Prvních sto dní od inaugurace nového amerického prezidenta je, již od dob Franklina D. Roosevelta a jeho Nového údělu, považováno za ukazatele toho, na co se nový okupant Bílého domu bude soustředit během svého mandátu a jak dramatické změny doma a v zahraniční politice máme očekávat. Především v posledních dekádách, ve znamení nevídané polarizace, nenávisti v politice mezi stranami a kandidáty, a v době, kdy netradiční média a sociální sítě stále více a více nahrazují tradiční média, se ze symbolických prvních sto dní stala soutěž o to, který americký prezident dokáže víc.
Přestože se očekávalo, že prezident Donald Trump, inaugurovaný 20. ledna letošního roku, bude chtít tuto soutěž vyhrát, vzhledem k jeho povaze, takové důsledky, jaké měla jeho domácí a zahraniční politika na politickou situaci v zemích po celém světě, překvapily i zkušené odborníky a analytiky a předčily veškerá očekávání.
Existence takzvaného „Trump efektu“ se viditelně potvrdila v uplynulém týdnu, kdy volby ve dvou významných státech vyhráli levicoví kandidáti kampaněmi mířenými přímo proti politice amerického prezidenta. Výsledky v Kanadě a Austrálii, kde ještě na podzim v průzkumech vedly pravicové strany, tak ukázaly, jak bezprecedentních Trumpových prvních sto dní v úřadu bylo a na co se připravit v následujících 1 283 dnech, které nás dělí od dalších prezidentských voleb v listopadu 2028.
Kanada: Carneyho Liberálové vítězí
Volby v Kanadě, svolané jen několik týdnů zpátky, se konaly 28. dubna. Liberálové a konzervativci, dvě hlavní kanadské politické strany, tradičně dominují parlament v Ottawě, avšak především ve francouzském Quebecu a západních koutech země jsou často úspěšné i další strany, například zelení nebo Bloc Quebecois.
Ještě na podzim loňského roku se liberálové v čele vlády netěšili valné oblíbenosti, částečně kvůli stále více nepopulárnímu premiérovi a lídrovi strany, Justinu Trudeuovi, který byl dokonce v březnu tohoto roku donucen rezignovat. I přesto, že novým lídrem liberálů byl zvolen Mark Carney, zkušený a poměrně oblíbený ekonom, vítězství pravicových konzervativců, v čele s populistou Pierrem Poilievrem, se zdálo být nevyhnutelné.
Avšak Trumpova rétorika, komentáře směřující proti kanadské suverenitě a zavedení vysokých cel probudily začátkem letošního roku v Kanaďanech nevídané vlastenectví a téměř odpor ke všemu americkému. Známé americké značky, například Starbucks, McDonalds nebo Walmart, zaznamenaly signifikantní ztráty a znatelně se snížil provoz přes jinak volné a rušné nejdelší nehlídané hranice na světě.
Bylo jasné, že se Kanaďané nechtějí přizpůsobit svému deviantnímu, jižnímu sousedovi – právě naopak. Tato realita pravděpodobně zachránila stranu liberálů před velmi nepříjemnou porážkou ve volbách. Postavení se Trumpovi a ochrana kanadské suverenity pomohly Marku Carneymu vyhrát potřebný mandát, který byl jinak a ještě o Vánocích ztracený, především kvůli ne příliš prosperující kanadské ekonomice a skandálům v Liberální straně a její hlavní personou, Trudeaum.
I přes Carneyho špatnou francouzštinu, která je kanadským druhým úředním jazykem, liberálové mandát obhájili. Nicméně je pravděpodobné, že strach z Trumpovy výbojné politiky časem opadne a vláda se bude muset zaměřit na lokální problémy a domácí ekonomiku.
Zahraniční politika je málokdy rozhodujícím faktorem pro voliče – daně a ceny potravin a služeb většinou dominují a ovlivňují výsledky voleb. Tyto poslední volby je potřeba brát jako výjimku a ne nový standard. Úspěch Marka Carneyho jako premiéra bude záviset na tom, jak moc se postaví Trumpovi, ale také na tom, zda dokáže najít ten správný balanc mezi zahraniční a domácí politikou.
Austrálie: Albanese úspěšně obhajuje mandát
Ještě nedávno se nikdo příliš nezabýval hledáním paralel mezi kanadskou a australskou politikou. Nicméně poté, co australští liberálové, ještě před pár měsíci předurčeni k volební porážce, vyhráli 3. května zdejší federální volby, je jasné, že Trumpova politika neměla radikální efekt jenom na amerického severního souseda, ale ovlivnila i volební preference voličů na jiném světadílu.
Liberálové a Konzervativní koalice jsou dva hlavní politické bloky v Austrálii, které se tradičně střídají u moci. Vzhledem ke geografické poloze země domácí politika zpravidla dominuje, společně s cenami bydlení a v poslední pár letech také s otázkami kolem zdejších aboriginců a Me Too movement, v Austrálii velmi zpolitizovaná témata.
Právě nesmyslně vysoké a stále se zvyšující ceny bydlení, především ve velkých městech jako Sydney nebo Canberra, se, ještě o horkých australských Vánocích, zdály být rozhodující a předpokládalo se, že dovedou liberální vládu, zmítanou nemálem skandálů pod dohledem premiéra Anthonyho Albanese, k porážce.
Nicméně opak se stal pravdou a pravicová koalice, vedená Peterem Duttonem, i když velmi těsně, prohrála. Podobně jako ve vzdálené Kanadě, i v Austrálii lidé odmítli kandidáta a stranu, která je k Trumpovi poměrně přívětivá a blíží se k němu politicky. Raději zvolili toho, kdo je ochotny se Bílému domu postavit a bránit australské zájmy.
Avšak i v Austrálii, pravděpodobně ještě více než v Kanadě (kvůli vzdálenosti na mapě mezi USA a Austrálií), je domácí politika důležitější než zahraniční. Trump navíc Austrálii potřebuje ze strategických důvodů, především v případě konfliktu s Čínou, se kterou má Austrálie velmi silné obchodní vztahy. Premiér Albanese je z tohoto hlediska v poměrně dobré vyjednávací pozici, protože Canberra může Washingtonu být nápomocná v izolaci Číny. Navíc, na rozdíl od Kanady, existence Austrálie se nezdá býti v ohrožení, jelikož Trumpovi se Austrálie jako 51. americký stát nejspíše příliš nezamlouvá.
„Trump efekt“ v akci
Trumpova domácí a zahraniční politika, rétorika a komentáře na sociálních sítích stihly v jeho prvních sto dnech v úřadu vystrašit, vylekat a zvednout ze židle nemálo odborníků, laiků i politiků. Je těžké vyznat se v tom, která prohlášení a novinky z Bílého domu jsou myšlena vážně a která sloužila jen k upoutání pozornosti médii a nebo naopak k distrakci od mnohem důležitějších, nepříliš oblíbených negativních důsledků Trumpova jednání a nařízení.
Kanaďané a Australané, s nemalými domácími a lokálními problémy, především ekonomickými, zvolili kandidáty na základě jejich zahraniční politiky a toho, do jaké míry jsou ochotni nepoddat se Trumpovi. Paralely mezi výsledky těchto dvou voleb v rozdílných koutech světa dokazují, že Amerika má stále bezkonkurenční vliv na celý svět.
Mark Carney v Kanadě a Anthony Albanese v Austrálii, stejně jako politici v evropských a dalších zemích po celém světě, nesmí zapomenout, že lidé vždy volí prioritně podle toho, jak se jim daří a co si mohou dovolit v každodenním životě. To určuje jejich vlastenecké cítění více než cokoli jiného.