Při současném dění se většině z nás pod pojmem válka vybaví hned několik věcí. Válka je mnohdy asociována s vojsky, střely, armádou a vojenskými operacemi. Válka však může být vedena mnoha způsoby, a to právě i hybridně.
Co je to hybridní válka?
Hybridní válka využívá obě strategie, tedy konvenční i nekonvenční. Pod konvenčním bojem si můžeme představit právě „klasickou“ válku, tudíž boj pomocí vojenských sil, prostředků a technologií. Nekonvenční metodou pak rozumíme využívání všech ostatních taktik, které se od těch původních velice liší. Například dochází k nasazení speciálních jednotek, žoldnéřů, vězňů a místních povstalců vůči režimu.
Důležitou složkou je samozřejmě i kybernetický, politický a ekonomický nátlak, jak můžeme vidět například i dnes ve světě. Z kybernetického hlediska je velmi efektivním způsobem, jak dosáhnout požadovaného nátlaku, šíření dezinformačních kampaní, kybernetických útoků na infrastrukturu a politické systémy obecně. Prostřednictvím této manipulace pak dochází k šíření falešných informací a oslabení politické moci v daném státě, což vede k polarizaci společnosti. Politické a ekonomické nátlaky poté slouží k vyvolání situace, jejíž cílem je vytvořit výchozí diplomatické řešení či manipulovat politikou v prospěch toho, kdo válku vede. Pod tímto popisem se většině lidí vybaví historické i současné chování zemí jakožto Ruská Federace, Čína, KLDR, avšak je nutno dodat, že „Západ“ tuto válku vede taky, například pomocí sankcí, které mají nepřítele ekonomicky oslabit a přinutit ho k odstoupení nebo ke kompromisu.
Důvod, proč vše tak vysvětluji a poukazuji na důležitost kybernetické a hybridní války, je však jasný. V dnešní době se většina pozornosti uvaluje právě na válku s konvenčními metodami, avšak málo lidí si uvědomuje, že tato válka je skrz na skrz politikou, internetem i samotným lidem vedena v jejich zemi taky.
Rusko a vedení hybridní války
Perfektním příkladem je právě Rusko-Ukrajinský konflikt už od roku 2014. Právě při anexi Krymu roku 2014 Rusko využilo své místní síly a vojáky a zároveň šířilo do okolí dezinformaci, že ruská menšina žijící na poloostrově Krym byla utlačována, a tudíž po povstání vyvolala referendum o sebeurčení, které však do teď Ukrajina považuje za protiústavní.
Válka proti Západu
To, zda Rusko vede hybridní válku proti Západu, je podle mnohých diskutabilní téma, protože Rusko tento způsob válčení identifikuje jako samotnou taktiku v rámci jedné války, ne jako válku separátní. Avšak i přes tvrzení ze strany Kremlu existuje mnoho důkazů, že tuto „taktiku“ válkou opravdu nazývat můžeme. Sám náčelník Generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace Gerasimov ve své doktríně roku 2013 tuto metodu války popsal, a k (ne)velkému překvapení světových lídrů, i nás všech, se dnešní situace těmto „ideálům“ velmi blíží.
Již od anexe Krymu byly ruskou vládou investovány neuvěřitelné částky do šíření dezinformačních kampaní a kyberútoků ruskými řadami na Ukrajině. Ukrajinská odpověď těmto zločinům však byla kolektivní mezi vládou, občany i soukromými firmami, její kroky vedly ke zlepšení a zabezpečení digitálních dokumentů a informací. Významným krokem bylo založení Ministerstva digitální přeměny, které společně s médii a dalšími jednotkami dodnes jistí a zlepšuje situaci v oblasti kybernetické bezpečnosti. I přes všechna negativa je tato válka inspirací řadě institucí. Například EU a NATO vytváří lepší systémy pro rozpoznání a boj vůči ruské propagandě. Mnoho zemí Evropské unie v boji nadále pokračuje i samostatně, podporuje rozvoj a větší výzkum v rámci médií, zakládá například i systémy, které danou propagandu rozlišují od reálných klíčových informací.
Rusko pokračuje i přes Beringovo moře
Ruská propaganda však nepředstavuje hrozbu jen pro Ukrajinu. Jak jsem již naznačila, afektuje nás všechny, nejen v Evropě. V roce 2016 se našlo mnoho důkazů, které potvrdily ruskou manipulaci pomocí pravicového populismu s volbami v USA. Ruská žoldnéřská skupina Wagner toto se slovy: „Interferovali jsme, interferujeme a budeme interferovat,“ jen potvrdila.
Ruské vlivy skrz spojenectví: Asie a Afrika
Mimo jiné zde jsou i spekulace, že ruské vlivy nabízely odměnu ozbrojencům, kteří ve jménu Talibánu napadali politický systém v Afghánistánu. Rusko si totiž uvědomilo, že jejich vojenská síla oproti západním mocnostem čistě nestačí. Muselo tudíž přistoupit k jiným, nemateriálním a vychytralým metodám, které mají cíl náš svět oslabit. Toto se jim, bohužel, neprodleně daří. V Sýrii se pak Rusko snažilo udržet při vládě Bašara Al-Assada, který se teď po svém nuceném uprchnutí skrývá přímo v Kremlu pod křídly rodiny prezidenta Putina. Nejen že zde Rusko mělo vojenské základny, ale svým vlivem opět šířilo rozsáhlé dezinformační kampaně a propagandu. Tímto se snažilo rozšířit svůj vliv na Blízkém východě, ale jeho samotnou přítomností také zhoršit vztahy arabských zemí se Západem. Jak již víme, tento režim byl 8.12.2025 převrácen jedním z nejrychlejších politických převratů vůbec.
Ruský vliv se rozpíná až do Afriky, kde se snaží Západ připravit o velké množství nerostného bohatství a oslabit mu diplomatické vztahy. Tímto dosahuje známými dezinformačními kampaněmi, propagandou, ale zároveň africkým státům nabízí diplomatickou podporu a pomoc, kterou tak potřebují a touží po ní.
Ruské interference v Evropě
Příkladem z Evropy je Moldavsko, které již léta usiluje o členství v EU. Rusko mu však brání všemi možnými prostředky: podporuje anti-EU frakce, šíří dezinformaci přes sociální sítě, přesouvá část své armády na východ země a v neposlední řadě navyšuje dovoz energie moldavské vládě. Toto vše má za cíl, opět, oslabit proevropskou vládu, jako je to u Ruska klasické v mnoha jiných zemích. Podobně je na tom také Srbsko, které i přes své vztahy se západní Evropou vnímá Rusko jako velkého přítele. V roce 2024 se pak obětí ruského nátlaku stala i Gruzie, kdy se vítězem parlamentních voleb stal Gruzínský sen. Tato strana je známá svými protizápadními postoji a negativním přístupem k vstupu do EU, mimo jiné se s těmito hodnotami ztotožňuje i samotný prezident Gruzie Kavelašvili. Západ tyto volby prohlásil za zmanipulované a jejich výsledky neuznává, avšak Gruzínský sen si tato tvrzení odmítá připustit. Tento nátlak vyvrcholil v pro evropské protesty, které začaly ke konci minulého listopadu a radikálními kroky vlády byly utlumovány. Jak si i u jiných známých příkladů můžeme všimnout, velká část postižených zemí jsou země bývalé Jugoslávie, kde si Rusko dodnes drží vliv pevnou železnou rukou.
Mimo všechny přímé důkazy o manipulaci s volbami nadále přetrvávají i další ruské metody prosazování jejich zájmů. Od roku 2022, v menší míře i dříve, se intenzivní vlna kyberútoků a dalších sabotáží stále zvedá a zvedá. V posledních letech jsme byli svědky požárů významných skladů i u nás v České republice, žhářství v polských obchodních centrech. Rusko také známě využívá takzvané „stínové flotily“, které mimo dovoz paliv za účelem obcházení sankcí uvalených EU, slouží právě k sabotáži. Plují pod vlajkami jiných zemí, mapují podmořskou infrastrukturu a detekují kritická místa, která je pak snadné a efektivní zasáhnout. Toto se již párkrát podařilo, příkladem nám slouží nedávné přerušení dvou velmi významných datových kabelů v Baltském moři.
Jak se Západ brání?
Evropská unie, USA a ostatní západní státy však nezůstávají bezmocní. Na Ruskou federaci je k dnešnímu dni uvaleno přes 24 000 balíčků sankcí za porušování zákonů, smluv a dohod, ale mimo jiné i za překročení určité morální meze. Uvalování sankcí je totiž také jedna z taktik hybridní války, tudíž můžeme po boku faktů říct, že Rusko vede vzájemně se západním světem hybridní válku. Otázkou však zůstává, kdo si začal. Na toto dilema má každý stát svou odpověď a názor, ale pravda může být schovaná i hluboko v historii. Toto přemýšlení nás dostává do nekonečných smyček a spirál, například nebyla studená válka také svým způsobem válkou hybridní? Avšak Rusko se k celé situaci samozřejmě staví tak, že Západ začal hybridní válku vůči němu již dávno, a že se proti „západním vlivům, sabotáži a snaze Rusko zničit“ jen brání.
Závěr
Pro shrnutí: bylo toho mnoho, je toho mnoho a vypadá to, že nadále toho také mnoho bude. Hybridní válka je jednou z nejmodernějších, ale dle mého názoru také i nejšpinavějších, metod dnešního válečného světa. Cílem a poselstvím tohoto článku bylo poukázat na to, že válka nemusí být vedena jen armádou na zemi, loděmi v oceánu anebo pomocí dronů a stíhaček ve vzduchu. I když si to nechceme přiznat, válka je všude kolem nás a dotýká se každého, každý z nás se ve válce právě teď ocitá. Všude okolo nás se halí proudy propagandy skrz internet a média, nikdy nevíme, zda je onen instagramový post či článek glorifikující Rusko a kritizující prozápadní entity „nevinným“ pohledem uživatele, anebo propracovaná propaganda ruské inteligence, do které putuje opravdu velká část ruských investic. Válka tedy není jen na Ukrajině, daleko od nás. Není to tak, že se nemusíme bát ani stresovat, že se obranou nemusíme zabývat a investovat do ní. Válka se nás týká a, opravdu, je všude.