Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) se od svého vzniku profiluje jako nacionalistická a euroskeptická síla české politiky, ale přestože je podle průkumů třetí nejsilnější před letošními volbami, hnutí Tomia Okamury a Radima Fialy se dosud nikdy nepodílelo na vládě. V letošních volbách může hrát klíčovou roli při sestavování vládní většiny, a to nejen díky spolupráci s menšími stranami. Podle nejnovějšího průzkumu STEM jsou na třetím místě se 13,8 %, o více než procento před STAN.

Hnutí Svoboda a přímá demokracie vzniklo v roce 2015 po rozkolu Tomia Okamury a Radima Fialy od hnutí Úsvit. Jde o nacionalistické, populistické, euroskeptické a krajně pravicové hnutí s odporem zejména k migraci, islámu a LGBT lidem. Přímá demokracie zmíněná v názvu strany znamená možnost odvolat politiky a soudce a také zavedení referend o důležitých otázkách. V posledních volbách SPD získalo zhruba 9 % hlasů, doposud ale nebylo ve vládě, pouze v opozici.

SPD cílí na extremističtější voliče než například hnutí ANO, přesto se jejich programy v mnohém shodují – obě strany spojuje například důraz na snížení životních nákladů nebo vylepšení zdravotnictví a další sociální témata. Rozděluje je ale pohled na budoucnost Česka v EU, protože ač ANO kritizuje například Green Deal, členství v EU a NATO nezpochybnilo a předseda Andrej Babiš dokonce řekl: „nedopustíme vystoupení z EU a NATO“. Radikální euroskepticismus prosazuje také hnutí Stačilo!, ti se s SPD ale neshodnou na výraznějších zásazích do sociální politiky, daňového systému i důchodů, které Stačilo! navrhuje.

Pozice SPD po volbách je tedy stále velkou neznámou, Babiš vyloučil spolupráci se Stačilo! v potenciální vládě, bez SPD se tedy nejspíš na 101 podpisů potřebných pro sestavení vlády nedostane, pak je zde ale alternativa Motoristů. Na začátku této série byli Motoristé v průzkumech pod 5% hranicí a stran s šancí dostat se do parlamentu bylo jen šest, Motoristé se ale postupně vyšplhali nad 5 % a v posledním průzkumu dokonce předehnali Stačilo!, je tedy možné, že ANO nebude SPD ani potřebovat.

Významné osobnosti

Tomio Okamura

Současný předseda hnutí SPD začal svoji politickou kariéru poměrně netradičně, namísto komunální politiky a krajských zastupitelstev jako většina politiků začal Okamura dá se říci shora. V roce 2012 byl ve Zlíně zvolen do Senátu jako nestraník, kde se přidal do senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí. Neprodleně po úspěchu ve volbách do Senátu oznámil svůj úmysl kandidovat na prezidenta ČR ve volbách roku 2013 a sesbíral mezi občany přes 60 tisíc podpisů, Ministerstvo vnitra jich ale uznalo jen zhruba 35 tisíc. Okamura se proti tomuto rozhodnutí odvolal a po neúspěchu podal stížnost na Ministerstvo vnitra i Nejvyšší správní soud k Ústavnímu soudu. Ten stížnost také zamítnul.

Do dolní komory parlamentu pronikl Okamura v květnu 2013, kdy založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (dále Úsvit), ke kterému se po rozkolu s ODS přidal třeba i politik Radim Fiala. S Úsvitem Okamura úspěšně kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny 2013 ve Středočeském kraji, po dlouhodobých sporech byl ale Okamura v květnu 2015 z hnutí vyloučen. Kritici v Úsvitu Okamurovi vyčítali neprůhledné financování a autoritářský styl vedení, spolu s Radimem Fialou a Jaroslavem Holíkem tak oznámil založení nového hnutí – Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Okamura s SPD úspěšně kandidoval do Sněmovny při obou volbách do parlamentu (tj. v letech 2017 a 2021). V období 2017-2021 se stal místopředsedou Sněmovny.

Okamuru provází také mnohé soudní spory zpravidla kvůli pomluvám a poškozením jména. Asi nejvýraznější byl spor z roku 2013 s týdeníkem Reflex, který ho opakovaně označil za „Pitomia Okamuru“. Spor se táhl přes deset let a v roce 2018 se dostal až k Ústavnímu soudu, ten spor vrátil k projednání Městskému soudu v Praze, který ve věci opět rozhodoval v červnu 2020. Spor se ale opět postupně vyšplhal až k Ústavnímu soudu, který konečně rozhodl ve prospěch Reflexu v červnu 2024.

Radim Fiala

Radim Fiala se v politice začal angažovat v roce 2006, kdy byl zvolen poslancem za ODS. V roce 2012 ale z ODS odešel kvůli nesouhlasu se zvyšováním daní za vlády Petra Nečase. Vlivem jeho odchodu ztratila vláda křehkou většinu 101 hlasů, při hlasování o nedůvěře vládě se ale zdržel.

Mezi lety 2013 a 2015 vykonával funkci předsedy hnutí Úsvit, byl ale odvolán kvůli uzavírání dohod za zády ostatních poslanců, později byl společně s Okamurou vyloučen a založil s ním hnutí SPD. Od té doby pravidelně kandiduje za SPD v krajských, komunálních i parlamentních volbách. Od roku 2015 je místopředsedou SPD.

Libor Vondráček

A za zmínku stojí také předseda Svobodných Libor Vondráček. Svou politickou kariéru započal v roce 2012, kdy se stal členem Svobodných, v roce 2017 dostal nejvíce preferenčních hlasů z celé kandidátky Svobodných, hnutí se ale do Sněmovny nedostalo. Stejně tak tomu bylo i ve volbách let 2017 a 2021, letos Vondráček vede společnou kandidátku SPD, Svobodných, Trikolory a hnutí PRO v Jihočeském kraji.

Nepřiznaná koalice

Se stížností na nepřiznané koalice Stačilo! a SPD se na Ústavní soud (ÚS) obrátila strana Volt Česko, která požadovala vyjasnění termínu koalice. Na kandidátkách SPD i Stačilo! se totiž objevují i kandidáti jiných hnutí (u SPD jmenovitě hnutí PRO, Trikolora a Svobodní) a strana Volt Česko to považuje za zásah do jejích práv na ochranu politické soutěže, od Ústavního soudu tedy žádala o upřesnění definice pojmu koalice. Volt se původně obrátil na krajské správní soudy, ty ale ve všech krajích návrhy zamítly s tím, že jde v Česku o běžnou praxi.

Jádro problému tkví ve výši hranice, kterou musí strany a hnutí překonat k tomu, aby ve sněmovně získaly mandát. Pro strany a hnutí je hranice nastavená na 5 %, pro koalice dvou subjektů na 8 % a pro koalice tří a více se zvedá až na 11 % a právě toto pravidlo SPD a Stačilo! podle Voltu obcházejí.

Ústavní soud se ve středu postavil za rozhodnutí krajských soudů a stížnost Voltu zamítl, kandidátky ve všech krajích tak zůstaly beze změn. Podle ÚS je totiž pouze na jednotlivých subjektech, zda chtějí vytvořit koalici nebo kandidovat touto formou a zákon podle Josefa Baxy, předsedy ÚS, nebrání politickým stranám uvádět na svých listinách kandidáty, kteří nejsou členy dané strany, nebo kteří jsou dokonce členy jiné.

Pohled na program

Pro SPD je letos prioritní prosazení zákona o referendu, který by potencionálně umožnil slibované hlasování o setrvání v EU a NATO, nacionalistický postoj k zahraniční politice je pro jejich voliče velkým lákadlem. Hnutí plánuje zastavení podpory Ukrajině i odstup od Green Dealu a ostře se ohrazuje proti konání současné vlády. Stejně tak odmítají i zvyšování výdajů na armádu, namísto toho slibují odchod do důchodu nejvýše v 65 letech. V minulosti se SPD nejvíce vyhrazovala proti migrantům z muslimských zemí, teď se ale soustředí na uprchlíky z Ukrajiny a chtějí otevřít hranice pouze těm, kteří prokazatelně pracují na pozici, kde nelze zaměstnat českého občana.

V letošním programu nechybí ani tradiční témata, jako jsou například zákaz propagace islámu nebo snižování věku pro odchod do důchodu a zlepšování systému zdravotnictví.