto typu ovšem může mít spoustu různých podob a neřídí se žádnou konkrétní šablonou, jako jiné internetové trendy dnešní doby. Často jsou videa doplněna krátkým textem zdůrazňujícím danou myšlenku. Jedním z příkladů by mohla být videa typu „The art of noticing“, v překladu něco ve smyslu „umění všímat si“. Znamená to, že je člověk schopný pochytit i ty nejdrobnější střípky v životě a být jimi nějakým způsobem potěšen či fascinován.
