Zlatá bula sicilská byla soupisem dokumentů, který významně ovlivnil české dějiny. Dnes je tomu 809 let od jejího vydání. O co v ní přesně šlo a proč byla tak významná?

Základní informace

Rok 1212 si asi každý pamatujeme z dějepisu, všichni jsme se o něm totiž učili jako o datu vydání Zlaté buly sicilské. Tato listina především zaručovala tehdejšímu králi Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul, poprvé v historii českých zemí.

Samotný název ovšem nepochází z listin, nýbrž z pečeti, kterou byl dokument stvrzen. Sicilský král Fridrich II. totiž ještě v té době nedisponoval císařským titulem a mohl tak listinu stvrdit pouze pečetí Sicilského království.

První část tohoto dokumentu (respektive prvního privilegia tohoto dokumentu) potvrzuje privilegia udělená již dříve jinými římskými králi.

V tomto dokumentu je také garantována vnitřní nezávislost českého státu a právo české šlechty volit svého panovníka. Zajímavostí je, že v dokumentu již Fridrich II. sama sebe označuje jako římského císařem, přestože tento titul ještě neměl.

Český panovník je nadále osvobozen od všech povinností vůči Říši. Zároveň pokud se říšský sněm konal daleko území českého království, musel financovat případný doprovod na korunovační cestě císaře do Říma (a to ve výši 300 jezdců a 300 hřiven).

Další dvě listiny

Součástí Zlaté buly sicliské byly kromě prvního privilegia i další dvě listiny. První z nich byla adresována králi Přemyslu Otakarovi I. a obsahuje soupis statků a zboží, které spolu s funkcí obdrží,

Pro historiky je naprostou záhadou obsah poslední listiny, která byla určena moravskému markraběti Vladislavovi Jindřichovi. Ta měla obsahovat soupis statků a zboží, kromě toho je v ní však napsáno také zboží „Mocran et Mocran”. Zatímco někteří se domnívají, že jde o zboží mimo Moravu, někteří si zase myslí, že šlo o chybu notáře.