Dnes, 16. května, si připomínáme jeden z nejslavnějších prvků českého kulturního dědictví – Národní divadlo. Roku 1868, tedy před celými 153 lety, byl totiž položen základní kámen této významné kulturní i historické památky. Tím ale příběh Národního divadla zdaleka neskončil.
Trocha historie
První myšlenky na stavbu divadla pochází už z roku 1944, konkrétní podobu ale plán získal až v roce 1861, kdy vznikla první veřejná sbírka. O rok později bylo postaveno Prozatímní divadlo, které bylo následně se současným divadlem spojeno. Roku 1868 se do Prahy sjely stovky tisíc lidí, aby byly svědky slavnostního položení základního kamene. Ve skutečnosti se nejedná pouze o jeden kámen, je jich dokonce devetanáct, každý z jiného významného českého vrchu (nechybí zde Říp, Blaník a Radhošť, Žižkov nebo Helfštýn).
Autorem návrhu stavby je český architekt Josef Zítek, na výzdobě se podíleli zejména Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Bohuslav Schnirch nebo Josef Václav Myslbek.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 k příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa. Premiéru měla opera Libuše českého skladatele Bedřicha Smetany. Divadlo odehrálo ještě několik dalších představení, než bylo pro dokončení prací opět uzavřeno. A zkáza na sebe nedala dlouho čekat.
Požár divadla
12. srpna 1881 se Národní divadlo z dosud nejasných důvodů ocitlo v plamenech. Všudypřítomný požár zničil jak kupoli, strop, tak jevištní část divadla i s hledištěm, včetně opony Františka Ženíška. Přestože český národ byl požárem divadla zcela zdrcen, nechybělo odhodlání divadlo znovu co nejdříve obnovit. Neuvěřitelnou rychlostí byl vybrán dostatečný obnos potřebný k záchraně Národního divadla a přestavba mohla začít. Autorem nového plánu je profesor architektury Josef Schulz, a když bylo obnovené divadlo znovu otevřeno 18. listopadu 1883, hrála se opět Smetanova Libuše.
Dodnes je Národní divadlo památka nedozírné kulturní i historické hodnoty. Navštívit (aspoň před pandemií) zde můžete hry jak činoherní, tak operní nebo baletní. Divadlo působí také na několika scénách, kromě hlavní scény Národního divadla také ve Stavovském divadle, na Nové scéně, ve Státní opeře a v hudebním divadle Karlín. I nyní je připomínkou houževnatosti a odhodlaní českého národa, který je ochoten spojit se pro své dědictví a bojovat za ně.
Zdroj náhledového obrázku: Zlatá Praha
