Doby, kdy se jevil všechen obsah na internetu jako bezplatný, jsou pryč. Týká se to i médií, u kterých se to ještě před několika lety zdálo prakticky nemožné. Svůj obsah zpoplatňují zahraniční i česká periodika napříč žánry i vlastníky.
Bezplatný obsah na internetu byl veřejnosti známý prakticky od vzniku internetu. Média zveřejňovala svůj obsah v drtivé většině bez nároku na poplatek. V dřevních dobách internetu ležely zisky spíše v klasických, fyzických nosičích – novinách nebo časopisech. Tyto tendence pokračovaly víceméně beze změn i po roce 2000.
Nejoblíbenější automat zdarma – https://slotogate.com/sv/slots/sot-bonanza/.
Drtivý zlom však nastal po roce 2008, který s sebou nesl globální ekonomickou krizi. Zisky z tištěných nosičů klesaly a mediální domy začaly prodělávat. Nepomáhaly tomu ani klesající tržby z reklam – jak v novinách, tak na webu. Proto se brzo naskytla myšlenka zpoplatnit obsah na webech a motivovat čtenáře k předplácení.
Americké počátky
Průkopníkem placeného obsahu se jednoznačně staly New York Times, které se pro tuto možnost rozhodly už v roce 2011. Aktuálně může čtenář číst obsah zdarma, ovšem jen do té doby, dokud nevyčerpá své penzum bezplatných článků, pak je už „nucen” si obsah předplatit.
Další velký hráč na mediálním trhu, který se snaží naučit své čtenáře platit za obsah, je britský Guardian, došel ale k jinému řešení, než jeho americký kolega. Na konci každého článku vyzývá k podpoře žurnalistiky. „Nemáme paywall, protože věříme, že si každý zaslouží přístup k faktickým, pravdivým informacím, bez ohledu na to, kde žije nebo co si může dovolit,” píše na svém webu.
Opatrnost českých médií
V Česku je tradice zpoplatňování internetového obsahu daleko mladší a také opatrnější. Českým pionýrem se v tomto ohledu stal web Hospodářských novin ihned.cz, ten část svého obsahu začal zpoplatňovat od září 2014. V současné době nabízí ihned.cz tři předplatitelské balíčky s různými benefity, ten nejlevnější stojí 159 korun měsíčně, nejdražší potom 577 korun.
Zkušenosti se zpoplatněním části svého obsahu má dále celá řada českých webů, jsou mezi nimi například internetové stránky Respektu, Echa 24, Deníku a nejnověji má svůj předplatitelský obsah taky nejčtenější zpravodajský web v zemi iDnes.cz.
Za zmínku stojí také určitě zkušenosti českého Deníku N. Ten se na českém trhu pohybuje teprve rok, ale od začátku učí své čtenáře za obsah také platit, obsah veškerých článků si čtenáři přečtou až po zaplacení předplatného. Podle šéfredaktora Pavla Tomáška jim tento přístup přinesl zhruba 11 500 předplatitelů.
Trochu jiný přístup k placení za obsah mají weby A2larm a Deník Referendum. Jejich postoj je podobný spíše britskému Guardianu. Pod každým článkem na těchto webech je obsažena výzva k jednorázové nebo měsíční podpoře.
Slovenský náskok
S delší a úspěšnější tradicí zpoplatněného obsahu se můžeme setkat na sousedním Slovensku. Placený obsah publikuje například deník SME. Jinak než za peníze se čtenáři nedostanou například k obsahu Denníku N, právě od něj čerpali zkušenosti novináři zakládající jeho českou mutaci. Výzvu k podpoře můžeme nalézt například na zpravodajském webu aktuality.sk.
Za předplatné kvalitnější články i originální příběhy
Česká i zahraniční média se s placeným obsahem stále učí pracovat a tato problematika je stále poměrně otevřená. „Veřejnost si musí uvědomit, že když si nebude ona platit za obsah, tak to bude dělat někdo jiný a té veřejnosti se to nebude líbit,” uvedl pro pořad Newsroom ČT24 šéfredaktor časopisu Respekt Erik Tabery. „Český trh je pořád hodně nepohyblivý a veřejnost není naučená platit za informace, řekl bych, že média bojují o poměrně malou skupinu lidí, kteří jsou ochotni platit za obsah. Média budou nucena investovat do kvality,” dodává Tabery v rozhovoru.
Právě důraz na originalitu a kvalitu novinářské práce je společný drtivé většině médií, které se rozhodly svůj obsah zpoplatnit, právě proto prakticky nevídáme zpoplatňování klasického denního zpravodajství. Novináři napříč spektrem se ale také shodují, že je potřeba své čtenáře „vychovávat” k tomu, aby byli za informace ochotní platit a přistupovat k novinářské práci trochu jinak.